Šafařík očima své ženy 1/4 (2012)

Přidal: Přemek |

Březen 30, 2012

Prof. Antonín Přidal ve čtyřdílném seriálu komentuje zápisky manželky brněnského filozofa Josefa Šafaříka Anny a vypráví o svém přátelství s nimi. Připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Antonín Přidal, Aranka Lapešová a Ondřej Mikulášek.

Nastudovalo Brno v roce 2012. Premiéra duben – květen 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Antonín Přidal: Šafařík očima své ženy, díl 2. In web ČRo Brno, květen 2012 (anotace + ukázka textu). – Cit.: Vysíláme k letošnímu 105. výročí narození (11. února) a 20. výročí úmrtí (23. dubna) Josefa Šafaříka. V režii Radima Nejedlého spolu s autorem seriálu účinkují Aranka Lapešová a Ondřej Mikulášek.

Ukázka:
Šafaříkovy jsem poprvé poznal zblízka v roce 1976, když mě k nim s sebou vzal dramaturg Karel Kraus. Porozuměli jsme si a pro naše setkání se pak ustálil jeden podvečer v měsíci, býval to pondělek. Nebyla to setkání monologická. Mohla za to má určitá drzost, protože Josef Šafařík se mi jevil sice jako výjimečná osobnost, ale jako normální člověk, ne ještě jako titán, před kterým se sluší spíše mlčet. Kromě toho jsem vyrůstal v rodině, kde se hodně mluvilo, ptali se a odpovídali všichni. Držel jsem se toho zvyku také ve společnosti pana Šafaříka a on se tomu nebránil. Jistěže jsem hodně poslouchal, ale také jsem kladl otázky, a měnil témata, takže jsme přecházeli od otázek existenciálních k existenčním, od pomyslů k věcem a bytostem velmi konkrétním a zase zpátky, a tak pokaždé. Někdy, když myšlenku rozvíjel příliš zdlouha, pomohlo, že paní Šafaříková, občas našim rozmluvám přítomná, v křesle usnula. A tu jsem mohl říct, vaše paní je unavená, už abych šel – Ale nechoďte, řekl, a přešli jsme na jiné téma. Ta pestrost nám vydržela víc než čtrnáct let.

Svému o rok staršímu muži byla Anna Šafaříková přes půl století oddanou partnerkou, pomocnicí, opatrovnicí a posluchačkou. V mládí chtěla být lékařkou, ale přísný otec, vojenský právník, rozhodl, že po maturitě musí do kanceláře, vydělat si na věno. Pracovala v pojišťovně, později jako účetní v divadle. Vzali se až po válce, ale znali se od poloviny 20. let, od roku 1937 spolu v Brně bydleli. Říkala mu Izuš, on jí Anina. Od prvních let jejich známosti byla přesvědčena o jeho mimořádných duševních vlohách, ba o jeho spisovatelském poslání, a rozhodla se udělat všechno pro to, aby je soustředěným studiem a psaním mohl naplňovat. Protože měla v pojišťovně dobrý plat, v roce 1938 se shodli, že Šafařík, absolvent techniky, musí odejít z místa na Zemském úřadu a zůstat na volné noze. Když si začala deník vést, bylo jí šestnáct, když po manželově smrti doplnila poslední zápis, bylo jí čtyřiaosmdesát.

Eseje, fejetony, přednášky