Nové šaty (2002)

Ivana Myšková vystudovala tvůrčí psaní a mediální komunikaci na Literární akademii v Praze, kde byla žačkou mimo jiné i Saši Berkové, jejíž osobnosti a dílu věnovala i rozhlasový pořad. Řadu let pracovala pro kulturně publicistickou Mozaiku jako literární redaktorka, recenzentka a reportérka. V roce 2013 vydala novelu Nícení, loni pak povídkovou sbírku Bílá zvířata jsou velmi často hluchá, za kterou byla nominovaná na cenu Magnesia Litera.

Lit. Myšková, Ivana: Dneska od 14:30 půjde na Vltavě povídka Virginie Woolfové Nové šaty… In Facebook, 17. 4. 2018 (status). – Cit.: Dneska od 14:30 půjde na Vltavě povídka Virginie Woolfové Nové šaty v režii Hany Kofránkové! Je to skvost, který vřele doporučuju. Povídku jsem si dovolila tak trochu feministicky uvést „Myslím si, že je to povídka určená především mužům. Mužům, kteří ženy redukují na objekty sexuálních tužeb, neschopni zahlédnout svou vlastní nenapravitelnou ošklivost.“ Ale dost by se asi líbila i Petře Hůlové, které tímto blahopřeji k nové knize!

Lit.: Fleyberková, Klára: Virginia Woolfová: Nové šaty. In web ČRo 3 Vltava, 29. březen 2019 (článek). – Cit.: V nových žlutých šatech s dlouhou sukní a nabíranými rukávy vstoupí Mabel do salónu paní Dallowayové. Od prvního okamžiku však cítí, že něco není v pořádku… Povídku světoznámé anglické spisovatelky Virginie Woolfové, která svou tvorbou narušovala více nežli jedno dobové tabu, přednese vynikající Taťjana Medvecká v režii Hany Kofránkové. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Ještě v 60. letech byla Virginie Woolfová u nás tak málo známá, že při překladu názvu slavné hry Edwarda Albeeho bylo její jméno pro jistotu nahrazeno jménem Franze Kafky (Kdo se bojí Virginie Woolfové? – Kdopak by se Kafky bál). A přitom jde o spisovatelku, která spolu s Joycem a Proustem má pro vývoj moderní anglické i světové literatury zásadní význam a patří dnes mezi moderní klasiky světové prózy. Známá je také jako vlivná literární kritička, filozofka a feministka.

V románech i povídkách se Woolfová soustřeďuje na vnitřní svět svých hrdinů a hrdinek, usiluje o co nejpřesnější zachycení jejich chvilkových pocitů, dojmů, nálad, asociací a útržkovitých vzpomínek. Nezajímá ji vnější realita, ale soustřeďuje se na to, jak ji vidí její literární postavy. Rozostřuje hranici mezi skutečností a zdáním, mezi přítomností a minulostí. Tušíme zde nejen vliv impresionismu ve výtvarném umění, ale také vliv soudobých poznatků v oblasti filozofie, umění i vědy – H. Bergsona a jeho nového pojetí času, W. Jamese a jeho teorie proudu vědomí, psychoanalytických objevů S. Freuda.

Všechny tyto podněty přijímala Woolfová společně s ostatními členy legendární Skupiny Bloomsbury, jejíž byla vůdčí postavou. Do dějin anglické literatury se V. Woolfová (1882–1941) zapsala jako autorka několika románů (nejznámější jsou Paní Dallowayová, K majáku, Vlny), teoretických prací a esejů (připomeňme alespoň často citovaný Vlastní pokoj) a četných povídek.

I v povídce Nové šaty, kterou vám na Vltavě nabízíme v přednesu Taťjany Medvecké, si můžeme všimnout jakým způsobem je Woolfová schopna experimentovat s psychologickými motivy a obratně popsat emocionální rozpoložení svých literárních postav.

Mabel trpí hlubokým pocitem nespokojenosti. Je to jejími novými žlutými šaty? Ty přece mají být podle nejnovější pařížské módy. Pro Mabel je však důležité, co si myslí ostatní. Po čas formální večerní akce, na které je přítomna, jí dělají společnost nicota, sžírající zášť a závist. Zdá se, že Mabel je přesvědčena o odsudcích ostatních hostů. Je všem jen pro smích? Přemítá o svém příliš průměrném životě a v zajetí povrchnosti a salónních konvencí se utápí v přílišné sebelásce. To ji uvrhá do nesnesitelné samoty.