Máj (1967)
Karel Hynek Mácha. Scénář a hudba Jiří Traxler. Režie Vladimír Justl. Spolupráce na režii Petr Adler.
Recituje Jiří Bednář. Hraje a zpívá skifflová skupina Kontra.
Natočeno 1967 (93 min.). Premiéra 1. 5. 1967 (Praha, 20:25 h.).
Lit.: Gm: 1. května v rozhlase: Máchův Máj. In Lidová demokracie, 119/1967 (1. 5. 1967), s. 4 (článek).
Lit.: anonym: Když je člověk mladej, tak se mu nic nevzpírá (Rozhovor s Jiřím Traxlerem). – Cit.: Etnolog a muzikolog Jiří Traxler (nar. 1946) je spolu se svým bratrem Petrem Traxlerem hlavním hybatelem hudební skupiny, která působí pod různými názvy (Skiffle Kontra, Český skiffle, Žáci) už několik desetiletí. Adaptuje a interpretuje středověké písně, žákovské, kramářské, vlastenecké, ale i městský folklor, a na svém kontě má i zhudebněný Máj Karla Hynka Máchy. V roce 1987 vydal Panton desku s Máchovým Májem, který jste zhudebnili a nazpívali.
Jak tento projekt vznikal?
Máchu jsem miloval jako snad každý ve věku osmnácti dvaceti let. Máj jsme dělali začátkem roku 1966 v podstatě „na objednávku“, protože doktor Vladimír Justl, tehdejší šéf pražské Violy, nás slyšel při jednom koncertu, kde jsme měli zhudebněný kousek Máje, který jsme spíš chápali jako parodii. Vladimír Justl nám tehdy položil otázku, zda jsme ochotni udělat Máchu vážně a jako celek. Takže jsme z Máje udělali jakýsi melodram a mohli jsme ho za odměnu předvádět ve Viole. Hlavní ženský part s námi tehdy zpívala Milena Zahrynowská (později Heda Hošková), některé pasáže recitoval Jiří Bednář, a pak jsme tam byli my dva s bráchou plus kontrabas. Představení pak mělo stovky repríz jak ve Viole, tak na zájezdech, několikrát jsme obnovovali premiéru a pak jsme vystoupení zase z různých důvodů stahovali…
Hudební pasáže vyšly na desce v Pantonu v osmdesátém sedmém roce, ale to byl jen takový výběr. Ve zlatém fondu Českého rozhlasu existuje dokonce studiová nahrávka z roku 1966 nebo 1967, kde je to celé, i se Zahrynovskou a Bednářem. Nastudování je možná z dnešního pohledu dětské, já jsem nikdy nechtěl, aby to vydávali, když zájem byl. Dnes se na to ale dívám trochu jinak, klidně bych to vydal, jenže zas o to už nikdo zájem nejeví – to tak bývá.
Inspirovali jste se nějakou předešlou interpretací, melodram z Máje už dělal i někdo před vámi?
Slavná byla „déčkovská“ inscenace E. F. Buriana, o níž jsme v té době ani nevěděli, že existuje. Nebyli jsme zasaženi ničím, naše nastudování vzniklo spontánně. O dalších existujících melodramatech a zhudebněních jsme se dozvídali až dodatečně.
Poslouchali jste pro větší „splynutí“ s textem hudební skladatele romantické éry?
Měli jsme snahu, aby to znělo podobně, ale určitě jsme se konkrétně něčím neinspirovali. Vše bylo dáno také jednoduchým nástrojovým obsazením: kytara, mandolína, kontrabas a tři hlasy zpěvné (jeden ženský a dva mužské) – po letech se nám například jedna pořadatelka svěřila, že nemá ráda trampskou hudbu. Dost nás to šokovalo, ale když jsme si to přebrali, pochopili jsme, že na nezasvěcence může náš Máj působit i dost folkově nebo trampsky, navíc když zpíváme neškoleným, přirozeným hlasem.
Spolupracovali jste také s nějakým máchologem?
Takovým garantem celého projektu byl můj kantor, profesor Karel Dvořák, u kterého jsem v té době studoval etnografii a folkloristiku. Pan profesor byl velký nadšenec a výborný editor Máchova díla. Jeho podíl na vzniku Máje byl obrovský, jak lidský, tak i odborný. On pečlivě sledoval a hlídal, aby naše nastudování mělo jakýsi grunt i po odborné stránce, abychom to kór moc neponičili. Bohužel, když vycházelo zmiňované elpíčko v Pantonu (kde pan profesor Dvořák psal i nějaké povídání na obal), čtrnáct dní po vydání zemřel. Ale tu desku ještě měl v ruce.
Jaký měl váš Máj ohlas?
Jak jsem již říkal, v té době obrovský, až jsme z toho byli sami překvapení. Popravdě řečeno to od nás byla trochu drzost, vzít zrovna Máj… Dokonce se psaly i nádherné kritiky, vybavuji si jednu od Josefa Škvoreckého. Ještě teď z Máje budeme dělat pár ukázek, samozřejmě v jiném obsazení – nevím přesně kde, to zařizoval bratr, ale pár věcí si trochu oprašujeme a upravujeme.
Premiéra na podzim roku 1966 byla dosti zvláštním způsobem ohrožena. Měli jsme těsně před premiérou, zašli jsme do vinárny (ne předčasně slavit, ale spíš se nějak radit) a mně tam v šatně ukradli tašku, kde byla kompletní partitura. Naštěstí jsme měli pro Druhý zpěv, kde byla podkresová muzika, rozepsané party a ostatní jsme už téměř uměli zpaměti – my jsme se to učili právě přímo z té partitury a rozepsané jsme to neměli. Ukradená partitura se nikdy nenašla, marně jsem inzeroval v novinách „Ztratil se Máchův Máj…“
Jakým způsobem jste takhle dlouhou báseň zhudebňovali?
To už si přesně nevzpomínám, asi celé najednou, s tím, že některé pasáže jsme si připravovali předem a pak se propojovaly…
Byla nějaká část, která se vám vysloveně vzpírala?
Ani ne. Když je člověk mladej, tak se mu nic nevzpírá. Ale dnes už bych v sobě nenašel tu opovážlivost, pustit se do Máje. Užili jsme si u toho ale spoustu srandy, už proto, že náš Máj byl pojat smrtelně vážně. A vážnost ráda vytváří strašlivé smíchotvorné situace.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku