Psí srdce 1/6 (1990, 2012)

Přidal: Přemek |

Srpen 1, 2012

Michail Bulgakov. Překlad Ludmila Dušková. Dramatizace Anna Smetanová. Hudební improvizace Josef Konšal a Radim Hladík. Dramaturgie Dagmar Jaklová-Oravová. Režie Pavel Linhart.

Osoby a obsazení: doktor Ivan Arnoldovič Bormental (František Němec), Michail Bulgakov (Jan Kačer), Baryk / Polygraf Polygrafovič Barykov (Boris Rösner), doktor Filip Filipovič Preobraženskij (Ilja Racek), Klim Čukungin, chmaták a hráč na harmoniku (Rudolf Hrušínský II.), host v hospodě (Jan Skopeček), Spodkin (Jiří Hálek), dáma (Nina Divíšková), muž (Jiří Lábus), Švonder, domovní důvěrník (Zdeněk Žák), pijan, kolportér Večerní Moskvy (Jan Hrušínský), Zina (Eliška Vitanovská), Darja Petrovna (Jiřina Třebická), vrátný Fjodor (Milan Riehs). Dále účinkují Zuzana Skalická, Dana Batulková, Věra Tichánková, Alena Kreuzmannová, Jitka Sedláčková, Jaroslava Kretschmerová, Ivan Jiřík a Josef Kubíček.

Natočeno 1990. Repríza 1. dílu 12. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál; 5. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.

Vydal Radioservis, listopad 2012 (3 CD). Anonce na Youtube

Pozn.: Kratší novela, odehrávající se těsně po revoluci v Rusku. Slavný lékař nalezne na ulici zbídačeného psa, ujme se ho a začne o něj pečovat. Protože však rád experimentuje s lékařskou vědou, provede pokus i na psovi, jenž se posléze začne pozvolna měnit v člověka..

Bulgakov novelu napsal počátkem roku 1925, nicméně poprvé byla v autorově vlasti otištěna až v roce 1987. Text ležel do té doby v archívech a šířily se jen neurčité zvěsti o jeho obsahu. (anotace)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Psí srdce (booklet k CD, 2012). – Cit.: „Krize není nic daného. Co si ráčíte představovat pod tím slovem vy?” zeptal se rozzuřený profesor nebohé kachny z kartónu, která visela na zdi vedle příborníku hlavou dolů, a sám si hned odpověděl: “To znamená: když budu každý večer, místo abych operoval, holdovat ve svém bytě sborovému zpěvu, octnu se v hospodářské krizi. Když půjdu na záchod a vymočím se s prominutím ne do mísy, ale na podlahu, a po mně to začne dělat taky Zina a Darja Petrovna, dojde ke krizi na mém záchodě. Z toho ovšem vyplývá, že krize není konkrétně záležitostí toho záchodu, ale dochází k ní v lidských hlavách. Proto křičí-li dnešní spasitelé ‚do boje proti hospodářské krizi!‘, musím se smát. (…) Ano, je mi to k smíchu! Protože každý takový spasitel by se měl především tak dlouho pohlavkovat, dokud si podobné chiméry nevytříská z hlavy a nevrátí se do chlíva kydat hnůj. Tam je totiž jeho místo. A bude po krizi. Jo, dvěma pánům nelze sloužit. Vyškrabávat tramvajové koleje a zároveň organizovat záchranou kampaň, na níž by měl záviset osud jakýchsi španělských trhanů? To přece nejde! To nedokáže nikdo, doktore, a tím méně lidé, kteří jsou ve svém vývoji o dobrých dvě stě let pozadu za průměrným Evropanem a dodnes pro ně není samozřejmostí zapnout si vlastní poklopec!”

(Michail Bulgakov: Psí srdce)

Když se jednoho večera potulovalo po moskevské čtvrti vychrtlé psisko, určitě netušilo, že se před ním v několika málo minutách otevře pravý psí ráj. Na ulici se totiž objeví dobře oblečený muž s voňavou šunkou v kapse – profesor Preobraženskij. Ten si Baryka – tak psa nazve – vezme s sebou domů a věnuje mu veškerou péči, vyčistí mu kožich a krmí ho jako psího hraběte. Baryk si to samozřejmě s chutí nechává líbit, aniž ho napadne, že to profesor nedělá z lásky k němé tváři. Preobraženskij je lékař a veliký vědec. Jeho jedinou smůlou je, že svou skvělou vědeckou praxi provozuje v právě se rodícím revolučním Sovětském svazu, který v příběhu zastupuje skupina přihlouplých, ale zato všeho schopných členů domovního výboru v čele se soudruhem Švonderem. Tomu je přezíravý a „kontrarevoluční“ doktor solí v očích, nemůže se jej však snadno zbavit, neboť Preobraženskij má přímluvce v nejvyšších kruzích. Psa Baryka potřebuje profesor k nejnovějšímu experimentu – pokus voperovat psu lidské žlázy se mu však poněkud vymkne z rukou, byť se v podstatě povede: ze psa se díky operaci postupně stane člověk, občan Barykov. Bohužel, lidské žlázy a psí srdce se spojí v té nejhorší variantě: vznikne další průměrný sovětský občan se všemi negativními vlastnostmi: sprostotou, gaunerstvím, závistí a primitivními pudy. Profesor si tak do bytu nasadí svého osobního třídního nepřítele, na jehož „polidštění“ pracuje především občan Švonder… Krutě ironická novela Michaila Bulgakova vznikla počátkem roku 1925. Z pochopitelných důvodů však nevyšla tiskem dříve než v roce 1987. Realizačně nápaditá a bohatá rozhlasová inscenace režiséra Pavla Linharta vznikla v roce 1990 a vedle režijní bravury potěší především hereckým výkonem Borise Rösnera, který svého Baryka – Barykova vytvořil skvělou hlasovou variací vystrašeného, hladového i podlézavého psa a vulgárního, drzého a nesnesitelně arogantního „občana“, který s lehkostí pitomce terorizuje svého stvořitele.