Páteční večer – „Neříkejte tomu pohádky, to je přece mnohem víc“ (2012)

Komponovaný pořad věnovaný osobnosti a dílu dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. V pořadu zazní ukázky z autorova díla, reportážní záběry z andersenovských míst, o osobnosti, době a překladech hovoří Zdeněk Hojda, Helena Březinová a František Fröhlich. Připravily Vladimíra Bezdíčková a Eliška Závodná.

Účinkují Miroslav Táborský, Viktor Preiss a Jiří Bartoška.

Natočeno 2012. Premiéra 20. 4. 2012 (120 min) v rámci cyklu Severský rok. Repríza 11. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.

Lit.: Závodná, Eliška: „Neříkejte tomu pohádky, to je přece mnohem víc“. In web ČRo, duben 2012 (článek). – Cit.: Hans Christian Andersen téměř ve všech svých textech odkazuje k vlastnímu životu. Ať jsou to pohádky, které ho proslavily, romány nebo divadelní hry, čteme tu především příběh člověka, který se svou houževnatostí a umanutostí dokázal vyšvihnout „ze dna nahoru“, jakkoli mu mnozí často rádi připomínali právě ono „dno“.

Andersen svůj život prožil v jakési nezakotvenosti a i když se pohyboval ve „vyšších kruzích“ (byl hostem i dánského krále), stál celou dobu tak trochu vně, mimo. V komponovaném večeru o osobnosti, době a překladech hovoří Zdeněk Hojda, Helena Březinová a František Fröhlich. V pořadu zazní také ukázky z autorova díla a reportážní záběry z Odense a Kodaně.

Dánský pohádkář Hans Christian Andersen žánr pohádky definoval nanovo. Jako jeden z prvních začal do svých pohádek obsazovat obyčejné neživé věci. V jeho pohádkách vždycky lehkou melancholickou notu, ale také ironii v pohledu na reálný běh světa. Vycházel z příběhů, které slyšel nebo četl a dokázal je převyprávět jednoduše a živě. Své náměty čerpal samozřejmě i ze zkušeností. A my se ani dnes nepřestáváme ptát: Co způsobuje, že Dánsko je zemí vypravěčů? Kde končí a kde začíná (ne)pohádka Andersenova života? Proč si Hans Christian tak podivuhodně hraje s obyčejnými motivy i nepohádkovými postavami? Čím nás okouzluje ten tajuplný Sever? Co spojuje dnešní Dány s Andersenem? Je pro ně víc než jenom „pomníkem“? Odpovědi na všechny tyto i jiné otázky můžeme hledat v pátečním večeru, který připravily Vladimíra Bezdíčková a Eliška Závodná.

Cestu po stopách velkého pohádkáře je možné začít v jeho rodišti – v Odense – v jeho muzeu, které bylo v nedávných letech přestavěno a zrekonstruováno. A tak se můžeme, alespoň ve fantazii a za pomoci vystavených objektů, přenést do doby, ve které Andersen vyrůstal a žil. Narodil se 2. dubna 1802 v chudé ševcovské rodině. Odense mělo tehdy šest tisíc obyvatel, ale i tak bylo po Kodani druhým největším městem v Dánsku. Andersen zažil během svého života vládu pěti králů a celou řadu válek. A také proměnu Dánska. Když se narodil, bylo Dánsko velkým státem. Jeho hranice sahaly od Hamburku přes Šlesvicko-Holštýnsko až k polárnímu kruhu v Norsku. Když Andersen v roce 1875 umíral, bylo Dánsko malým státem – kromě jižního Švédska už téměř kopírovalo dnešní hranice. Proto je nezbytnou rekvizitou v andersenovské expozici i dobová mapa Evropy a Dánska.

V dalších prostorách muzea nechybějí ani informace o Andersenovi jako člověku. Objevíme tam doklady o tom, jak se oblékal, jak žil svůj soukromý život, ale taky čím se bavil a jak psal. Nechybí ani popis jeho vzhledu – jak ho viděli, jak ho vnímali jeho současníci. Andersen byl totiž nepřehlédnutelný – už jenom kvůli své výšce (185 cm). O dvacet až pětadvacet centimetrů převyšoval průměrnou výšku mužů ve své době. A jako marnivý člověk, jak uvádějí pamětníci, si prý potrpěl na dobré oblečení i vzhled. Andersen také miloval technické objevy své doby, především vlaky a fotografování. Byl prý prvním Dánem, který jel vlakem. A cestoval rád.

Devět let života Hans Christian Andersen procestoval – nebo strávil na cestách. Z cest psal dopisy přátelům, ale také kupoval umělecké památky z cest – především v Itálii. To byla jeho oblíbená země. Jeho cesty se staly nevyčerpatelnou inspirací pro jeho vyprávění i psaní. A jeho pohádky pak zase putovaly zpět do světa. V Andersenově muzeu v Odense proto nemůže chybět ani knihovna s překlady jeho pohádek. Zatím prý byly přeloženy do 123 jazyků. Nechybí ani překlady české. Včetně těch nejstarších z roku 1874. Tak dlouho už totiž můžeme číst Andersena v češtině. A také „vykládat“ jeho životní osudy i jeho dílo. V pátečním večeru se k němu budme vracet společně se skandinavisty Helenou Březinovou, Zdeňkem Hojdou a Františkem Fröhlichem – který je mimo jiné vynikajícím překladatelem celé sbírky Andersenových pohádek. Poslouchejte je s námi – vždyť přece příběh je to, co si pamatujeme…

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)