Mizerný gádžové, mizerný cigoši (2011)
Motto: „Kde vidíš Cikány, tam je svoboda. Kde nejsou Cikáni, není ani svoboda“. Literární pásmo o knize Ronalda Leea. Překlad Karolina Ryvolová. Připravila Ivana Myšková. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkují Lukáš Hlavica, Jaroslav Haidler a Ivana Myšková.
Natočeno 2011. Premiéra 11. 9. 2011 (58 min.).
Lit.: Myšková, Ivana: Ronald Lee: Mizerný gádžové, mizerný cigoši. In web ČRo, září 2011 (článek + ukázka). – Cit.: Částečně autobiografická kniha kanadského romského spisovatele a aktivisty Ronalda Lee Mizernej cigoš se v mnoha ohledech vymyká představám o romské literatuře. Je suverénním vyprávěním o romské diaspoře ve frankofonní Kanadě 60. let, která teprve směřovala k liberální multikulturní společnosti. Zároveň sledujeme cestu hlavního hrdiny k vlastní romské identitě, což se neobejde bez konfliktů mezi jeho „gádžovskou“ a romskou duší.
Současná Kanada je možná pro mnohé vzorem fungující multikulturní společnosti, kde nezáleží na tom, odkud kdo přišel a jakou má barvu pleti. Proto se ostatně v minulých letech stala útočištěm i českých Romů. I k tomu ale bylo nutné dospět. Jaká tedy byla situace například před více jak čtyřiceti lety? O tom velmi svěžím, vtipným způsobem vypráví román romského spisovatele, profesora na torontské univerzitě, tvůrce učebnice romštiny i romsko-anglického slovníku a mimo jiné frontmana kapely E Zhívindi Yag (česky Planoucí oheň) Ronalda Lee (1934). Jeho částečně autobiografický román Goddam Gypsy poprvé vyšel v roce 1971 v nakladatelství Tundra Books, později byl přeložen do španělštiny a němčiny. V českém překladu anglistky a romistky Karolíny Ryvolové jej v roce 2009 vydalo nakladatelství Signeta pod názvem Mizernej cigoš.
Obálka Ladislavy Gažiové velmi dobře vystihuje ústřední motiv příběhu. Kufr stojící na dešti připomíná dlouhou cestu za lepším životem i pocit vykořeněnosti. V úvodu románu zastihneme hlavního hrdinu Janka na dálnici za Montrealem, kde stopuje. Píše se rok 1958, vrchol beatnické éry, a Janko právě opustil svůj dosavadní život, prožitý zejména mezi Neromy; práci v kanceláři jednoho montrealského mrakodrapu i nevěrnou manželku. A právě návrat tzv. asimilovaného Roma k romské komunitě a identitě vůbec je tématem celé knihy. Janko je, na rozdíl od svého kumpána, španělského Kalderaše Kolji, vzdělaný, a vzdělání vidí jako východisko z mizérie. Umí být tedy k celé řadě romských nešvarů kritický. Zároveň se ale s romskými zákony ztotožňuje, je aktivní jako veřejný obhájce práv Romů v Kanadě a nesmlouvavý vůči kanadské společnosti, v níž marně hledá uplatnění. „Jak je možné, že každý, kdo je popotahován v tisku, může mít etnickou anonymitu, jen na Cikána – a Indiána (…) se vždycky ukazuje prstem?“ ptá se Janko před čtvrt stoletím, ale i dnešního čtenáře zamrazí.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku