Pec pro štěstí (1982)

Přidal: Přemek |

Květen 21, 2007

Původní rozhlasová pohádka. Markéta Jahodová. Hudbu Vadim Petrov, řídí Antonín Horák. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: had hospodáříček (Josef Somr), Antoš, kamnář (Svatopluk Skopal), Rozárka, jeho žena (Hana Maciuchová), Vřetenice (Jana Andresíková), Fajrmón čili Ohnivec (Jan Faltýnek) a Horál, strašidelný kníže (Bohuslav Čáp).

Natočeno v roce 1982 (48 min.). Repríza 14. 10. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.).

Pozn.: Nominace na 5. ročník Prix Bohemia Plzeň (12. – 16. 9. 1983).

Pozn.: Antoš s Rozárkou se mají rádi, ale pořád se hádají. Jednou se jim to však nevyplatí; pohněvají svého hada hospodáříčka a Rozárku navíc – za špinavé vřeténko – odnese Vřetenica. Antoš se tedy musí vydat zachránit svou milou… – Vítěz soutěže Prix Bohemia.

Text in: Jahodová, Markéta: Pec pro štěstí. Praha: Československý rozhlas, 1984 (text hry).

Lit.: Ledvinková, Václava: V neděli na nás čeká pohádka „Pec pro štěstí“. In web ČRo 2 Praha, říjen 2012 (anotace). – Cit.: Po 13:00 hodině uslyšíme na Dvojce ČRo pohádkový příběh Antoše a Rozárky, jimž se vinou hádek a hudrování rozsype domov téměř pod rukama. A když se mezi ty dva ještě zamíchají Vřetenice a Fajrmón, zbývá k pohromě jen kousek. Je tu ale taky Had Hospodáříček, strážce domácího štěstí, a díky němu i díky Antošovým šikovným rukám nakonec všechno dobře dopadne. V pohádce Markéty Jahodové, napsané v hanáckém nářečí, uslyšíme v hlavních rolích Josefa Somra, Svatopluka Skopala a Hanu Maciuchovou.

Lit.: Pokorný, Milan: Markéta Jahodová: Každý režisér je sólista. In Týdeník Rozhlas 47/2013 (rozhovor). – Cit.: (…) Tedy odvaha vám nechybí. Jak vás napadlo napsat Pec pro štěstí hanácky?

Když jsem byla malá, poslouchali jsme při nedělním obědě rádio. Nejdřív byl koncert, to jsme hádali, která skladba se zrovna hraje a kdo zpívá – a pak byla pohádka. Strašně se mi tehdy líbila pohádka Vo modrým ptáčku, která byla v chodském nářečí. To sepětí pohádkového tématu se zpěvností jazyka mě okouzlilo. Když jsem pak nastoupila do brněnského studia, pracovali se mnou režiséři Zdeněk Kozák a Jan Tůma a oba psali pohádky, a tak jsem si v mladistvé domýšlivosti řekla, že to dokážu taky. Tehdy jsme zrovna natočili hanáckou operu Jora a Manda – „to je můj marcepán, to je můj tolepán…“ A už to bylo jasné. Poctivě jsem četla sbírky moravských lidových písniček a pohádek, abych posluchače nepodvedla a hanácké obraty byly správně, a navíc mi herec Ladislav Lakomý, který z Hané pocházel, tu moji hanáčtinu kontroloval. Stejně mi pak přišlo pár ohlasů, že všechno nebylo úplně přesné, ale – kdo ví, jak na Hané mluví pohádkové bytosti… (…)

Rozhlasové hry