Totál rektál (2003)

Premiéra 16. 3. 2003

Petr Hanuška k premiéře napsal :
Když se mě před časem režisér Michal Bureš ptal, proč jsem do našeho pořadu vybral právě Hanu Andronikovou a ukázku z její povídkové knížky Srdce na udici, odpověděl jsem mu, že česká literatura v současnosti prožívá nástup mnoha zajímavých ženských autorek. A dodal jsem, že povídka Totál rektál, patří k textům, které jsem četl se zájmem a v neustálém napětí.

Androniková se zatím čtenářům představila dvěma knížkami – románem Zvuk slunečních hodin a zmiňovanou povídkovou sbírkou Srdce na udici. Myslím, že obě knihy naznačily její ohromné tvůrčí možnosti: je autorkou, která ze sebe chrlí příběh za příběhem, které navíc dovede nesmírně dynamicky a dramaticky zprostředkovat.

Mám pocit, že je to ten tip literatury, o němž můžeme prohlásit že je jenom jinou formou filmové výpovědi. V důsledku této optiky nemá ráda textovou rozvleklost, zbytečné popisy a neproduktivní dialogy. Mnohým se může zdát až jazykově strohá, stylisticky bezbarvá, ale to je opravdu jen projev pohrdání projevem, který je mnohomluvný, ale přitom nic neříká.

Těch pár poznámek jsem učinil zcela záměrně, neboť jeden literární kritik Hanu Andronikovou obvinil z toho, že trpí stejnou nemocí, jako mnozí další generační druhové: že pragmaticky myslí na budoucí možné filmové zpracování. Kritik se mýlí. Ona prostě se prostě vyjadřuje a myslí filmově. A v tom je setsakramenský rozdíl. A navíc umí napsat monolog, který má stejné napětí jako dramatický dialog.

Není se co divit, vždyť jejím příštím textem bude divadelní hra.