Hanačka (2006)
Jakob Julius David. Dramatizace prózy již pozapomenutého autora. Technická spolupráce Zdeněk Prchlík. Produkce Jindřiška Zornová. Odpovědný redaktor Jan Sulovský. Scénář a režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Tereza Vilišová, Jaroslav Krejčí a Petr Kubes.
Připravila Olomouc v roce 2006 (30 min.). Premiéra 10. září 2006 na ČRo 3 – Vltava (?). Repríza 8. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Buriánek Miroslav: Hanačka – tragický příběh o nahotě a studu. In web ČRo 10. 9. 2006 (anotace). – Cit.: Hanačka je název povídky. Napsal ji dnes již dávno zapomenutý autor Jakob Julius David, narozený v roce 1859 v Hranicích na Moravě. David pocházel ze židovské rodiny. Svá mladá léta prožil na studiích v Kroměříži, Opavě a Těšíně, později žil z větší části ve Vídni, kde se živil jako žurnalista, prozaik a básník. Největší literární hodnotu mají jeho povídky. Hanačku (Die Hanna) napsal v roce 1899, česky vyšla v překladu Olgy Dolkové v roce 1913.
Hanačka je příběh moravské selské dívky Hanky, která se provdá za úspěšného malíře Floriana Petržilku. Ten ji přiměje, aby se stala modelem při malování ženského aktu. Hanka bojuje se svým studem, ale z lásky k mužovi nakonec svolí. Příběh má tragické vyústění. Davidova Hanačka nám dává pochopit moc, jakou měla kdysi nahota. “Znamenala nekonečný stud,” píše Milan Kundera v románu Nesmrtelnost.
Inspirativní stránky z Kunderovy Nesmrtelnosti, na kterých autor píše o ženském studu, dobře posloužily při rozhlasové dramatizaci Davidovy povídky. Kundera ve svém románu píše, že cosi se na ciferníku Evropy hnulo, když ženy nechaly v zásuvkách prádelníků podprsenky a obnažily své prsy. Zmizel stud. “Zmizel stud a zdálo se, že si ho muži vymysleli, když stáli tváří v tvář ženám. Že stud byl jejich iluze, jejich erotický sen,” píše Kundera. Stud je v povídce dávného autora Jakoba Davida katalyzátorem a hybatelem děje. Malíř Florian Petržilka je hnán bezohlednou touhou vyniknout a prosadit se svou uměleckou tvorbou. Nepřipouští si Hančino utrpení a zoufalství ze zraněného ženského studu.
Příběh Davidovy povídky rovněž vyjadřuje téma autenticky prožívaného lidství, pro něž životní hodnoty dominují nad hodnotami uměleckými. Teprve když autor Hanačky v roce 1906 ve svých sedmačtyřiceti letech ve Vídni zemřel, nabylo jeho jméno literárního zvuku. O jeho životě se nedá nic víc povědět. Náležel práci.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Premiéra 10. září 2006 na ČRo 3 – Vltava (?).
Lit.: Buriánek Miroslav: Hanačka – tragický příběh o nahotě a studu. In web ČRo 10. 9. 2006 (anotace). – Cit.: Hanačka je název povídky. Napsal ji dnes již dávno zapomenutý autor Jakob Julius David, narozený v roce 1859 v Hranicích na Moravě. David pocházel ze židovské rodiny. Svá mladá léta prožil na studiích v Kroměříži, Opavě a Těšíně, později žil z větší části ve Vídni, kde se živil jako žurnalista, prozaik a básník. Největší literární hodnotu mají jeho povídky. Hanačku (Die Hanna) napsal v roce 1899, česky vyšla v překladu Olgy Dolkové v roce 1913.
Hanačka je příběh moravské selské dívky Hanky, která se provdá za úspěšného malíře Floriana Petržilku. Ten ji přiměje, aby se stala modelem při malování ženského aktu. Hanka bojuje se svým studem, ale z lásky k mužovi nakonec svolí. Příběh má tragické vyústění. Davidova Hanačka nám dává pochopit moc, jakou měla kdysi nahota. „Znamenala nekonečný stud,“ píše Milan Kundera v románu Nesmrtelnost.
Inspirativní stránky z Kunderovy Nesmrtelnosti, na kterých autor píše o ženském studu, dobře posloužily při rozhlasové dramatizaci Davidovy povídky. Kundera ve svém románu píše, že cosi se na ciferníku Evropy hnulo, když ženy nechaly v zásuvkách prádelníků podprsenky a obnažily své prsy. Zmizel stud. „Zmizel stud a zdálo se, že si ho muži vymysleli, když stáli tváří v tvář ženám. Že stud byl jejich iluze, jejich erotický sen,“ píše Kundera. Stud je v povídce dávného autora Jakoba Davida katalyzátorem a hybatelem děje. Malíř Florian Petržilka je hnán bezohlednou touhou vyniknout a prosadit se svou uměleckou tvorbou. Nepřipouští si Hančino utrpení a zoufalství ze zraněného ženského studu.
Příběh Davidovy povídky rovněž vyjadřuje téma autenticky prožívaného lidství, pro něž životní hodnoty dominují nad hodnotami uměleckými. Teprve když autor Hanačky v roce 1906 ve svých sedmačtyřiceti letech ve Vídni zemřel, nabylo jeho jméno literárního zvuku. O jeho životě se nedá nic víc povědět. Náležel práci.
Povídku Jakoba J. Davida zdramatizoval a v studiu Českého rozhlasu Olomouc s herci Terezou Vilišovou, Jaroslavem Krejčím a Petrem Kubesem natočil režisér Miroslav Buriánek.