Lazaretní vlak (1970)

Přidal: Přemek |

Květen 25, 2011

Adolf Branald. Dramatizace románu z bojů pražského povstání 1945. Pro rozhlas připravil Dalibor Chalupa. Hudba Zdeněk Šikola, řídí autor. Zvukové efekty Hana Brothánková a Artur Šviha. Zvukový mistr Ladislav Kelnický. Střih Marcela Váňová. Asistentka studia Mirka Hajská. Dramaturgie Dytrychová. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: Babánek, přednosta Severního nádraží (Eduard Dubský), Lerous, dopravní náměstek (Jiří Hurta), Hlaváč, průvodčí (Milan Mach), Kolda, výpravčí (František Vicena), Belza, dozorčí (Soběslav Sejk), Balous (František Hanus), Fíc (Jiří Hálek), Hamouz (Vladimír Krška), Lába (František Holar), Mráz (R. A. Strejka), Jirka, Koldův syn (Josef Čáp), Roba (Jan Vala), Standa (Josef Velda), MUDr. Vošahlík, šéf nádražní ošetřovny (Vladimír Leraus), Agnes, instrumentářka (Eva Svobodová), stabsarzt Roderich, velitel lazaretního vlaku (Vilém Besser), oberleutnant Hubmann (Jiří Šrámek), unterofizier Schmitz (Ladislav Kazda), oberst Gottschalk (Jiří Holý). Dále účinkují Ferdinand Krůta, Miloš Willig, Vladimír Stach, Svatopluk Skládal, Roman Hemala, Oldřich Lukeš, Jaroslav Křivánek, Karel Vlček, Artur Šviha, Jaroslava Drmlová a Irena Obermannová (DRDS).

Natočeno 2. – 17. 2. 1970 (studio R 6, 14:15 – 18:30 h.; 15:00 – 22:30 h). Premiéra 3. 5. 1970 (Praha, 19:30-20:40 h.; 67 min.). Obnovená premiéra 5. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

K poslechu zde.

Lit.: Velíšek, Martin – Chalupa, Dalibor: Adolf Branald: Lazaretní vlak. Hra z horečných dnů pražské květnové revoluce. In web ČRo 3 Vltava, 5. květen 2024 (článek). – Cit.: Na jednom z pražský nádraží stojí na počátku května 1945 německý lazaretní vlak. Je pod ochranou Mezinárodního Červeného kříže a jeho posádce, jakkoliv jsou tam vedle raněných a nemocných i bojeschopní a ozbrojení vojáci, je zaručena nedotknutelnost. Část osazenstva se chce vzdát povstalcům, kteří ovládli zbytek nádraží, část je odhodlána bojovat do posledního muže. A vývoj se dlouho kloní na jejich stranu… (…)

V roce 1936 nastoupil Branald u státních drah, kde mimo jiné pracoval jako telegrafista nebo výpravčí. V letech 1939–1945 pracoval v Praze na Masarykově nádraží, kde se aktivně zúčastnil protiokupační ilegální činnosti. Z této zkušenosti čerpal při psaní románů Severní nádraží a Lazaretní vlak. Právě odraz jeho osobní zkušenosti, znalost prostředí a schopnost ho autenticky vylíčit je největší předností i rozhlasové adaptace druhého z těchto románů. A to i přesto, že je do velké míry poplatná pohledu na Pražské povstání, jaký panoval v roce 1959.

Rozhlasové hry