Sen divadelního ředitele (2012)

Přidal: Přemek |

Duben 17, 2012

Tomáš Syrovátka. Rozhlasová hra – žert pro jednoho herce se dvěma hlasy. Hudební a zvuková režie Matouš Godík. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Kateřina Dušková.

Účinkuje Jiří Lábus.

Natočeno 2012. Premiéra 29. 4. 2012 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 37 min.) v cyklu Hry a dokumenty nové generace. Po hře následovala beseda s autorem (60 min.).

Repríza 28. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Lit.: Venclová, Renata: Žert pro jednoho herce s více hlasy. In Týdeník Rozhlas 17/2012 (článek). – Cit.:
Dubnová premiéra vltavského cyklu Hry a dokumenty nové generace musí nutně působit dojmem, že byla psaná na objednávku jako svérázný komentář k aktuálním výsledkům výběrových řízení v několika pražských divadlech a tenzím v pražské divadelní síti. Ve skutečnosti vznikala hra dramaturga a dramatika Tomáše Syrovátky Sen divadelního ředitele mnohem dříve, jen se dotkla tématu, které viselo už dávno ve vzduchu.

Řízení divadla a klidný spánek se navzájem vylučují. Role ustaraného divadelního ředitele se zhostil Jiří Lábus.Někde na začátku byla nejspíš frustrace mladého divadelního dramaturga z nekonečných monologů nejmenovaného ředitele v nejmenovaném divadle. Monomanické projevy na téma návštěvnosti, divadelního repertoáru, divákových potřeb a jeho očekávání, postřehy o současné dramatice a o poslání divadla, se navždycky vepsaly do dramaturgovy paměti. S každým dalším angažmá (a ředitelem) přibývaly další odstavce a řádky, které nějak ne a ne dostat z hlavy. Až se z nich dramaturgovi jednou cestou ve vlaku složil horečnatý Sen divadelního ředitele, ve kterém můžeme nahlédnout nejen do myšlenek, ale rovnou do podvědomí jednoho řídícího pracovníka věčně podfinancované kulturní instituce.
Syrovátkův smutný hrdina, divadelní ředitel Otokar Lála, je ve funkci čtyři roky a za tu dobu především pochopil, že řízení divadla a klidný spánek se navzájem vylučují. Peskován úředníky na magistrátu a nenáviděn umělci vede osamělý život v kanceláři ve věčné úzkosti, kdy se zase ohlásí někdo s problémem, který by měl vyřešit. Divadlo straší nebohého ředitele doslova i ve spaní, a když se mu o něm zdá, není to útěšné snění, ale pořádná noční můra…
První verze hry byla psána pro režisérku Kateřinu Duškovou, která také výsledný text nastudovala. Syrovátkův „žert pro jednoho herce s více hlasy“ nabídla Jiřímu Lábusovi, který se hříčky ujal s velkou chutí. Hudbu k inscenaci vybral, napsal a na zvukovém řešení se podílel Matouš Godík. V neděli 29. dubna v 19 hodin vysílá ČRo 3 – Vltava.

Lit.: Venclová, Renata: Jiří Lábus v premiéře rozhlasové hry Sen divadelního ředitele. In web ČRo 3 Vltava, duben 2012 (článek). – Cit.: V rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace uvádíme v neděli 29. dubna v 19.00 původní rozhlasovou hru Sen divadelního ředitele, kterou pro Čajovnu napsal divadelní dramaturg a dramatik Tomáš Syrovátka. V groteskním monologu se seznámíme s jedním řídícím pracovníkem věčně podfinancované kulturní instituce, který po čtyřech letech ve funkci marně vzdoruje pocitům vlastní nedostatečnosti a zmaru.

Dubnová premiéra cyklu Hry a dokumenty nové generace musí nutně působit dojmem, že byla psaná na objednávku, jako svérázný komentář k aktuálním problémům v síti pražských a mimopražských divadel. Ve skutečnosti vznikala hra Tomáše Syrovátky mnohem dříve, jen se dotkla tématu, které viselo už dávno ve vzduchu.

Někde na začátku byla nejspíš frustrace mladého divadelního dramaturga z nekonečných monologů nejmenovaného ředitele v nejmenovaném divadle. Monomanické projevy na téma návštěvnosti, divadelního repertoáru, divákových potřeb a jeho očekávání, postřehy o současné dramatice a o poslání divadla, se navždycky vepsaly do dramaturgovy paměti. S každým dalším angažmá (a ředitelem), přibývaly další odstavce a řádky, které nějak ne a ne dostat z hlavy. Až se z nich dramaturgovi jednou cestou ve vlaku složil horečnatý Sen divadelního ředitele, ve kterém můžeme nahlédnout nejen do myšlenek, ale rovnou do podvědomí jednoho řídícího pracovníka věčně podfinancované kulturní instituce.

Syrovátkův smutný hrdina, divadelní ředitel Otokar Lála, je ve funkci čtyři roky a za tu dobu především pochopil, že řízení divadla a klidný spánek se navzájem vylučují. Peskován úředníky na magistrátu a nenáviděn umělci vede osamělý život v kanceláři ve věčné úzkosti, kdy se zase ohlásí někdo s problémem, který by měl vyřešit. Divadlo straší nebohého ředitele doslova i ve spaní, a když se mu o něm zdá, není to útěšné snění, ale pořádná noční můra. I když je Syrovátkův portrét divadelního ředitele značně nelichotivý, autor zdůrazňuje, že mu rozhodně nešlo o nějaké zpětné vyřizování účtů s bývalými nadřízenými. Svou grotesku opatřil věnováním „mým ředitelům s láskou“, což podle vlastních slov nemyslí ironicky.

Po odvysílání najdete hru k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.

První verze hry byla psána pro režisérku Kateřinu Duškovou, která také výsledný text pro Čajovnu nastudovala. Syrovátkův „žert pro jednoho herce s více hlasy“ nabídla Jiřímu Lábusovi, který se hříčky ujal s velkou chutí! Hudbu k inscenaci vybral, napsal a na zvukovém řešení se podílel Matouš Godík, za vydatné spolupráce mistra zvuku Tomáše Gsöllhofera, technikem byl Dominik Budil. Ke konečné podobě textu přispěla dramaturgyně inscenace Renata Venclová.

Pár slov o autorovi
Tomáš Syrovátka, vystudoval obor Teorie a dějiny divadla na Filozofické fakultě v Brně, po absolutoriu nastoupil jako dramaturg do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, se kterým spolupracoval už během studií. Pro činohru libereckého divadla napsal několik dramatizací např. Tři muži ve člunu, Satiry aneb Zmizení Píseckého, spolu s režisérem Martinem Tichým v české premiéře uvedli Arabskou noc, inscenace získala na Pražském divadelním festivalu německého jazyka Cenu MAX 2004. Po neshodách s tehdejším ředitelem Divadla F.X. Šaldy Tomáš Syrovátka z liberecké činohry odešel, krátce působil ve Středočeském divadle Kladno a od roku 2008 ve Východočeském divadle v Pardubicích. Letos se do jako dramaturg do rodného Liberce vrátil. Snem divadelního ředitele v rozhlase nedebutuje, v brněnském studiu Českého rozhlasu byla natočena jeho hra Štít, se kterou se umístil na třetím místě v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2005.

Lit.: anonym: Tomáš Syrovátka: Sen divadelního ředitele. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (anotace). – Cit.: Do své původní rozhlasové hry Sen divadelního ředitele promítl Tomáš Syrovátka četné zážitky z ředitelských kanceláří několika oblastních divadel, kterými jako dramaturg prošel. Vyslechl v nich nejeden proslov na téma návštěvnosti, divadelního repertoáru či divákových potřeb, stejně jako poznámky o současné dramatice a poslání divadla. Z těchto vzpomínek pak vyrostl groteskní monolog jednoho řídícího pracovníka věčně podfinancované kulturní instituce, který po čtyřech letech ve funkci marně vzdoruje pocitům vlastní nedostatečnosti a zmaru.

Rozhlasové hry