Páteční večer – Mýtus Glenn Gould (2002)
Portrét génia v podobě trojhlasé fugy komponované z rozhovorů, dopisů přátelům, hudebních ukázek i jím inspirovaných literárních textů. Pořad připravili Jiří Kamen a Tomáš Dimter. Téma první: Život – geniální dítě Glenn Gould a puritánská rodina – plán na operu po atomovém výbuchu s „chórem postnukleárních žab“… – „Glenn Gould vede rozhovor s Glennem Gouldem o Glennu Gouldovi“ Téma druhé: Myšlení – Glenn Gould a média (vztah k teoriím M.McLuhana) – Glenn Gould a osamělost – co spojuje Glenna Goulda s filozofem L. Wittgensteinem a básníkem F.Hölderlingem. Téma třetí: Hudba – Glenn Gould a Goldbergovské variace (Gouldovy výroky k rozdílu vlastních interpretací z let 1955 a 1981) – Gouldovi oblíbení a odmítaní skladatelé – Glenn Gould jako zdroj literární inspirace (T. Bernhard, J. Strecker) V pořadu zazní nahrávky Gouldových interpretací J.S.Bacha, W.A.Mozarta a vlastních skladeb. Režie Jiří Kamen.
Literární ukázky čte Jiří Ornest. Dále účinkují Renata Váchová a Tomáš Černý.
Natočeno 2002. Repríza 12. 10. 2012 (120 min); 17. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma.
Lit.: Kamen, Jiří: Mýtus Glenn Gloud. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2012 (článek). – Cit.: Navzdory nezpochybnitelným kvalitám a interpretačnímu mistrovství byl kanadský klavírista Glenn Gould z mnoha důvodů napadán: jednak kvůli nezvyklým manýrám, které provázely jeho vystoupení, jednak kvůli radikálnímu a nekompromisnímu repertoáru, v němž dával přednost svým oblíbeným skladatelům, jako byli Bach, Hindemith či Schönberg, před Chopinem nebo Rachmaninovem. Značnou pozornost na sebe poutala i jeho snaha po nalezení ideálního křídla, jehož zvuk by mu zcela vyhovoval a velmi často byl napadán také kvůli neortodoxnímu zacházení s klasiky jako v případě Brucknerova smyčcového kvintetu.
Fenomenální muzikant Glenn Gould zemřel 4. října před dvaceti (!) lety. Překladatel Tomáš Dimter připravil Páteční večer s názvem Mýtus Glenn Gould. Tento pátek 4. října od 20:00 vysíláme pásmo komponované z Gouldových dopisů přátelům, rozhovorů pro časopisy Rolling Stone a High Fidelity, Gouldových textů k jeho nahrávkám, dobových recenzí a samozřejmě z nahrávek s Glennem Gouldem. Gouldovy výroky tlumočí Jiří Ornest.
Jen málo událostí z oblasti vážné hudby pronikne do povědomí široké veřejnosti. Když však k takovému výjimečnému případu přece jen dojde, nebývá hlavním tématem hudba sama, nýbrž rozruch, který působí její interpret. Alespoň v případě Glenna Goulda tomu tak bylo. Ještě před vylisováním první nahrávky Bachových Goldbergovských variací u společnosti CBS, které zůstal věrný až do konce svého života, se Gould stal opravdovým fenoménem. Výjimečností jeho hry se zabýval málokdo, ovšem časopisy Esquire, Glamour či New Yorker se o to více zajímaly, zda je skutečně pravda, že si mladý pianista před hraním vyzouvá boty, že si máčí ruce až po předloktí v horké vodě, že i v létě chodí navlečen do zimního oblečení včetně těžkého kabátu a několika šál, že si s sebou nosí sklápěcí židličku, která skřípe tak hlasitě, že je to slyšet až na bidýlku, že si klavírista při hraní prozpěvuje a tak dále.
Už v té době Gould pochopil, že síla jeho působení bude záviset na médiích, a proto jim s přibývajícími roky poskytoval hojnost materiálu. Měl pověst pomatence, který veřejnost pravidelně informoval o „zdravotním stavu“ svého křídla značky Steinway; dlouhou dobu udržoval média v napětí také jeho „intimní poměr s mikrofonem“.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
V ohlášení pořadu byl zmíněn rok premiéry 2002.
Tomu odpovídá i zde uvedený článek s datem vysílání v pátek 4.10. Rok (2002!)v této zprávě ČRo není uveden.
Glenn Gould zemřel v r. 1982 – 20 let od jeho úmrtí – 2002; letos – 2012 to bylo 30 let.