Julia mlčí (2012)

Přidal: Přemek |

Květen 31, 2012

Petr Maška. Hudba Mario Buzzi. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Anna Petrželková.

Osoby a obsazení: Theodor Lent (Pavel Zatloukal), doktor Sokolov (Jan Kolařík), Georg Lerfard (Jiří Valůšek), kamelot / původní majitel / průvodčí / špeditér (Vladimír Hauser) a kamelotka / herečka / uklízečka / nářek (Petra Bučková).

Nastudoval ČRo Brno v roce 2012. Premiéra 24. 6. 2012 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 40 min.) v cyklu Hry a dokumenty nové generace.

Lit.: Hložková, Hana: Člověk, nebo pouťová atrakce? In Týdeník Rozhlas 25/2012 (článek). – Cit.: Kdo je Julia Pastrana? Člověk nebo pouťová atrakce? Lze tváří v tvář Pastraně pochybovat o Darwinově teorii? Co je krutější? Narodit se jako žena, nebo jako žena s opičí podobou? Inspirován skutečným osudem ženy, která se svým manželem procestovala svět coby bizarní exponát varietní show a v pouhých šestadvaceti letech zemřela při porodu, klade Petr Maška ve své hře palčivé otázky o člověku jako takovém.

Julie Pastrana je majetkem svého muže, ostatně jako většina žen v 19. století. I když umí jen trochu tančit a pozdraví v několika jazycích, sklízí nebývalý obdiv diváků. Je s ní manipulováno, přesto je šťastná. Je totiž výjimečná. Komu vlastně patří tato bytost, někdy nazývaná zrůdou? Bezpochyby manželovi Theodoru Lentovi. Domorodou Mexičanku původně koupil s varietně podnikatelským záměrem. „Vousatá a chlupatá dáma“ se tak stala hlavním trhákem jeho celosvětového turné, nechtěně zakončeného roku 1860 v Moskvě. Zde totiž Julia Pastrana v důsledku porodních komplikací tragicky zemřela. Její mrtvé tělo se poté dostalo do rukou doktora Sokolova. Mnoho dalších let patří jím mumifikovaná „opičí žena“ mezi oblíbené figuríny nejmenovaného panoptika, spravovaného Georgem Lerfardem. Přestože Julia není němá, většinou mlčí. Ve hře Petra Mašky za ni totiž odpovídají muži, kterým patřila za života a po smrti. O lidské obludnosti se tak jejich prostřednictvím dozvídáme nejvíc.
Původní rozhlasová hra Julia mlčí tematicky vychází z autorského představení Display Pastrana, příběh ženy s vrozenou anomálií však vypráví odlišnými, nejen zvukově formálními prostředky. Za zmínku stojí, že tento rozhlasový text byl v době svého vzniku, roku 2011, ohodnocen v soutěži Cena Evalda Schorma.

Absolvent režie a dramaturgie na divadelní fakultě JAMU Petr Maška (1984) je tvůrcem spíše divadelních textů, vznikajících na míru konkrétním projektům. Pro Studio Marta tak byly v těsné návaznosti napsány a uvedeny hry Lešení (režie Adam Doležal) a Udav se katedrálou (režie Lucie Repašská), v mimořádném programu Jirka Kniha hledá autora se v Divadle Husa na provázku realizovalo Žároviště (režie Anna Petrželková). Ačkoliv se jako dramaturg podílel na inscenaci Rodinná slavnost v ostravském Divadle Petra Bezruče, intuitivně tíhne k divadlu autorskému. V roce 2010 spoluzaložil alternativní Divadlo D´EPOG, pro které napsal scénáře Display Pastrana (režie Eva Rysová), Heteronym Nin a Di_sein (režie Lucie Repašská). Napsal mj. také texty Ninivea, Zahrada Crim, Dobrobyt a Titus dvakrát korunovaný, přeložil drama Marion Bridge od Daniela MacIvora a Mandát od Nikolaje Erdmana. Momentálně je studentem doktorského studia oboru dramaturgie a autorská tvorba na JAMU.
Po absurdní lyžařské tragikomedii Traťoliště (2008) a zemitému rodinnému dramatu Blbouni (2010) je černá groteska Julia mlčí v pořadí jeho třetí rozhlasovou hrou, která vznikla pro cyklus Hry a dokumenty nové generace.

Rozhlasové hry