Když jsem se narodil, vlétl oknem motýl (2011)

Literárně-hudební pásmo z pozdních veršů klasika české poezie Jaroslava Seiferta. Úvodní text Václav Havel. Připravil Miloš Doležal. Použitá hudba Antonín Dvořák, Johann Sebastian. Bach, Lukáš Matoušek a Wolfgang Amadeus Mozart. Hudební dramaturg Josef Třeštík. Režie Hana Kofránková.

 Účinkují Bořík Procházka, Dana Černá, Hanuš Bor a Hana Kofránková. Z archivních záznamů čte ze svých vzpomínek Jaroslav Seifert a báseň Vlastní životopis recituje Ota Sklenčka.

Natočeno 2011. Premiéra 18. 9. 2011 (59 min.) v cyklu Souzvuk. Repríza 1. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Souzvuk; 20. 9. 2021 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk; 9. 10. 2024 jako součást pořadu Večer na téma – Pocta Jaroslavu Seifertovi.

Lit.: Doležal, Miloš: Když jsem se narodil, vlétl oknem motýl. In web ČRo, září 2011 (článek). – Cit.: 23. září si připomínáme 110. výročí narození (23.9. v Praze) Jaroslava Seiferta – národního básnického barda a jediného českého literárního nositele Nobelovy ceny. Souzvuk ze Seifertových pozdních veršů a ze vzpomínkového textu Václava Havla připravil Miloš Doležal.

Seifertovo „pobývání v poezii“ je pozoruhodným svědectvím o jedné vývojové tvůrčí cestě. A patří neodmyslitelně k Seifertově osobnosti (navzdory všem falešným představám o „ochočených lyricích bez kusadel“), že se dokázal odvážně a otevřeně v rozhodujících chvílích vyslovit proti všemožným „ďábelským paktům“ – ať už na 2.sjezdu spisovatelů v r.1956, po okupaci 1968 či podpisem Charty 77.

Seifertova básnická cesta vedla od prvních sociálně laděných veršů, jež vyplynuly z osobních zkušeností (dětství na chudé žižkovské periferii) i dobové atmosféry; počátkem dvacátých let se přihlásil mladý básník k avantgardě, k její české variantě poetismu, který oslavoval „všecky krásy světa“ i revoluci, která měla tyto krásy zajistit pro všechny. Ve třicátých letech se již zmoudřelý básník přiklonil ke klasičtějšímu pojetí poezie a tento vývoj završil za okupace, kdy dokázal v řadě sbírek a básní vyjádřit ohrožení i naděje drceného národa.

Zásadní obrat i oproštění v jeho poezii nastalo v polovině šedesátých let, kdy se Seifertovi „uvolnila mluvidla“ a volný verš mu umožnil, slovy Jana Vladislava „traktovat daleko bezprostředněji a působivěji existenciální otázky moderního člověka, tak jak si je klade tváří v tvář sobě, jiným a vesmíru, životu, lásce a nicotě.“

V rozhodujících chvílích se dokázal odvážně a otevřeně vyslovit proti všemožným „ďábelským paktům“ – ať už na 2.sjezdu spisovatelů v r.1956, po okupaci 1968 či podpisem Charty 77. Už jako nemocný, stárnoucí muž se k tomu jasně vyjádřil dva roky před smrtí v rozhovoru pro švédské noviny: „Je zřejmé, že básníci a spisovatelé, jakmile pracují se slovem, mají víc co dělat s pravdou než malíři nebo hudebníci a že jde o pravdu, která je pod povrchem a nespokojuje se se zdáním. To ale platí nejen pro spisovatele, ale pro všechny intelektuály. Musíme žít v souladu se skutečností, kterou známe, se skutečností, kterou jsme objevili srdcem a ne žít ve lži.“

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)