Jean Malaquais a jeho Javánci aneb Zapomenutá Renaudotova cena za rok 1939 (2012)

Přidal: Přemek |

Červen 25, 2012

Komentované ukázky z románu francouzského spisovatele polského původu. Z vlastního překladu připravila Jovanka Šotolová. Hudební spolupráce Ladislav Železný. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Lada Jelínková a Otakar Brousek II.

Natočeno 2012. Premiéra 1. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:02 h.; 60 min.). Repríza 6. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:02 h.; 60 min.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Turek, Petr: Jean Malaquais a jeho Javánci aneb Zapomenutá Renaudotova cena. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2012, s. 16 (článek). – Cit.: Koncem roku 1998 byl v jižní Francii nedaleko městečka La-Londe-Les-Maures rozptýlen popel Jeana Malaquaise, frankofonního spisovatele polského původu. Malaquais zemřel 22. 12. 1998 poté, co dokončil textovou revizi svého druhého románu Planeta bez víza (1. vyd. 1947). Proč si tento muž přál, aby jeho popel byl rozptýlen právě na jihu Francie, tak daleko od rodného Polska?

Okolí La-Londe-Les-Maures bylo pro něho ve třicátých letech 20. století významným místem: z prostředí tamního dolu na stříbro mladý autor čerpal materiál pro svůj první román. Zde tento emigrant naslouchal babylónské změti jazyků ze všech koutů dvou kontinentů (a tento jazykový propletenec pak ve své knize zdařile zachytil). Po mnoha letech putování za prací a za zážitky našel v provensálské šachtě prostředí, které ho později inspirovalo k první literární práci. Důl, kde Malaquais fáral spolu s asi dvěma stovkami dalších příležitostných horníků – uprchlíků z Německa, Rakouska, Sovětského svazu, Polska, Československa, Itálie atd. – byl trnem v oku místním starousedlíkům: lokální tisk psal o „exotické lepře“, která vyžaduje přítomnost bezpečnostních sil. Ze života v pestrobarevné společnosti emigrantů vznikla později kniha Les Javanais (Javánci), která získala v roce 1939 Renaudotovu cenu. Její autor už byl v té době mobilizován a pohyboval se s ustupujícími francouzskými jednotkami kdesi v Lotrinsku. Francouzský prozaik polského původu Jean Malaquais (vl. jm. Jan Pavel Malacki) měl vskutku výjimečný osud: narodil se roku 1908 ve Varšavě v židovské rodině, v sedmnácti letech se vydal na cesty, projel a prošel Evropu,
Orient a Afriku, nakonec se „usadil“ ve Francii, kde se živil manuálně (fáral, vykládal potraviny v tržnici, byl zedníkem, tesařem, řidičem kamionu). Francouzštinu se naučil četbou v knihovně Sainte-Geneviève. Když se mu koncem roku 1935 náhodou dostal do ruky text, v němž André Gide bědoval nad tím, že je pouhým měšťanem odtrženým od světa práce, napsal známému spisovateli rozhořčený dopis, v němž mu vytknul kýčovité dojetí nad vlastním osudem a poradil mu, ať se drží pera, jinak že „bude na světě jen o jednoho dělníka navíc, a o jednoho spisovatele méně“… André Gide však oproti očekávání proletářskému pisateli odpověděl a vyzval ho, aby psal. Stal se pak téměř zázrak: Malaquais po čase vydal román s názvem Les Javanais (Javánci, myšleno obyvatelé hornického městečka na jihu Francie, zvaného la Java) a kniha získala roku 1939 významnou Renaudotovu cenu! Jazykově bohatý román z prostředí horníků – emigrantů se stal literární senzací, později byl téměř zapomenut, až v roce 1995 zahájilo jeho reedicí nakladatelství Phébus nové vydávání Malaquaisových děl.
Malaquais rukuje do francouzské armády a zažije debakl tzv. podivné války (zážitky zachytí ve Válečném deníku, 1943), uprchne z německého zajetí, přes Paříž se po vyhlášení protižidovských zákonů vydá na jih (pomůže mu Jean Giono), z Marseille odpluje roku 1942 do Ameriky. Žije ve Venezuele, Mexiku, Spojených státech. Spřátelí se s Normanem Mailerem, jehož knihu Nazí a mrtví přeloží do francouzštiny. Po válce se Malaquais vrací do Francie, vydává své největší dílo Planeta bez víza (1947), v roce 1953 vydává bez většího úspěchu román Nešika, publikuje rozsáhlý esej Sören Kierkegaard (1971).

Literární pásma