Prix Bohemia Radio 2006 aneb Odzvonilo původní rozhlasové hře?
K napsání tohoto příspěvku mne přiměla určitá, široké veřejnosti nepřístupná diskuse.
Měl jsem tu čest účastnit se setkání tvůrců dramatické rozhlasové tvorby a porotců na soutěžní přehlídce Prix Bohemia Radio 2006 v Poděbradech.
Nabízím několik postřehů.
Úvodem trocha faktických informací.
Do soutěže bylo zasláno 37 dramatických počinů. Nelze jednoduše říct 37 původních rozhlasových her, neboť zde byly zastoupeny seriály, adaptace světových divadelních dramat a románů, a také několik původních her psaných primárně pro rozhlas.
Další podstatná věc. Nejednalo se o práce za poslední rok, poněvadž kategorie rozhlasová hra se nevyhlašuje každý rok.
Není ani tak podstatné, o jaká díla se jedná, ani snad to, která se dostala do finále, jako spíš pro mne – a nejen mne – vcelku nešťastný fakt, že se do finále nedostal jediný původní text pro rozhlas.
Ano, sice byla určena zvláštní kategorie pro původní rozhlasovou tvorbu, ale osobně to považuji spíše za určité gesto.
Kolem toho se točila větší část diskuse.
téměř už na počátku došlo k ostrému střetu mezi Alenou Zemančíkovou a Petrem Pavlovským – předsedou poroty.
Ten argumentoval tím, že kategorie je už jednou tak zadána. Tj. hodnotí se rozhlasová hra obecně, bez ohledu jedná-li se o seriál, adaptaci klasického dramatu či původní hru. Stejně ale ke střetu muselo dojít, protože pan Pavlovský sdílí stejný postoj k věci, jako zadavatelé soutěžních kategorií.. Tedy tak to aspoň vnímám já.
Situaci naštěstí zachránil Jan Vedral, který nám pohotově vysvětlil, proč jsou ty podmínky hodnocení nastavené, tak jak jsou.
Důvod je prostý, leč nešťastný. Za poslední 4 roky bylo realizováno pouze sedm původních rozhlasových her, což je dost málo na to, aby byla naplněna jedna kategorie.
Řekněme si to na rovinu: celkově v posledních letech vzniklo málo her.
Nerad bych se tu pouštěl do polemik, proč tomu tak je. Neznám ekonomickou stránku věci. Nicméně pravdou je, že určitým zdrojem na realizaci rozhlasových pořadů jsou veřejnoprávní poplatky. Takže se předpokládá jedno: za poplatky by měla vznikat kvalitní díla.
Jenomže vkus diváka je různý a bohužel se stále váhá, jakou skupinu lidí chce rozhlas v rámci dramatické tvorby oslovit.
Diskutující došli k velmi zajímavému názoru a sice: než plýtvat časem a finančními prostředky na výrobu neprověřených xdílných seriálů světové produkce typu Faraon, tak třeba vyzvat zkušené autory her a zároveň dát prostor mladým nadějným, začínajícím autorům.
Tady se konečně dostávám k – doufejme – pozitivní informaci.
Bylo osloveno zhruba deset dramatiků např. Milan Uhde, Karel Steigerwald, snad i Daniela Fischerová, aby napsali původní rozhlasovou hru.
Zároveň se uvažuje o realizaci půlhodinových her začínajících autorů, zřejmě žáků Antonína Přidala na divadelní vědě v Brně. Možná i jiných, to přesně nevím. Realizace by se měl ujmout Marek Horoščák.
Takže to vypadá snad nadějně. Vracet se do archívu, reprizovat a tvořit klasické adaptace je sice fajn, nicméně to chce více současné tvorby.
Tak držme rozhlasu palce. Jsem pevně přesvědčen, že na to umělci a rozhlas samotný mají.
Jakub Kamberský
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Nedostatek původních rozhlasových her, ale i dobrých inscenací rozhlasových her ze zahraničí, je známá věc. V poslední době se občas zablýskalo na časy, ale jen párkrát (Řidičův útěk, Malba na dřevě, Normální okruh, Zpověď) nebo ne dost dobře (Jackson). O to více vítám aktivitu brněnského studia, které by chtělo realizovat pokusné texty studentů rozhlasové hry na JAMU (prof. Přidal) a blížící se premiéry textů Přemysla Ruta a Daniely Fischerové.
Myslím si totiž, že získání zajímavých autorů je – vedle propracované a kvalitní propagace – jediná možnost, jak získat a udržet posluchače. Jen doufám, že Český rozhlas nepropadne podobné „panice“ jako ČT, která neví, co vlastně chce: zda plnit veřejnoprávní funkci nebo mít hordu diváků.