Geniální padělatel (1992)

Přidal: Přemek |

Srpen 23, 2005

Vladimír Mikeš. Rozhlasová hra o životních osudech dvou nizozemských malířů. Hudba Zdeněk Šikola. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Han Antonius van Meegeren, padělatel Vermeerových obrazů (Josef Vinklář), Jan Vermeer van Delft (Jiří Ornest), Catharina, Vermeerova žena (Daniela Kolářová), Jola, Meegerenova žena (Jaroslava Adamová), Jacob, Meegerenův syn z prvního manželství (Ivan Trojan), Bredel (Pavel Rímský), van Stendel (Jaromír Meduna), Gatten (Jaroslav Someš), Lustig (Bronislav Poloczek), Wijngaarden (Bohumil Švarc), soudce (Miroslav Moravec), žalobce (František Němec), obhájce (Karel Pospíšil) a vyvolávač (Miloš Rozhoň).

Natočeno 1992 (83 min.). Premiéra 3. 10. 1992 (Vltava, 21:00 h.). Repríza 3. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Léto rozhlasových legend; 27. 8. 2022 (ČRO 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Pekárek Hynek: Zapněte si rádio! In Týdeník Květy 40/1992 (1. 10. 1992), s. 38 (anotace).

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Geniální padělatel. In web ČRo 2 Praha, červenec 2014 (článek). – Cit.: Největší aféra v historii výtvarného umění. Odhalení padělků obrazů mistra nizozemského malířství Jana Vermeera van Delft. V roli geniálního falzifikátora Josef Vinklář.

Henricus Antonius van Meegeren se do dějin výtvarného umění zapsal jako génius falzifikátorů. Už jako malíř ale nikdy netrpěl nouzí o klienty. Byl obratným portrétistou i krajinářem a v měšťanských kruzích platil za módního malíře. Odborná kritika však měla pro jeho styl jen slova opovržení. Van Meegeren se nakonec rozhodl svůj talent prokázat kuriózním způsobem. Padělal díla jednoho z holandských mistrů Jana Vermeera van Delfta.

Než však začal malovat jako Vermeer, několik let studoval jeho styl. Experimentoval se složením barev i stářím malířského plátna. K dokonalému zmatení kritiky a znalců mělo přispět i to, že nepadělal již existující Vermeerovy obrazy, ale volil nové náměty. V roce 1937 namaloval obraz Učedníci v Emauzích. Kunsthistoriky byl jednohlasně prohlášen za nově objevené, a dokonce nejkrásnější Vermeerovo dílo.

Po válce byl malíř postaven před soud za kolaboraci s nacisty a rozkrádání holandského kulturního dědictví. Protože mu hrozil vysoký trest, raději se přiznal k padělatelství. Nikdo mu nevěřil. Zvláště kunsthistorici jeho prohlášení zpochybňovali. Teprve když pod jejich dohledem namaloval ve vězení dalšího Vermeera a k tomu načrtl skicu starého obrazu, který byl později odkryt pod rentgenem pod vrchní vrstvou jednoho z jeho padělků, uznal soud, že mluvil pravdu.

Rozhlasové hry