Vlak míru (1950)

Přidal: Přemek |

Červen 16, 2012

František Kožík. Rozhlasová mírová kantáta. Hudba Oldřich Letfus. Hraje Symfonický orchestry FOK, dirigent Václav Smetáček. Sbory zpívá Pěvecký sbor Československého rozhlasu (sbormistr Jiří Pinkas) a Soubor Julia Fučíka. Režie Josef Bezdíček.

Osoby a obsazení: vypravěč (Antonín Zíb), rolník (Jiří Vasmut), havíř (Artuš Kalous), slevačka / dívka (Alena Kreuzmannová), chlapec (Igor Šimon), Francouz (Václav Špidla), hlas Čecha (Miloš Vavruška), Italka (Ludmila Stambolieva), Skotka (Lída Otáhalová), žena (Libuše Pešková), černoch (Milan Mach), mladé hlasy (kompars). Hovoří Antonín Šafařík, člen ústředního souboru Čs. svazu mládeže „Perun“.

Natočeno 1950. Premiéra 17. 10. 1950 (Čs. okruh M, 20:00 – 20:40 h.). Repríza 19. 10. 1950 (Košice, 20:15 – 21:00 h.) pod názvem Vlak mieru.

Ukázka k dispozici zde.

Pozn.: Přihlášeno k soutěži o čs. Cenu míru. – František Kožík ve svých rukopisných Rozhlasových vzpomínkách (1964) tvrdí, že premiéru měla kantáta 17. 7. 1950 (s. 118).

Lit.: Chalupa, Dalibor: Slovesné pořady týdne. In Náš rozhlas 42/1950, s. 5 (anotace).

Lit.: Hubička, Jiří: Podmanivý hlas rozhlasu – Antonín Zíb. In web ČRo Archív rozhlasu, 1. 6. 2012 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Mnozí pamětníci, vzpomínají-li na rozhlasové vysílání druhé poloviny 20. století, mají ve svém podvědomí zakódovaný charakteristický témbr a polohu hlasu herce Antonína Zíba. Pro mnohé byl Zíb (1902-1972) zosobněním kultivované a podmanivě znějící rozhlasové češtiny.

Antonín Zíb, od jehož narození uplynulo letos 31. května už 110 let, pocházel z Rožmitálu pod Třemšínem. Obchodní akademii, která byla jeho nejvyšším vzděláním, absolvoval v Praze. Ovšem na dráhu ekonoma se nevydal, od útlého věku ho mnohem více lákala recitace a herectví. Svoji touhu se pokoušel realizovat v celé řadě hereckých společností, v nichž působil v rozpětí let 1924-1934. Stále více se však prokazovalo, že jeho doménou je především hlasový projev. S rozhlasem začal – nejprve pouze externě – spolupracovat v roce 1933. O sedm let později se stal členem rozhlasového hereckého souboru, v té době ještě velmi skromného.

Nejstarší záznam hlasu Antonína Zíba, který je uchován v archivu Českého rozhlasu, pochází z roku 1937. Zíb za něm recituje text sokolské písně „Lví silou, vzletem sokolím“. Nahrávka vznikla u příležitosti X. všesokolského sletu.

Režiséři začali brzy oceňovat Zíbův plastický a působivý hlas. Jeden z prvních, kteří začali Zíba obsazovat do dramatických rolí (nikoli tedy pouze do role recitátora a spíkra) byl režisér Jaroslav Hurt. A po něm brzy začali Zíbův projev využívat Václav Sommer, Miloslav Jareš, Josef Bezdíček, Jiří Vasmut a další.V roce 1948 byl založen stálý profesionální herecký soubor Československého rozhlasu – jeho členy byli (kromě Antonína Zíba) Lída Otáhalová, Jaroslava Drmlová, Ludvík Řezníček, Ludmila Stamboljeva, Jindra Holmanová, Drahomíra Hůrková, Eduard Kašpar, Artuš Kalous, Václav Piskáček, Bedřich Bobek, Josef Červinka a Bohumil Semerád.

Zejména po roce 1945 byl Zíb obsazován do velkých rolí tehdy preferovaného klasického repertoáru – v rozhlasových inscenacích ztvárnil Jana Husa, Jana Žižku, Harpagona, Argana, Figara, Peera Gynta….

V druhé ukázce si můžeme Zíbův hlas připomenout v nahrávce Kožíkovy „mírově angažované“ a době velmi poplatné kantáty „Vlak míru“ z roku 1950. Zíb zde působil jako vypravěč.

V roce 1962 obdržel Antonín Zíb titul zasloužilý umělec.
Poslední zvuková ukázka připomene pamětníkům nejen Zíbův hlas, ale také kdysi velmi oblíbený pořad „Rada moudrých“. V třetím vydání tohoto pořadu, jež se vysílalo 11.6.1964 a bylo věnováno tématu lásky a přátelství, vystupoval Antonín Zíb v úloze Jana Nerudy.

„Čím niterněji a přitom civilněji herec promlouvá, tím je jeho výkon lepší. Herec zde může upoutat pouze vnitřním prožitkem,“ prohlásil kdysi Zíb o rozhlasovém herectví.
Antonín Zíb zemřel 18.9.1972 v Praze

Rozhlasové hry