Poslední boj majora Pugačova (2006)

Přidal: Přemek |

Říjen 3, 2006

Varlam Šalamov. Povídka ruského spisovatele. Překlad Sergej Machonin. Připravil Petr Turek. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Alfred Strejček.

Natočeno 2006 (28 min). Repríza 10. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Ruský týden na Vltavě.

Pozn.: Ruský básník a prozaik Varlam Tichonovič Šalamov (1. 7. 1907 Vologda – 18. 1. 1982 Moskva) je typickým „autorem jediné knihy“: jeho Kolymské povídky sice stojí ve stínu proslulejšího Solženicynova Souostroví Gulag, ale spolu s knihou Jiný svět Gustawa Herlinga-Grudzinského patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. Šalamov studoval práva na Moskevské univerzitě, studia přerušil v letech 1926-1929, kdy byl odsouzen ke třem letům pracovního tábora. V letech 1932-1937 publikoval několik básní a próz. Od r. 1937 strávil celkem 17 let v gulagu (Kolyma).
Po rehabilitaci začal znovu psát básně, které od r. 1957 vycházely časopisecky, r. 1961 vyšly jeho verše poprvé knižně. Kromě veršů psal Šalamov kratší povídkové črty o zážitcích z tábora, které kolovaly nejprve v samizdatu, poprvé vyšly v časopise Novyj žurnal v New Yorku, knižně pak 1978 v Londýně. Český výbor z Šalamovových próz vyšel pod názvem Kolymské povídky v nakl. Mladá fronta r. 1995.
Působivost jeho podání života v táborech spočívá v detailním popisu jednotlivých případů a v dovedném stupňování účinku. Lidské příběhy se prolínají s drobnými událostmi, které však mívají v podmínkách tábora leckdy drtivý dopad. Šalamovovy povídky jsou stroze realistickým, autobiografickým líčením vždy jednoho konkrétního zážitku. Jejich účinnost spočívá v hrůze, kterou vyvolává popisovaná nelidskost. K nelidskosti táborového systému a ostrahy se přidávají extrémní klimatické podmínky a podvýživa. Zdánlivě neměnné ovzduší apatické rezignace zdeptaných vězňů dokáže narušit jedině smělý čin – jako v případě útěku skupiny vězňů pod vedením majora Pugačova. (anotace)

Povídky