Nepříliš bezpečný průvodce temnotou (2012)

Přidal: Přemek |

Říjen 4, 2012

Kompozice pro tři hlasy a švédského spisovatele Johna Ajvida Lindqvista, autora románů Ať vejde ten pravý a Jak zacházet s nemrtvými. Pořad připravil, uvádí a režii má Jan Tůma.

Účinkují Lukáš Hlavica a Ivan Řezáč.

Natočeno 2012. Premiéra 7. 10. 2012 (60 min). Repríza 20. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou; 26. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 6.00 h.).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Nepříliš bezpečný průvodce temnotou Johna Ajvida Lindqvista. In web ČRo, říjen 2012 (článek). – Cit.: John Ajvide Lindqvist (1968) se dvanáct let živil jako kouzelník a sólový komik, než se prosadil jako spisovatel. Debutoval románem Ať vejde ten pravý (2004), „upířím hororem“ o trochu neobvyklé první lásce ze stockholmského předměstí Blackeberg (blekeberk), kde se sám narodil a vyrůstal.

Román vzbudil na švédské literární scéně senzaci, byl přeložen do řady jazyků a vyšel v jedenácti zemích. Stejnojmenný film měl ve Švédsku premiéru v roce 2008, do českých kin byl uveden na podzim 2009. Po úspěšném debutu vydal Lindqvist další čtyři knihy, román Jak zacházet s nemrtvými vyšel i česky. V rozhlasovém pořadu uslyšíte i spisovatele samotného, rozhovor s ním vedl autor schůzek Jan Tůma. Nalaďte si Český rozhlas 3 – Vltava v neděli 7. října ve 20.00.

Schůzky s literaturou s názvem inspirovaly dva romány švédského spisovatele Johna Ajvida Lindqvista: „Jak zacházet s nemrtvými“ a „Ať vejde ten pravý“. Ten vyvolal na švédské literární scéně senzaci. Kniha byla přeložena do jedenácti jazyků a zfilmována ve švédské i americké verzi. Českému čtenáři představilo obě díla ve vynikajícím překladu Jany Holé nakladatelství Argo v letech 2010 a 2012. Spisovatele Johna Lindqvista se podařilo oslovit autorovi pořadu Janu Tůmovi v průběhu letošního květnového veletrhu Svět knihy v Praze a natočit s ním rozhovor, který je součástí pořadu.

Situaci, kterou začíná román Johna Ajvida Lindqvista Jak zacházet s nemrtvými, pravděpodobně každý z nás zažil. Je to jakoby se svět kolem vychýlil z racionální polohy do roviny iracionálna. „V podvečer to vypadalo, že se blíží bouřka, elektrické napětí ve vzduchu nepozorovaně zesílilo. Teď už to bylo téměř k nevydržení. Na večerním nebi nebylo ani mráčku, neozývalo se vzdálené hřmění, nebyla naděje, že přinese úlevu. Beztvaré elektrické pole se nedalo nahmatat, ale bylo cítit ve vzduchu. Jako by došlo k výpadku proudu naruby…“ Všechny známé fyzikální zákony ztrácejí platnost a relativita nepochopitelných rozměrů prostupuje vším, nastolujíc svoje vlastní zákonitosti, na jejichž pochopení těm, kteří se ocitají v jejím jádru, nezbývá čas… Co dělat? Jak si to vysvětlit?

Debut Ať vejde ten pravý v roce 2004 zase vzbudil zájem čtenářů tím, že jeho jedinečnost nespočívala jenom v drásavém příběhu, který je napsán tak, že je schopen vybudit čtenářovu představivost v jejích temných rovinách, vyvolat v něm strachy a úzkosti, které prožívají postavy knihy, ale i v tom, že si čtenář může zároveň říkat: „Toto je možné, toto přece znám!“ Příběh knihy se odehrává na místě zvaném Blackeberg, sídliště, periferijní část města, ve které žijí zbloudilé duše, rozvedené a staromládenecké existence, opilci, samotáři, pedofilové, podivíni, násilničtí teenageři, a od určitého okamžiku i neobyčejně citlivá bytost jiného druhu, která se živí lidskou krví. Místo není vymyšlené, mnohé použité reálie jsou obrazem skutečného Blackebergu, v jehož bizarním prostředí prožil své dětství a počátek dospívání i John Lindqvist. Sociální rovinou knihy je skutečnost, že tu jsou dva světy existující souběžně vedle sebe – svět adolescentů, postrádající nepředstíraný a k problémům nedospělců vnímavý zájem dospělých a svět dospělých, skoro neprodyšně uzavřený do svých vlastních traumat. A v tom zvláštním meziprostoru se potkávají dvě zranitelné bytosti – nedospělec Oskar a Eli, bytost jiného druhu, u níž věk není důležitý, protože není měřitelný naším časem.

Situace, s nimiž Lindqvist při výstavbě svého „upířího románu“ pracuje, jsou neobyčejně imaginativní, což je dost možná dáno předchozí kouzelnickou profesí autora (na literární dráhu se rozhodl vstoupit po dvanácti letech, kdy působil jako kouzelník a sólový komik) a také to odpovídá jeho tvrzení – „Všechno, o čem v knize píšu, je v podstatě pravda, jenom se to stalo trochu jinak.“

Literární pásma