Zvětšeniny z Komenského (2012)

Přidal: Přemek |

Březen 28, 2012

Zdeněk a Drahomíra Kožmínovi. Kapitola z knihy. Připravila Alena Blažejovská.

Čte Libuše Kafková.

Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra 31. 3. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy: Zdeněk a Drahomíra Kožmínovi – Zvětšeniny z Komenského. In web ČRo Brno, 28. 3. 2012 (anotace + ukázka). – Cit.: Úvod Zelného rynku bude tentokrát poctou Janu Ámosi Komenskému, od jehož narození uplynulo 28. března 420 let. Otevřeme knihu Zdeňka a Drahomíry Kožmínových Zvětšeniny z Komenského. Libuše Kafková nám přečte úryvek z kapitoly věnované Komenského Didaktice.

Komenský soudí, že člověk může být vychován z každého člověka. Nesouhlasí se skeptiky, kteří varují před tímto harmonickým ideálem člověkova rozvoje argumentem, že naše vnitřní moci jsou rajským pádem porušeny. To je zásadní postoj, který se ostatně bude promítat do jeho filozofických koncepcí. Jen nás nesmí odrazovat nesnadnost takové cesty za nápravou, je třeba nalézt vhodné prostředky a metody. Velký důraz klade Komenský na pevný řád. Připomíná, že filozofové nazývali řád duchem a životem světa. Sám uvádí dvanáct příkladů pro řád, např. svět, čas, lidské tělo, vůz, loď, hodiny. Hodinový stroj nevybočuje Komenskému z jeho akcentu na primárnost přírody a spatřuje v něm napodobení pohybu oblohy. Příroda je Komenskému spolehlivým východiskem při zkoumání lidských věcí. Tak naše mysl se podobá oku, neboť jako oko „nic není než zrdcadlo živé, tak mysl nic než oko vnitřní“. Každý člověk má zrcadlo neboli vnitřní oko takové, jaké od Boha dostal, a nelze tu nic opravit. Ovšem je nutno toto oko mysli chránit před prachem a špínou, neboť stále hrozí „postranní, zbytečná, neužitečná, marná mysli zaneprázdňování, jakýchž každého člověka mysl vždycky plná jest“. Nezbytné je pak světlo rozumu, aby žák „vida viděl“. Je třeba mu postavovat věci tak, aby v oku mysli a ve světle rozumu byly plně ukázány, nejen jakýmsi svým vedlejším okrajem. Rovněž nelze stavět věci do přílišné vzdálenosti, ukazovat je jen zdaleka, nýbrž vše je nutno dát do patřičné blízkosti. Je třeba, aby žák viděl, že jde o věci, které se dotýkají jeho života. Nelze tu postupovat překotně, ale povlovně řadit jedno po druhém, neboť ani zrak nemůže zachytit naráz všecko. Jakkoli Komenský často připomíná dočasnost života, dovedl jako málokdo ve své době rozvinout celou filozofii vzácnosti lidského bytí na zemi. Soudí, že je to naše vina, jestliže se nám života k vykonání velkých věcí nedostává, neboť ho promrháváme dvojím způsobem: „Jedno, mořením v sobě života, aby nám dříve času zhasl: druhé, mařením toho ostatku v věcech neužitečných“. Velkou pozornost věnuje Komenský péči o tělo. Jako strom musí být províván, aby nechřadl, „týmž způsobem lidskému tělu občerstvování potřebí: a to procházením, probíháním, pracemi, hrami a jakýmkoli těla pohybováním a cvičením“. Podobně je tomu s lidskou myslí: nemůžeme se zabývat jen vážnými a náročnými věcmi, ale potřebujeme také něco pro osvěžení, jako jsou rozprávky, žerty, hry, hudba, malování. Nesmíme se znepokojovat tím, že lidské věci jdou příliš pomalu. Vždyť strom roste pomaličku, a přece ho stále přibývá. Budeme-li každý den trochu k započatému přidávat, naroste naše dílo v krátkém čase víc, než bychom bývali věřili. A opět Komenský připomíná Seneku: „Život tomu, kdo ho užívati umí, dlouhý jest, a k jakýmkoli velikým věcem stačuje“.

Eseje, fejetony, přednášky