Tři u jezera (2011)

Přidal: Přemek |

Červen 21, 2011

Hana Prošková. Detektivní příběh o vyšetřování úkladné vraždy, která se odehrála v zapadlém horském koutě. Napsáno volně na motivy novely Hany Proškové. Dramatizace Lenka Brodecká. Dramaturg Michal Bureš. Redaktor Václava Ledvinková. Zvukový mistr Jiří Pochvalovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Barry Schleifer (Bells Of Doom). Asistentka režie Jindřiška Zornová. Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: komisař (Vladimír Krátký), Milena Lábíková (Tereza Vilišová), strážmistr (Jiří Bartoň).

Nastudoval ČRo Olomouc 23. 5. – 16. 6. 2011 (24 min.). Premiéra 15. 10. 2011 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:31 h.). Repríza 16. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 25. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: Petera, Martin: Obyčejný manželský trojúhelník? In Týdeník Rozhlas 41/2011 (článek). – Cit.: Režie Tří u jezera se ujal olomoucký rozhlasový režisér Michal BurešHory. Divočina. Prázdné statky. Tam, kam „nevede ani pořádná cesta“, zavede posluchače Dvojky Českého rozhlasu premiéra rozhlasové povídky Lenky Brodecké s názvem Tři u jezera. Už v sobotu 15. října letošního roku se opět potvrdí, že trojka v lidských vztazích není šťastné číslo. Přidáte-li do uvedeného popisu vraždu, vznikne detektivní příběh se skutečně překvapivou zápletkou, i po jejím rozuzlení se ovšem dočká posluchač dalšího zvratu. Tříbit fantazii budou navíc skutečně zajímavá jména.„Lábíkovi – to jsou taky případi. Jsou tu teda teprv druhý rok. Koupili takovou pobořenou samotu, nahoře na Černé Nise, hned u přehradní nádrže, však uvidíte… Snaží se to spravovat, ale moc jim to nejde. Dřív teda bydleli v Praze…“ říká strážmistr v úvodu povídky Tři u jezera. Postavy, kolem nichž se děj odehrává, představuje pětatřicetiletý Zdeněk, který byl kvůli podepsání Charty vyhozen z postu učitele gymnázia, jeho první žena Naděžda (36), která se vzpamatovává z rozvodu, a dokonce si chce podřezat žíly. Milostný trojúhelník zaplete ještě Milena (22), jejich bývalá studentka. Ta Zdeňkově exmanželce navrhne, aby s nimi na samotě bydlela. „Ale víte, co je na tom nejdivnější? Že ti tři si tam nahoře u vody žijou jako hrdličky. Když jsme tam vyšetřovali, tak ty ženské, Naďa s Milenou, se od sebe ani nehnuly. Pořád se držely a něco si šuškaly.“ To vše přes očekávání ostatních. Představují si totiž „nějakou itálii“, ilustruje to sám strážmistr: „Vždyť ta mladá musí mít svatozář, která jiná by to strpěla! A té staré se divím, takhle jim viset na krku… Snad by měla mít nějakou hrdost, přece.“

Natáčení krimipříběhu začíná

Dějovou linii začneme sledovat v okamžiku, kdy kapitán Vašátko a na první pohled ne příliš ostřílený strážmistr míří na samotu k chatě Lábíkových, aby zde vyslechli svědkyni Naděždu. V okolí jejich bydliště se totiž přihodí nehoda na vodě, při níž zahyne hudebník Ladislav Plečka. Známému Lábíkových se stane osudná projížďka na nafukovacím člunu. Až v samotné chatě se začnou rozplétat zamotaná vlákna celého případu a potvrdí se obavy kapitána Vašátka, že nehoda nebyla nehodou… Víc ovšem v zájmu posluchačova překvapení nebude na těchto řádcích prozrazeno.
Lenka Brodecká se zúčastnila květnového natáčení své rozhlasové povídky a žasla nad tím, jak herci umí pracovat s hlasem a vytvořit rozličné emoční i povahové polohy. Po zpracování scénáře, výběru obsazení a jiných nezbytných přípravách se v polovině letošního jara začala povídka Tři u jezera natáčet pod režijní taktovkou Michala Bureše. Exteriéry se realizovaly v Plenéru Českého rozhlasu Olomouc: v dokonale izolované místnosti bez jakýchkoli šumů a rušivých zvukových elementů získaly scény z automobilu reálné obrysy. O iluzi pro posluchačovy uši se posléze postaral zvukový mistr Jiří Pochvalovský, ten je autorem zvukových efektů a koláží. Dílo dovádí do finální podoby, přidáva hudbu.
Jakmile byla první scéna z automobilu natočena ke spokojenosti pana režiséra, mohli se aktéři přesunout do Studia 1 ČRo Olomouc. Zde vyrostla improvizovaná chata, samozřejmě bez střechy, jen čtyři holé zdi. Hlavní drama se odehrálo právě zde, na povrch vyšly rozličné okolnosti. Definitivního rozuzlení se posluchač dočká až v poslední scéně – kapitán a strážmistr absolvují jízdu zpět do Prahy, abychom se dozvěděli, proč se vše odehrálo tak, jak nám bylo sděleno.

Taťána i Brouček z roští

Autorka scénáře Lenka Brodecká čerpala inspiraci v novele Hany Proškové, z níž si vypůjčila hlavní motiv. Děj vygradovala, a navíc přidala mnohé nečekané zvraty, které v původním příběhu chybí. Spisovatelka má dosud na svém kontě několik knih, též se podílela na projektech Českého rozhlasu Olomouc – například na pětidílném Životopisu Agathy Christie či na kompozici Svaté kníže. Za pozornost určitě stojí další rozhlasový počin Lenky Brodecké – Mopslík, opět pod režijním dohledem Michala Bureše. Ožije tak komedie o Jiřím Vyskočilovi, marketingovém konzultantovi a specialistovi. Natáčela se koncem letošního června.
Díky společnému úsilí tvůrců Tří u jezera se zrodil překvapivý detektivní příběh. Do role kapitána Vašátka obsadil Michal Bureš herce činohry Národního divadla v Brně Vladimíra Krátkého, který ztvárnil na divadelních prknech mimo jiné řadu shakespearovských postav, ale též například Broučka z roští ve hře Broučci. Ostravská herečka Tereza Vilišová, která své herecké zkušenosti promítla do postavy Mileny Lábíkové, působí v Divadle Petra Bezruče a mezi její největší dosavadní role patří například Taťána v Evženu Oněginovi. Posluchači Dvojky uslyší také Jiřího Bartoně, jenž má stálé angažmá v Divadle Šumperk, kde hrál mimo jiné Chlestakovova sluhu Osipa v Gogolově komedii Revizor, a přestože se v rozhlasovém prostředí pohyboval, jedná se o jeho vůbec první zkušenost s rozhlasovou činohrou.
Dramatizaci povídky Lenky Brodecké Tři u jezera by si v sobotu 15. října ve 22.05 rozhodně neměli nechat ujít příznivci detektivního žánru, kteří se chtějí nechat napínat do posledního momentu.

Petera, Martin: Jak se točí detektivka aneb Pohled do zákulisí Českého rozhlasu. In web RadioTV, 21. 6. 2011 (reportáž). – Cit.: V prostorách Českého rozhlasu Olomouc se koncem května natáčel detektivní příběh Tři u jezera. Pojďme se společně podívat, jak vlastně vzniká původní rozhlasová hra. Redakce RadioTV dostala od režiséra Michala Bureše pozvání. Mohli jsme tak nahlédnout pod pokličku bohaté tvorby Českého rozhlasu. Nemusíte se obávat, nebudeme vyzrazovat děj.

Je pondělní květnové odpoledne a v sídle Českého rozhlasu Olomouc se začínají scházet hlavní aktéři nového detektivního příběhu Lenky Brodecké s názvem Tři u jezera. Jako první přichází Vladimír Krátký, herec brněnského Národního divadla. Záhy se otevírají dveře a vchází šumperský herec Jiří Bartoň a ostravská herečka Tereza Vilišová. Nic nebrání tomu, aby režisér Michal Bureš zahájil přípravy na natáčení.

Co předchází samotnému natáčení?

Tímto ale práce na natáčení detektivního příběhu rozhodně nezačínají. Není třeba říkat, že nejprve autora musí napadnout hlavní idea, pak musí sepsat zajímavý příběh, nevynechat zápletku a především nečekanou pointu (obzvláště u detektivního příběhu je nutné držet posluchače v domnění, že vrahem je zahradník, a překvapit). Neméně důležité je ale také napsat povídku či dílo úměrné délky tak, aby se dala natočit se sestříhat na 30 minut času.

Pokud se vše podaří, může autor směle nabídnout své dílo fundovanému dramaturgovi a režisérovi, například Michalu Burešovi. Ten má šťastnou ruku při výběru hereckého obsazení. Obzvláště v případě příběhu „Tři u jezera” lze hodnotit volbu jako mimořádně šťastnou. O tom však až za chvíli. Posléze představitelé všech rolí dostanou scénář, pečlivě jej prostudují a pak se vydají na natáčení.

Když postavy ožívají před vašima ušima…

Autorka Lenka Brodecká dokázala dialogy postav napsat tak, abyste si uměli představit, kdo by danou postavu mohl hrát. A skutečně, když jsem měl možnost přečíst si scénář, začal jsem přemítat, jak by daná postava mohla vypadat a jaké herecké obsazení tomu odpovídalo. Ve chvíli, kdy se seznamuji se s herci, zhmotňují se postavy přímo před mýma očima. A co teprve, když jsem je slyšel promluvit…

Na natáčení přijala pozvání samotná autorka a s nadšením pozoruje, jak její dílo ožívá. Režisér Michal Bureš zve všechny ke kulatému stolu před natáčecím studiem a nastiňuje své první požadavky na jednotlivé role. Při prvním čtení se herci snaží sladit svou interpretaci s představami režiséra. Ve scénáři ještě dochází k drobným úpravám inspirovaných momentálními nápady. Pokud by přišel někdo nezasvěcený, mohl by si myslet, že se kamarádi sešli a povídají si. Panuje zde totiž velice příjemná a přátelská atmosféra.

Herci a tvůrci se představují, s kým budeme mít tu čest?

Sluší se podrobněji představit herecké osobnosti, které propůjčí své hlasy třem postavám v detektivním příběhu. Vladimír Krátký (původem z Prahy) je hercem činohry Národního divadla v Brně, do města zavítal v roce 1965. Tehdy začal studovat Janáčkovu akademii múzických umění. Soupis rolí je skutečně bohatý a těžko vybrat jednu významnou, z velké řady rolí zmiňme alespoň jeho postavy v Kaločových adaptacích Dostojevského (Běsi, Bratři Karamazovi, Hráč), řadu shakespearovských postav (první herec v Kaločově inscenaci Hamleta, francouzského krále v Králi Learovi, Egea ve Snu noci svatojanské, Leonata v Mnoho povyku pro nic anebo Pistola v dodnes úspěšně hraných Veselých paničkách windsdorských). Mnohem více najdete na webu www.ndbrno.cz/cinohra.

Tereza Vilišová, která svou hereckou kariéru zahájila v Moravském divadle Olomouc, aktuálně hraje v ostravském Divadle Petra Bezruče a i ona má na svém kontě bohaté herecké zkušenosti, diváci ji mohli a mohou vidět v takových dílech jako Romeo a Julie (Kapuletová), Evžen Oněgin (Taťána), Cyrano (Lisa) 1984 (Smithová, cvičitelka, Goldstein 5). Pro více informací navštivte www.bezruci.cz.

Jiří Bartoň je od roku 2008 ve stálém angažmá v Divadle Šumperk (www.divadlosumperk.cz), ve slavné komedii Revizor představuje Osipa, sluhu Chlestakova, ve hře Eskymo je Welzl pak Revírníka, Dawsona Toma (Eskymák). Znají jej také televizní diváci, konkrétně ze seriálu Comeback či amerického hororového thrilleru Hostel II.

Nesmíme opomenout ani informace o autorce, Lenka Brodecká vystudovala Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Do roku 2007 působila jako učitelka češtiny, stylistiky a dějepisu na Vyšší odborné škole a Střední odborné škole informačních a knihovnických služeb Brno. Od roku 2007 se věnuje psaním knih a korekturám. Kompletní přehled hledejte na www.brodecka.cz.

Ano, ještě ve výčtu chybí režisér Michal Bureš, muž mnoha profesí a činností, z nichž tou hlavní je rozhlasová režie. Mezi jeho další činnosti patří dramaturgie, pedagogická činnost na JAMU a role předsedy Sdružení pro rozhlasovou tvorbu.

Ve studiu roste improvizovaná chata

Představy ujasněny, role vyzkoušeny a nyní vše natočit ke spokojenosti ucha posluchačova. Dva obrazy odehrávající se v automobilu získávají formu v malém studiu (plenér) dokonale izolovaném od okolí, když se za vámi zavřou dveře a vypnou se mikrofony, nikdo vás neuslyší… taková psychiatrie v miniaturním provedení. V mezičase se s autorkou bavíme o tom, jak vlastně nápad na detektivní příběh vznikal. Lenka Brodecká hledala inspiraci v povídce Hany Proškové, nakonec si vypůjčila jen hlavní motiv. Příběh vygradovala a přidala navíc mnohé zajímavé zvraty. Už nyní se chystá její další dílo, komedie o reklamním agentovi Mopslík, ve které hlavní role ztvární Jiří Vyorálek, Klára Klepáčková a Igor Bareš.

Herci jsou ponecháni ve studiu (se zapnutými mikrofony), s autorkou Lenkou Brodeckou a s režisérem Michalem Burešem vzdalujeme do Režie 2 Českého rozhlasu Olomouc, abychom herce slyšeli v reproduktorech a viděli na monitoru. Herci začínají interpretovat text, místy zasáhne režisér a herci některé pasáže opakují. Není nouze ani o zábavné momenty: „Nezapomeň, že řídíš auto. Musí být znát, že řadíš, jedeš klikatou cestou a ještě do kopce, navíc se díváš před sebe,” pokyne Michal Bureš na strážmistra jedoucího v autě. Ten však odvětí: „No jo, ale já nemám řidičák.” Nakonec se však samozřejmě vše podaří.

Tým se připravuje na druhý obraz, ještě před tím absolvujeme prohlídku zajímavých zákoutí nahrávacího studia – fiktivní výtah, koupelna (skutečné umyvadlo s tekoucí vodou) a mnohé další. Druhý obraz se začíná v horské chatě. Improvizované kulisy chatrče vyrostly právě tady, ve Studiu 1 Českého rozhlasu Olomouc, kde se pravidelně konají mimo jiné poslechové večery nahrávek nebo středeční večerní přímé přenosy koncertů. Chata má čtyři stěny, uvnitř židle a samozřejmě mikrofony. Hlavní výslech se odehrává právě v chatě. Co a jak prozatím stranou. Třetí obraz se opět natáčí v plenéru, protože jedeme autem. Příběh má mít zhruba 30 minut, natáčení probíhalo něco přes dvě hodiny.

Natočeno, práce ale stále nekončí

Zvukové stopy byly natočeny, uloženy a nyní ještě čeká režiséra a zvukového mistra Jiřího Pochvalovského, který je zároveň i autorem zvukových efektů a koláží, zpracovat dílo do finální podoby, přidat hudbu a zvukové efekty. Zajímá nás, jak se může všechen natočený materiál vtěsnat do 30 minut. Této části se už herci neúčastní a vydávají se vstříc dalším povinnostem.

Před tím, než však odejdou, ještě hodnotíme průběh natáčení. Vladimír Krátký je velmi zkušený (nejen) co se týče rozhlasového řemesla. Osobně považuje rozhlasovou hru za vrchol hereckého umění, rozhodně nejde jinak než souhlasit. Dabingu již dnes není věnována taková péče jako v minulosti, dříve to byl jistý druh hereckého umění, ale nechceme tu nijak paušalizovat. Hraní ve filmu a na divadle je také velmi náročné, přesto herci vydatně pomáhají výrazovými prostředky ve tváři. V rozhlase má herec jen a jen svůj hlas.

Musím smeknout před uměním všech tří hereckých osobností, jak dikcí a melodií slov ztvárňují různé situace a emoce tak, aby posluchač uvěřil, že skutečně jede autem nebo sedí v horské chatě. A rovněž smekám před propracovaností scénáře Lenky Brodecké. Nebudeme prozrazovat děj, jen řekneme, že i když se najde „zahradník” (osoba tohoto povolání tu nevystupuje, jedná se o označení vraha) a vlastně si myslíme, že víme, proč to všechno tak dopadlo, nakonec zjistíme, že to vše bylo jinak a vlastně to všechno do sebe logicky zapadá.
Nyní už se těšme na výsledek

Detektivní příběhy Lenky Brodecké s názvem „Tři u jezera” uslyšíme letos na podzim ve vysílání Dvojky Českého rozhlasu. Určitě vás o ní budeme informovat. Jak by řekl božský Karel Gott: „Nechci tomu dělat reklamu,” ale rozhodně si tuto rozhlasovou hru poslechněte.

Rozhlasové hry