Osudná vejce (1992)

Přidal: Přemek |

Srpen 24, 2005

Michail Bulgakov. Překlad Alena Morávková. Dramatizace Josef Morávek. Písně Jaroslav Šťastný. Dramaturgie Svatava Růžičková. Zvukový mistr Ing. Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Režie Jaromír Ostrý.

Osoby a obsazení: profesor Persikov (Ladislav Lakomý), docent Ivanov (Pavel Leicman), Pankrát (Erik Pardus), Alexandr Semjonovič Osud (Miroslav Středa), Máňa (Zdena Herfortová), správce (Pavel Kunert), Duňa (Eva Lesáková), Ščukin (Jiří Tomek), Poljatis (Pavel Zatloukal), občan (Jaroslav Dufek), občanka (Eva Hradilová), redaktor (Tomáš Herfort), redaktorka (Lubomíra Sonková), ředitel kabaretu (Jiří Brož), Šarms (Břetislav Rychlík), madam Žertrůda (Lenka Filipová-Kudelová), Ptakin (Jaroslav Fert), Bronskij (Alois Liškutin), žena (Sylva Talpová), hlas (Aleš Podařil), hlas (Richard Němec ml.), hlas (Jaroslav Karas), hlas (Václav Jiří Amerling), hlas (Karel Pouchlý), hlas (Miroslav Kracík), hlas (Jaroslav Plíhal), žena (Jana Krátká) a hlas (Elena Frišaufová).

Nastudovalo Brno. Natočeno 1992 (73 min.). Repríza 18. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Hložková, Hana: Osudná vejce. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2013 (článek). – Cit.: Zásadním motivem vědecko-fantastického příběhu Michaila Bulgakova je objev paprsku, působícího na živou buňku. Nedostatečně prozkoumaný vynález zoologa a botanika Persikova, v dramatizované novele Osudná vejce, líčí katastrofu, způsobenou neodborným jednáním přespříliš angažovaného muže. Podivná apokalypsa, odehrávající se na ruském území ve dvacátých letech 20. století, je autorem popsána také jako satirický obraz poměrů v jeho vlasti.

V kontrastu, ukazujícím sociální situaci jmenované země, stojí profesor Persikov, vědec, zaujatý svými výzkumy, a Alexej Osud, plakátový řečník, diletant a horlivý propagátor „revolučních“ změn např. v chovatelství. Vláda země mu povolí vyřešit potravinovou krizi, způsobenou epidemií slepičích vajec, prostřednictvím biologického vynálezu Persikova. I když vědec s tímto naivním nápadem nesouhlasí, tlak „shora“ je silnější. Nevzdělanost, ale i zásah osudu způsobí, že horlivec experimentuje nikoliv s vejci slepic, ale s exotickými plazy a pštrosy.

V Bulgakovově Osudných vejcích je i přes žánrové vymezení sci-fi stále přítomna i sžíravá ironie, objevující se v kabaretních výstupech, anebo vhledem do života manželského páru, který vývoj ve společnosti komentuje doma u rozhlasového vysílání. Metaforický význam ve hře má dění pod mikroskopem, jakož i rozběsněný dav před výzkumným ústavem. „Nově narozené organismy se vrhají na druhé, trhají se na kusy a požírají. Vítězí ti nejsilnější,“ tak zpočátku komentuje profesor Persikov chování měňavek.

Rozhlasové hry