Asagao (1941)

Přidal: Přemek |

Říjen 2, 2006

Japonský sen o věčné lásce. Podle hry Yamada Kahashi napsal Pavel Tkadlec. Hudba Josef Trojan. Režie Bohuš Hradil.

Osoby a obsazení: Asagao (Lída Otáhalová), Komazava (Vladimír Šmeral), Tokuyemon (Bohuš Záhorský), Ivashiro (Karel Hradilák), Sekisuke (Karel Kalous).

Premiéra 7. 2. 1941 (Praha), záznam pravděp. nedochován.

Text in: Tkadlec, Pavel: Asagao. Praha, O. Kypr, 1941. Ilustrace J. Technik, 48 stran.

Recenze, ohlasy:

„…Rozhlasového přebásnění se ujal P. T. a napsal hru neobyčejně čistou, lyrickou i dramatickou, plného, hutného básnického dialogu, uchovávající exotickou atmosféru, tragickou osudovost východu i křehoučké kouzlo jemných vláken starého japonského národního dramatu..“ (Národní listy)

„… P. T. rozvedl se zvláštní citlivostí lyricky křehký příběh o slepé dívce Asagao, které je navrácen zrak a ztracená láska jen obětavostí lidského srdce, kterému pro štěstí druhého není ani smrt obětí dosti velkou. Podařilo se mu to především překrásnou stavbou zvukové scény, která mu dala příležitost vydat se, byť jen v náznacích, z prudké básnické intuice, nejen pokud jde o bohatost zkratkových náznaků a symboličnosti, ale i pokud jde o křehkost slovního výrazu a strukturu dialogů. Jeho Asagao svítí pastelovou jemností japonského originálu a dává možnost česky zamyšleného pohledu do oblasti lidského srdce, citu, lásky a životních hodnot.“ (List Mladých)

„… Slepá zpěvačka Asagao, jejíž oči ztratily světlo pro žal nad ztrátou milence, se znova potkává se svým miláčkem, jenž zatím obešel daleké kraje a změnil se v muže plného bolestných rozporů. Asagao uhodne z jeho hlasu bolestný stav Kamazavova nitra, ale nepozná už chlapce, kterého milovala, neboť se utrpením všecek zjinačil. Teprv po jeho odchodu jí přítel Tokuyemon přečte jeho drahé jméno z vějíře a nevidomá se chce rozběhnout za svou láskou do bouře. Upadne však do horečnatého blouznění, a Tokuyemon, jenž z jejích výkřiků pozná, jak silné pouto ji víže k jeho milostnému soupeři, vykonává na sobě harakiri a vlastní krví rozdělává mast, která má zachránit její zrak. Pošle ji pak za Kamazavou a zemře dřív, než se šťastní milenci vrátí vyslovit mu svůj dík. – -
Okouzlující jemnost a zajímavá něha, kterou dala Otáhalová své hrdince, zdělá z té malé komorní hry a úlohy jednu z velkých událostí naší divadelní produkce a znovu ukazuje, že je Otáhalová ne-li první, tedy jedna z nejprvnějších lyrických hereček. Subtilní schopnost, vcítit se do všech citových zachvění, a suverenní hlasová kultura, která jí dovoluje ztvárnit jejich neuvěřitelně jemné odstíny, to je zároveň dar boží i výboj, jakých není tak mnoho.“
(Lidové noviny)

Rozhlasové hry