Štěstí nepadá s nebe (1952)

Přidal: Přemek |

Duben 23, 2007

Ivan Klíma. Rozhlasová úprava A. a B. Čápovi. Divadelní režie Zlatomír Vacek.

Osoby a obsazení: Alois Kadlec (František Šlégr), Jan, jeho syn (Otakar Dadák), Anička, Janova žena (Viola Javůrková), ing. Cinsl (Karel Hospodský), Jiřina, jeho žena (Lída Štětinová), Jandera, Hamr, Kubišta, Kudrnka, Davídek, Rouček, valcíři (Oldřich Lukeš, Václav Kyzlink, Rudolf Chromek, Rudolf Krátký, Jiří Valchař, H. Malimánek), Roučková (Anděla Novotná), Konečný, tajemník závodní organisace (Štěpán Zemánek).

Nastudovalo Brno v roce 1952. Premiéra 30. 3. 1952 (Československo, 15:45 – 17:15 h.).

Divadelní inscenace měla premiéru 1. 3. 1952 v Janáčkově divadle v Brně.

Pozn.: Hra z prostředí kladenských valcířů, za niž autor obdržel titul laureáta státní ceny, je hrou o životě dnešních lidí, řeší jejich konflikty, ukazuje jejich problémy, je především hrou o práci a poměru k ní. Vztah k práci, pracovnímu kolektivu a dnešnímu životu dělí hrdiny hry ve dvě nestejně velké skupiny. Na jedné straně stojí starý Kadlec, dělník, který poznal na vlastní kůži tíhu osudu dělníka v buržoasní republice, bojoval proti kapital. řádu v řadách komunistické strany a stává se v lidově demokratickém Československu předním budovatelem, uvědomělým vlastencem a hospodářem na svém závodě. S ním v jedné linii jdou jeho staří i mladší soudruzi, kteří všichni poctivě a cílevědomě pracují a nedají se proto ani na chvíli zmást těmi, kdo nemilují práci, kdo vyhledávají raději zahálku a ulejvku, kdo stojí nakonec jako malinká skupinka k zániku určených lidí proti velkému a silnému kolektivu. A uprostřed mezi těmito dvěma skupinami stojí syn starého Kadlece, Jan, který ve své touze vyniknout, nedat se zastínit slávou otce a „šťastnějších“ druhů, dostane se právě do oné malé skupiny našeptavačů a stojí nakonec jako individualista, vyloučený z pracovní úderky, nejen proti svému otci, ale proti celému kolektivu. Hra zachycuje očistný proces, kterým musí Jan projít, aby našel opět své pravé místo, svůj vztah k lidem, poznal sílu života vkolektivu a pravý pocit úspěchu z práce. (anotace)

Lit.: A. L.: Štěstí nepadá s nebe. K uvedení nové hry Jaroslava Klímy z kladenských hutí. In Čs. rozhlas a televize 13/1952 (17. 3. 1952), s. 15 (článek).