Záznamy z let padesátých a šedesátých (2002)

Lit.: anonym: Jan Koblasa. In web Creativo, 2010 (článek). – Cit.: Jan Koblasa je český malíř, sochař, grafik a autor mnoha filozofických esejů. Narodil se 5. října 1932 v Táboře a jeho otec byl hudebník. Jeho otec samozřejmě chtěl, aby syn byl také hudebníkem, což mladého Jana nepřitahovalo. Studoval na gymnáziu v Teplicích, kde v roce 1952 úspěšně složil maturitní zkoušku. Během let 1952 – 1958 studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, pod vedením sochařů Jana Laudy a Karla Pokorného, a řezbářem a medailérem Otakarem Španielem. Ze studií byl ještě pře dokončením málem vyhozen, kvůli své závěrečné práci. V době silně komunistické, si dovolil vytvořit akt ženy. Během let 1950 – 1959 studuje scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením světoznámého jevištního výtvarníka Františka Tröstera.

V roce 1954 patřil mezi zakládající členy skupiny Šmidrů. Což byl v základech vlastně pánský klub ve smyslu anglických klubů, jehož název vznikl úplnou náhodou jako výsledek menší potyčky Karla Nepraše s jeho přáteli a mj. i s Janem Koblasou. Členové této skupiny si před své jméno při podpisování dávali zkratku „šm.“ Společně založili dechovku a později třeba i hokejový klub.

V roce 1958 pořádal první samostatnou výstavu portrétů a kreseb v Galerii Dílo v Teplicích a získává cenu Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1959 se účastní výstavy Junge Kunst ve Vídni, kde získal bronzovou medaili. V roce 1962 je zastoupen ve Washingtonu na výstavě s názvem Art Since 1950 a na neoficiální výstavě českého a polského abstraktního umění ve Varšavě s názvem Argumenty ´62. V roce 1963 vystavuje s Mikulášem Medkem na zámku v Teplicích. V roce 1964 vystavuje v Galerii výtvarného umění v Litoměřicích.

V témže roce je zastoupen na Výstavě D v Nové síni v Praze a na výstavě Phases pořádané v Bruselu. V roce 1965 byl zastoupen na mnoha zahraničních výstavách např. v Bochumi, v Baden – Badenu, v Berlíně, v Mnichově, v Aquileji a v Lutychu. V roce 1966 byl zastoupen na výstavě v Syrakusách. V roce 1968 byl zastoupen na výstavě Československého sochařství v Paříži. V roce 1968 úspěšně absolvoval samostatnou výstavu při Kielerwoche ´68 v Kielu. V roce 1969 organizuje výstavu v Milánu.

V roce 1971 získává cenu na bienále grafiky v Lublani. V roce 1976 se účastnil výstavy v Museum Bochum a v Galerii Christoph Dürr v Mnichově. V roce 1987 byl zastoupen na výstavě československého umění 20. století v Bochumi a na výstavě německé grafiky v Barceloně. V roce 1988 se účastnil bienále evropské grafiky v Heidelbergu. 1989 se účastnil výstavy sochařských prací ve Schleswigu. O dva roky později se účastnil výstav většího rozsahu v Belvederu v Praze a v Hamburku v Kampnagelfabrik. V témže roce byl pozván i na výstavu Český informel pořádanou v Galerii hlavního města Prahy.

V roce 1963 vytvořil rozměrný obraz pro halu Československých aerolinií ve Varšavě a reliéf pro letištní halu v Košicích. V roce 1964 získává první cenu za výtvarné řešení letištní haly v Praze Ruzyni. V roce 1965 spolupracuje s Otomarem Krejčou v Divadle za branou. V roce 1966 podnikl první větší cestu po Evropě, při které navštívil Německo, Holandsko, Belgii a Francii. V roce 1968 absolvoval pracovní pobyt ve Spolkové republice Německo. V roce 1968 podnikl cestu do Itálie, kde se dozvěděl o okupaci Československa a zůstává zde v exilu. V roce 1969 se stěhuje do Kielu a Spolková republika Německo mu dává politický azyl. V roce 1970 podnikl první cestu po Spojených státech amerických.

V roce 1972 mu byla udělena profesura na Muthesius Hochschule v Kielu. V témže roce se přestěhoval do Tökendorfu a účastnil se bienále v korejském Soulu. 1975 absolvoval stipendijní pobyt ve Francii a v roce 1978 pracovní pobyt v americkém New Yorku. Během roku 1980 podnikl cestu do Izraele. V roce 1982 se přestěhoval do Hamburku. V roce 1984 navrhl v Koselu hrobku rodiny Rathke. V roce 1989 se účastnil mírového sympozia v izraelském Eilatu.

V roce 1993 podnikl cestu do Indie, Thajska a Kambodže. V roce 1997 začíná zařizovat ateliér na Ibize. 1998 končí svou činnost pedagoga v Kielu a od roku 1999 pracuje pro Mezinárodní muzeum soch v Egyptském Asuánu. V roce 2001 je požádán, aby vytvořil náhrobní kámen Ivanu Divišovi v Praze. V roce 2002 se po smrti svého blízkého přítele a kolegy Václava Nepraše ujímá vedení sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde vydrží jen do roku 2005 a pak zde svou pedagogickou praxi ukončuje.

Jan Koblasa nemá žádný materiál, který bychom mohli označit za nejoblíbenější. Zprvu se jaksi podřizuje materiál výtvarníkovi, v průběhu tvorby se Jan Koblasa přizpůsobuje materiálu, jeho vlastnostem. Svá díla tvoří spontánně, bez nějakého přímo vytyčeného cíle.

V roce 2002 bylo Janu Kolbasovi uděleno státní vyznamenání 1. stupně Medaile Za zásluhy prezidentem Václavem Havlem. Jeho dílo je známo po celém světě, je tudíž zastoupen v mnoha významných sbírkách a galeriích po Evropě, Asii, Americe a dokonce i v Africe.

Jan Koblasa nyní žije v německém Hamburku.