Širín (1987)
Josef Kainar. Rozhlasová úprava básníkova nedokončeného textu Miroslav Plešák. Hudba Miloš Štědroň, instrumentální skupinu řídí Aleš Podařil. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Bánú (Ivana Valešová), Širín (Dita Kaplanová), Chůva (Vlasta Fialová), Farhád (Jan Grygar), Vezír (Josef Karlík), džin se žlutým hlasem (Jiří Tomek), džin se zeleným hlasem (Jaroslav Kuneš), džin s modrým hlasem (Jiří Brož), starý malíř (Lubor Tokoš), první malíř (Zdeněk Junák), druhý malíř (Daniel Dítě), první služka (Eva Hradilová), druhá služka (Ivana Vavrová), třetí služka (Jitka Sedláčková), matka (Jana Hlaváčková), dítě (Petr Gazdík), lékař Jiří Dušek), knihkupec (Leopold Franc), lidé na tržišti a dav (kompars).
Nastudovalo Brno. Natočeno 26. 10. – 19. 11. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 69 min., stereo). Mixáž 24. 11. 1987. Repríza 10. 5. 2014 (Vltava, 14:00 h.); 23. 12. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Lit.: Hložková, Hana: Josef Kainar: Širín. ČRo Brno, květen 2014 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra Širín Josefa Kainara vychází z orientální legendy o lásce, která může mít mnoho podob. Poetický příběh, v němž mocná vládkyně Bánú, musí překonat mnohá protivenství osudu, aby zachránila život své sestry Širín a oslabila moc zákeřného vezíra, počíná tím, že se Bánú zřekne své krásy. Díky této oběti Širín nezemře, panovnice se však navěky stává zrůdou. Další podobou lásky je vztah chudého malíře Farháda a královské dcery Širín, který není vhodný, proto mladí milenci musí uprchnout. Jako poslední je zde popsána síla lásky jednotlivce ke všem lidem.
V dramatickém básnickém Kainarově textu je příběh vyprávěn starým upřímným malířem. V kontrastu k němu jsou výstupy tří záludných džinů, kteří slouží krutému vezírovi. Člověk proti démonovi je též jedním z témat hry, které je vystiženo zejména zvukovými prostředky.
Příběh milujícího se Farháda a Širín, kteří byli lstí dostiženi, a proto je stihl trest v podobě sedmiletého odloučení, má pro oba tragické vyústění. Během této doby, kdy musel Farhád kopat vodu v nepropustné skále, aby tak zachránil před zahynutím obyvatele říše, však jeho velká láska k milované ženě přerostla v širší cit. Tím význam lásky nabyl větší síly a moc zla byla překonána.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku