Realita v cestách do Svaté země III. 1/? (2012)

Přidal: Přemek |

Květen 22, 2012

Danuše Kšicová. Cyklus. Připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra prvního dílu 26. 5. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Seriál: Danuše Kšicová – Realita v cestách do Svaté země III., část 1. In web ČRo Brno, květen 2012 (anotace). – Cit.: Danuše Kšicová (narozena 1932) se v roce 1956 po absolutoriu pedagogicky zaměřených oborů čeština a ruština stala asistentkou na katedře rusistiky filozofické fakulty brněnské univerzity, kde dále působila.

V roce 1995 byla jmenována profesorkou na Ústavu slavistiky. Působila jako vedoucí semináře východoslovanských literatur. V současnosti vede semináře z uměleckého překladu a přednáší o ruské kultuře a východoslovanském folklóru.

Třetí série jejího rozhlasového cyklu začíná barokně košatým vyprávěním moskevského kněze Ioanna Lukjanova (1701-1703) o pobytu v Palestině a Egyptě, kam se vypravil i zkušený geograf a vášnivý cestovatel Avraam Norov, přezdívaný domorodci dřevěná noha, protože jednu nohu pozbyl v bitvě u Borodina. Výpověď uzavírá Gogolova korespondence s básníkem Žukovským, v níž je poprvé přiznána mýtická podstata jeruzalémského chrámu Božího hrobu. Účinkují Eva Novotná a Martin Sláma v režii Zdeňka Kozáka.

Můžeme-li české poutníky 16. století pokládat za výrazné představitele humanismu a renesance, pak cesta ruských církevních reprezentantů, konaná počátkem století 18., je charakteristickým příkladem dynamické doby barokní. Naše volba padla na dílo opředené řadou záhad, včetně samotného autorství. Jde totiž o cestopis, jehož výzkum je prozatím v počáteční fázi, zato však natolik zajímavý, že i jediné vydání tohoto textu z poloviny století 19. mne v Moskvě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla je do vývoje žánru zařadit. Jde o dílo nazvané Putování do Svaté země zastánce staré víry, moskevského kněze Joanna Lukjanova za doby vlády Petra Velikého. Vydáno v Moskvě roku 1864.

Cestopis je spojován se dvěma jmény: mnichem Leontijem a moskevským knězem Joannem Lukjanovem. Podle posledního výzkumu nejde v žádném případě o jednu osobu, i když používání dvou jmen – světského a církevního – bylo v mnišském řádu běžnou záležitostí. Lukjanovovy cestovní zápisky byly zpracovány po návratu poutníků do centra staroobřadníků ve Větce v letech 1703-5. Jeho putování do Konstantinopole a Jeruzaléma mělo plnit důležitou náboženskou a politickou misi: zjistit, jak je to na Předním východě s pravoslavím a zda by tam nebylo možné získat pro staroobrjadce biskupskou stolici. V tomto směru měl kněz Joann Lukjanov, blízký kupecké vrstvě, poslání i postavení obdobné jako českobratrský světský poutník Martin Kabátník, jehož víra byla po čase stejně perzekvována.

Četba na pokračování