Magdalena Dobromila Rettigová (1948)
Alois Jirásek. Úprava Anna Marešová. Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Režie Bohuš Hradil.
Osoby a obsazení: Magdalena Dobromila Rettigová (Růžena Nasková), dr. Plavec (Jiří Steimar), Lenka (Sylva Langová), Ančka (Jaroslava Drmlová), notář (Bedřich Vrbský), Roubal (Jaroslav Seník), Valenta (Emil Konečný), Roubínek (Ludvík Řezníček), jeho žena (Štěpánka Holečková), Rollerová (Světla Svozilová), Chadima (Artuš Kalous), Hajsek (Antonín Zíb), Týny (Ludmila Stambolieva), Frony (Jindra Hollmannová).
Natočeno 1948. Uvedeno 26. 12. 1949 (Praha II, 15:30-16:45 h.). Repríza 26. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 71 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: V roce 1949 byla tato hra natočena v pozměněném obsazení a s jinou hudbou.
Lit.: Venclová, Renata: Alois Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová. Vlastenecká veselohra o trampotách s láskou. In web ČRo 3 Vltava, 26. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Historická veselohra z časů, kdy v Litomyšli působila česká vlastenka a autorka dodnes známé kuchařky Magdalena Dobromila Rettigová. (…)
Čtrnáct let prožil Alois Jirásek v Litomyšli, kde působil jako profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu na tamějším gymnáziu. Když v roce 1874 do východočeského města přišel, ještě se mohl setkat s pamětníky, kteří Magdalenu Dobromilu Rettigovou osobně znali. Mezi uctivými a vřelými vzpomínkami si Jirásek vyslechl i několik štiplavých a uštěpačných. Svědčily o tom, že osobnost i působení vlastenecky probuzené Rettigové, nebylo všude přijímáno s pochopením.
V roce 1900, v době, kdy už byl dávno součástí pražského literárního a uměleckého života, se k litomyšlskému působení Rettigové vrátil. A napsal historickou komedii, ve které slavná česká buditelka a učitelka mladých dívek pomůže vyřešit milostné trampoty mladé Lenky, rozhodující se mezi sňatkem z rozumu a sňatkem z lásky.
Hru autor věnoval Haně Kvapilové, která při premiéře 23. března 1901 hrála titulní roli v režii Jaroslava Kvapila. Za první světové války bylo uvádění veselohry cenzurou zakázáno pro její vlastenecké vyznění.
Od paní Pláničkové mám, že Rettigová, umírajíc žádala, aby ji snesli z postele a položili na podlahu. Učinila podobně jako Libuše, o které pověst vypravuje, že vidouc blížící se smrt, položila se na zemi a zemřela… Po letech, když už jsem byl nějaký rok v Litomyšli, nalezli v domě bývalé dívčí školy pod fortnou blíže špitálského kostelíka, kde Rettigová zemřela, v nějaké komoře zapomenutou truhlu a v ní leccos z domácnosti M. D. Rettigové, jmenovitě různé nádobí… Městská správa pak mne laskavě vyzvala, abych si, co chci, vybral z toho na památku. Vzal jsem si hliněnou, pěknou konvici empirového rázu na čaj. Po letech, to již v Praze, nabídl jsem ji druhé, nezapomenutelné M. D. Rettigové, paní Haně Kvapilové, jež tak znamenitě hrála v mé veselohře titulní úlohu, a paní Kvapilová přijala starou konvičku do svých sbírek. Alois Jirásek: Z mých pamětí
Rozhlasovou inscenaci v roce 1948 natočil režisér Bohuš Hradil. V roli Magdaleny Dobromily Rettigové účinkuje Růžena Nasková, která si v letech 1947–1948 českou vlastenku zahrála i v inscenaci pražského Národního divadla.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Neví někdo, proč je v popisu Ančka, když ve hře jí říkají Anička?