Kufr (2012)
Malgorzata Sikorska-Miszczuk. Rozhlasová hra. Překlad Jiří Vondráček. Zvukovou kompozici a mix vytvořil Michal Rataj. Hraje Petr „Pepino“ Valášek (klarinet). Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.
Osoby a obsazení: Fransua (Jiří Ornest), průvodkyně (Bára Štěpánová), Žaklin (Jana Stryková), vypravěč (Michal Novotný), básník (Pavel Soukup), Pantoflíček (Arnošt Goldflam) a další.
Natočeno 2012. Premiéra 9. 10. 2012 (Český rozhlas 3 – Vltava, 21:40 h.; 42 min.). Repríza 26. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Pozn.: První cena Prix Bohemia Radio za rok 2012.
Lit.: Pekárek, Hynek: Malgorzata Sikorska-Miszczuk: Kufr – vítězná hra Prix Bohemia Radio 2012. In web ČRo, říjen 2012 (anotace). – Cit.: Fransua – muž ve středním věku objeví při své návštěvě muzea holocaustu v Paříži mezi vystavenými exponáty kufřík se jménem svého otce zahynuvšího v Osvětimi. Náhodný objev v něm oživí vzpomínky na bolestnou rodinnou minulost. Tak jako on musí otevřít kufřík svého otce, otevírá autorka pohled na nacistickou genocidu Židů bez sentimentality, ale o to s větší naléhavostí.
Autorka, z jejíhož dramatického díla u nás dosud byla uvedena pouze hra Zmizelé Československo, a to ještě formou scénického čtení je přední polskou scénáristkou střední generace. Studovala žurnalistiku a politické vědy na universitě ve Varšavě. Zároveň absolvovala scenáristiku na filmové škole v Lodži.
Debutovala v roce 2004 dramatem Psychoterapia dla psów i kobiet (Psychoterapie pro psy a ženy) a od té doby napsala mnoho divadelních, rozhlasových i divadelních her, které se hrají v Evropě i v USA. Do češtiny byly dosud přeloženy její dvě hry. Hru Kufr, která má kromě rozhlasové i divadelní podobu, uvádíme v české premiéře. V překladu Jiřího Vondráčka a v dramaturgii Hynka Pekárka natočil režisér Ivan Chrz, autorem zvukového řešení je Michal Rataj. Účinkují Jiří Ornest, Michal Novotný, Jana Stryková, Bára Štěpánová, Pavel Soukup, Arnošt Goldflam a další.
Lit.: Němec, Ivan: Nový pohled na staré téma. In Týdeník Rozhlas 45/2012 (recenze). – Cit.: „Budu vyprávět francouzský příběh, který bude vážný, ale podám ho zábavným způsobem,“ slibuje Vypravěč, jehož počáteční slova vystupují z notoricky známé líbivé melodie, jež slíbené francouzské prostředí výstižně dokresluje. Co slíbí, to se také skutečně naplní, neboť polská autorka Malgorzata Sikorska-Miszczuk zpracovala ve své hře Kufr (původní název: Pantoflíčkův kufr) téma holocaustu vskutku neobvyklým způsobem. A tak se nedivme, že její rozhlasová inscenace v dramaturgii Hynka Pekárka, překladu Jiřího Vondráčka a vynalézavé režii Ivana Chrze získala na letošním festivalu Prix Bohemia 1. cenu v kategorii rozhlasových her. Její premiéru přinesla 9. října stanice Vltava.
Nekonvenčnost polské dramatičky a scenáristky spočívá v tom, že ve své hře pohlíží na nacistickou genocidu Židů, ale obraz oněch hrůz nekreslí skrze obvyklý závoj vzpomínek plných povzdechů, pláče a smutku. Její nesentimentální líčení stojí naopak na citlivém nadhledu, v němž se objevuje i komika a prvky černého humoru, mající někdy náběh až k cynismu, aniž by se tím snižovala tragická vážnost zobrazovaného problému. Napomáhá tomu i netradiční kompozice, která střídáním vypravěčsko-komentátorské roviny s linií dramatickou připomíná strukturu některých Brechtových her, při nichž navíc vstupují do projevu i jisté zcizovací momenty.
Stárnoucí hrdina Fransua po naléhání své ženy, aby se zabavil třeba vycházkou, vyjde ven a kroky ho zavedou do podivného muzea s prazvláštními exponáty. Tvoří je hromady bot a hory brýlí, kopy plyšových medvídků a dalších dětských hraček, fotografie a vagon-dobytčák pro přepravu lidí. Vypravěč (Michal Novotný) sleduje hrdinovu cestu a komentuje jeho počínání; exponáty muzea holocaustu, jež je pro Fransua „muzeem překvapení“, popisuje s věcností, která mrazí. Z hrdinových vzpomínek vyjde najevo, že od tří let vyrůstal bez otce, vychováván otčímem a matkou, na niž marně naléhá, aby se o tátově konci něco dozvěděl. Zjistí pouze, že kdyby nosil pravé jméno po otci, znělo by Pantoflíček. Při pokračující prohlídce muzejních exponátů, doprovázen výkladem profesionálně střelené, poblázněné a zoufalé Průvodkyně (Bára Štěpánová), která již nemůže svou práci v tak strašném prostředí vykonávat, zahlédne Fransua kufr, na jehož visačce objeví tátovo jméno. Poté co kufr otevře, se mu otec zjeví v situaci, z níž není úniku. Marně mu zoufalý syn naivně radí, že si zachrání život, když přestane v plynové komoře dýchat a rychle vyjde ven.
Zjednodušený nástin fabule nám nedovolí postihnout filozofickou rovinu textu, která se z příběhu vynořuje, protože autorka pracuje také s volnými řetězci asociací i metaforickými obrazy. Nic z toho však neuniklo promyšlené režii. Ivan Chrz dokonale rozlišil a zužitkoval rozrůzněné stylové větve předlohy a dovedl herce k přesně odstíněnému projevu. Hlavní roli výborně ztvárnil Jiří Ornest, jehož stárnoucí dýchavičný Fransua dychtivě hledá pravdu, dokonale se vyhýbá nabízejícímu se sentimentu, a přesto je jeho projev plný hlubokého citu.
Hrůzy holocaustu jsou tématem již mnohokrát zpracovaným, ale Malgorzata Sikorska-Miszczuk dokázala tuto látku pojmout s takovou osobitostí, že její odraz pak můžeme obdivovat i na nevšedním režijním a hereckém uchopení.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
zdravim – pro upřesnění – hudbu nezkomponoval Jiří Valášek. Úžasný klarinetový part nahrál Petr „Pepino“ Valášek, zvukovou kompozici a mix vytvořil Michal Rataj.