Gabriel Laub (1928 – 1998)

Přidal: Přemek |

Duben 24, 2011

Obrázek Gabriel Laub (24. října 1928, Bochnia – 3. února 1998, Hamburk) byl česko-polský vícejazyčně (polsky, rusky, česky a německy) píšící prozaik, esejista, humorista, autor aforismů a překladatel židovského původu.

Narodil se v rodině židovského obchodníka. Po vypuknutí války v září 1939 a po obsazení východních území Polska sovětskou armádou rodina žila nejprve devět měsíců ve Lvově, poté byla odvezena na Ural a po propuštění 1941 žila do května 1946 v Samarkandu (Uzbekistán). Laub navštěvoval polské a ruské školy.
Maturoval 1946 v Krakově. Od téhož roku žil v Praze, kde absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politických a sociálních věd (1946–51). Od 1948, kdy také obdržel čs. občanství, pracoval jako novinář a spisovatel: nejprve ve Studentském předvoji (do 1950), od října 1950 v Lidových novinách. Po návratu z vojenské služby 1953 nebyl přijat do stálého zaměstnání kvůli přesídlení rodičů do Izraele. Přechodně působil mj. v redakci Mladé vesnice, 1964–66 jako redaktor Plamene a též jako kabinový tlumočník. 1968 byl přijat do redakce Lidových novin, které však nezačaly vycházet.
Po srpnu 1968 Laub odešel do SRN a usadil se v Hamburku jako novinář, později spisovatel z povolání. Spolupracoval s německou televizí a rozhlasem (Nord Deutschland Rundfunk, West Deutschland Rundfunk, Deutsche Welle), byl členem Akademie svobodných umění v Hamburku, 1978–82 byl předsedou exilového PEN-klubu německé jazykové oblasti.
Přispíval do Lidových novin, Kina, Hostu do domu, Plamene (1963 zde překlad Solženicynova Jednoho dne Ivana Děnisoviče), Literárních novin (Literárních listů, Listů), Divadelních a filmových novin i do řady slovenských, polských, sovětských a rakouských časopisů. Po 1968 publikoval v Die Zeit, Deutsche Zeitung (Bonn), Die Presse (Vídeň), Die Weltwoche (Curych), Israel Nachrichten, Al Hamišmar (oba Tel Aviv) aj. Překládal z polštiny, slovenštiny, ruštiny, později z češtiny a ruštiny do němčiny. 1994 mu byla udělena hlavní cena v soutěži Evropský fejeton.
Užíval mj. šifer: -au- (Kino 1959), gl, G. L. (Plamen), -gl-, (lb), -ll-. Jen ojediněle užil pseudonymů Jewgenij Samarkandcev a Josef Simon.
Již během svého pobytu v Československu se Laub prezentoval jako bystrý novinář, humorista a satirik, autor originálních úvah, mikropovídek, a především vtipných aforismů (Zkušenosti). Z perspektivy všedního lidského života v nich relativizoval a demytizoval témata společenská, filozofická i umělecká. Mezi autorem nejčastěji používané prostředky patří hra s významy slov a s neobvyklými kontexty, zdoslovnění metafory, jakož i užívání soudů obsahujících logický paradox a formulace nových „definic“. Individuální a sociální klamy tak, jak jsou formulovány v pojmech, konvenčních soudech, věčných pravdách, frázích, filozofických poučkách, heslech, definicích, programech a teoriích, ironicky a satiricky odkrývá i Laubova tvorba pozdější, ať vydána česky (Největší proces dějin), nebo německy či hebrejsky.
______________________________
Dílo:
Zkušenosti (dt. Erfahrungen) (1967)
Verärgerte Logik (1969)
Ur-Laub zum Denken. Satire in Begriffen (1972)
Doppelfinten (1975)
Denken erlaubt (1977)
Das Recht, recht zu haben (1982)
Der Aufstand der Dicken (1983)
Gespräche mit dem Vogel (1984)
Mein lieber Mensch (1987)
Unordnung ist das ganze Leben (1992)