Nedozpívaná píseň (2006)

Literárně-hudební pásmo z veršů německého básníka Novalise. Překlad Ivan Slavík a Vladimír Tomeš. Připravil Vladimír Tomeš. Použítá hudba Alfons Diepenbrock a Ludwig van Beethoven. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Miloš Hlavica, Růžena Merunková a David Vejražka.

Natočeno v roce 2006. Premiéra 14. 1. 2007 (ČRo 3 Vltava, 9:32 h.; 46 min.) v cyklu Souzvuk. Repríza 2. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.

Pozn.: Německý básník Novalis, vlastním jménem Friedrich Leopold von Hardenberg, je u nás jen málo známý. Odborníkům se při vyslovení básníkova poněkud nezvyklého jména vybaví z jeho díla především Hymny k poctě noci.
Protože však osud Novalisovi dopřál jen 29 let života, je nasnadě, že jako mladý muž nežil stále jen v mystickém pohroužení, do něhož se prý ponořil po smrti své mladičké snoubenky a ze kterého měly ony Hymny k poctě noci vzejít. Byl příslušníkem drobné německé šlechty, která neoplývala bohatstvím, takže se musel po celý svůj krátký život vyrovnávat se starostmi všedního dne. Pro nutnou obživu vykonával svědomitě své povolání, a dokonce se i podruhé zasnoubil. Jen postupující tuberkulóza mu mohla kalit život, kterému však v četných jiných svých básních jednoznačně přitakával.
Zamlada vedl prý dokonce život tak veselý, že musel vyměnit své studijní počátky na právnické fakultě v Jeně, kde poznal Friedricha Schillera, za studium v Lipsku. Ale i tam ho od učení odváděl příliš pestrý společenský život, takže teprve na univerzitě ve Wittenbergu složil závěrečné právnické zkoušky a jako dvaadvacetiletý nastoupil úřednickou dráhu. I při ní však našel dost času pro svou tvorbu. Vedle četných básní zmiňme nedokončený výchovný román Heinrich von Ofterdingen, přeložený u nás pod titulem Modrý květ.

Tvůrci nedělního Souzvuku představí především Novalisovu rozvernější tvář, i když tím budou riskovat výtku oborníků, že tak významného německého básníka ochuzují o nejzávažnější tóny. Přesto i té druhé, do sebe zahloubané tváři bude na několika místech dáno promluvit. Podpoří ji jak hudba inspirovaná Hymnami k poctě noci, tak úryvky eseje Hermann Hesseho, který v Novalisovi spatřoval největší naději německé raně romantické básnické školy. (anonce ČRo)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)