Dary naší paní 1/5 (2006)
Andrea Hanáčková. Pětidílná rozhlasová dramatizace na pokračování. Osudy čtyř generací žen z pomezí Hané a Slovácka, odehrávající se v průběhu celého 20. století. Rozhlasová dramatizace a režie Michal Bureš. Dramaturg Jan Sulovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Technická spolupráce Zdeněk Slavotínek. Asistetka režie Jindřiška Cornová. Režie Michal Bureš.
Osoby a obsazení: vypravěčka (Dita Vojnarová), Tereza (Ivana Plíhalová), Marie jako mladá (Tereza Novotná-Mikšíková), Marie jako starší (Jiřina Barášová), Marta (Olga Kaštická), Adéla (Tereza Vilišová). Dále hrají Josef Pejchal, Václav Bahník, Pavel Juřica, Ludmila Metzerodová a další.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2006 (1 díl cca 25 min.; celkem 104 min.). Premiéra 1. dílu 22. 1. 2007 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 1. dílu 23. 12. 2007 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 h.); 2 dílu 24. 12. 2007 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 h.); 3. dílu 25. 12. 2007 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 h.); 4 dílu 26. 12. 2007 (ČRo 5 Olomouc, 15:05 h.); 5. dílu 30. 12. 2007 (ČRo 5 Olomouc, 15:00 h.); 27. – 31. 7. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Obsah: Díl první: Prolog. Otevření všech příběhů. – Díl druhý: Tereza. – Díl třetí: Marie. – Díl čtvrtý: Marta. – Díl pátý: Adéla. Epilog.
Lit.: Luptáková, Věra: Dary naší paní. In web ČRo Olomouc, prosinec 2007 (anotace). – Cit.: Doba zbavená odvěkého řádu a pravidelnosti se jen velmi ztěžka vrací k původní harmonii. Jeden neuvážený čin zavdá příčinu k dalším. Proč mají budoucí generace nést kříž bolesti za generace předchozí? Tyto úvahy se nabízejí při poslechu dramatických osudů čtyř žen žijících na pomezí Hané a Slovácka, hlavních hrdinek novely současné olomoucké prozaičky a dokumentaristky Andrey Hanáčkové „Dary naší paní“, odehrávající se po čtyři generace v průběhu celého 20. století.
Byl to právě dokumentaristický impuls, vyslechnutí babiččina vyprávění, který otevřel brány ke vzniku této rozsáhlé časové fresky. Tímto impulsem se stal následující autentický záznam:
AUTORKA: No tak to nebyla žádná sranda v těch padesátých letech být svobodná matka, ne?
BABIČKA: Nebyla to sranda no ale, Andrejko, ale přežila jsem to. Přežila.
AUTORKA: Byly nějaký řeči?
BABIČKA: No, byly, to víš, že byly. Ale já jsem si nikdá z řečí moc nedělala. Protože řeči ti nepomožó, v ničem. Žádné neni stoprocentní. Já jsem vždycky říkala, každé ať se podívá na sebe a počká si na svoje děcka… Teprve potom može sódit. Já mám svědomí čistý. Já nikemu neubližuju a nikemu nebudu skládat za svoje činy účty. Řikám: Já nemusim. Nemusim.
Postupně rozkrýváme spletité dějové záhyby, rámované poutí do Křtin v roce 1928, kterou prožila Tereza, a Vánocemi roku 1995, kdy v léčebně dlouhodobě nemocných dožívá její dcera Marie.
Rozhlasové zpracování je postaveno na ústřední postavě průvodkyně příběhem, autorky, vypravěčky, která promlouvá s jednotlivými ženami: Terezou, Marií mladou i starší, Martou, Adélou – a místy i jejich životy prožívá.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Neměla by být Andrea Hanáčková uvedena v titulu jako autorka – nebo aspoň v textu v 1. pádě? Usnadnilo by to vyhledávání.