Rozhovor – Thorvald Steen (2011)

Přidal: Přemek |

Leden 9, 2012

Rozhovor vedly Miluše Juříčková a Pavla Maxová. Překlad Pavla Maxová. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Hovoří Thorvald Steen.

Natočeno prosinec 2011. Premiéra 14. 1. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Rozhovor: S norským spisovatelem Thorvaldem Steenem. In web ČRo Brno, leden 2012 (anotace). – Cit.: Thorvald Steen navštívil v prosinci 2011 Brno, a to při příležitosti vydání českého překladu jeho románu Tíha sněhové vločky v brněnském nakladatelství Doplněk. Rozhovor, který v Zelném rynku uslyšíte, vedly překladatelka knihy Miluše Juříčková, a její mladá kolegyně Pavla Maxová. Ta jej také přeložila do češtiny.

Ukázka z rozhovoru:

Debutoval jste v roce 1983, od té doby jste napsal celou řadu básnických sbírek, románů, povídek, divadelních her, ale až v roce 2006 jste použil tuhle poměrně osobní látku, tedy skákání na lyžích a nemoc. Potřeboval jste tak dlouhou dobu na to, abyste o tom mohl mluvit?

Thorvald Steen: Mluvit jsem o tom dokázal mnohem dříve. Napsal jsem o tom jeden esej ze sbírky esejů s názvem Džungle, to bylo poprvé, co jsem o tom psal. A tenkrát mi můj redaktor řekl: Thorvalde, teď mi budeš vyprávět svůj vlastní příběh a nahraješ mi ho na pásku. A já jsem to udělal. Pak jsem napsal krátkou povídku, která se jmenuje Naposled ze sbírky povídek Vzducholoď. Tahle povídka se později stala součástí románu Tíha sněhové vločky. Vyprávím v ní svůj vlastní zážitek – nutnost skočit svůj poslední skok poté, co mi lékař zakázal skákat. A pak jsem to zase na chvíli nechal být, dokud jsem nebyl přesvědčený, že mám od tématu dostatečný odstup, abych o něm mohl psát jazykem natolik čistým a obnaženým, že by mohl fungovat i pro lidi, kteří nemají se skákáním na lyžích či mým druhem nemoci nic společného. A aby se tahle jediná a moje čistě osobní zkušenost mohla stát všeobecnou zkušeností, musel jsem docílit toho, aby byl jazyk velmi distancovaný. Takže na vaši otázku odpovídám: ano, potřeboval jsem hodně času, abych získal odstup a mohl z toho vytvořit literaturu. A jsem rád, že jsem nalezl formu, která mluví ke všem věkovým kategoriím, a že ten zdánlivě jednoduchý text skýtá pro čtenáře více vrstev. To je podle mě jeho výhoda.

Radiodokument