Svědkyně ohně (2012)

Přidal: Přemek |

Říjen 30, 2012

Lars Kepler (= Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril). Nový, již třetí kriminální příběh komisaře Joony Linny. Dramaturgická úprava Jitka Škápíková. Střih Martin Kusák. Zvuk Pavel Krch. Mastering Jiří Havrlík. Grafická úprava Jindřich Loučka. Režie Martin Kusák.

Čte Pavel Rímský.

Natočeno ve studiích ADK, září – říjen 2012. Vydalo Martin Pilař & Dragontattoo, ADK-Prague, říjen 2012 (2CD mp3; AK006, EAN 8594169480060, celkový čas 15 hod. 6 min.). Distribuce Radioservis, a.s.

Videoupoutávka k dispozici zde.

Pozn.: Jitka Škápíková na svých stránkách uvádí, že režisérkou této audioknihy byla ona.

Pozn.: Třetí příběh komisaře Joony Linny vychází jako audiokniha ve stejném čase jako tištěná kniha!

Za pseudonymem Lars Kepler se skrývají manželé, renomovaní a úspěšní švédští spisovatelé Alexandra Coelho Ahndorilová (1966) a Alexander Ahndoril (1967). Své síly spojili s cílem napsat originální kriminální román, sérii knih, které přinesou nové prvky do klasické severské detektivní tvorby. Podle ohlasu čtenářů po celém světě se jim to povedlo. První román Hypnotizér se stal mezinárodním bestsellerem, jeho filmové verze se ujal známý režisér Lasse Hallström. Druhým dílem byla neméně úspěšná Paganiniho smlouva. Třetím a dosud posledním, je Svědkyně ohně (knihy vydalo nakladatelství HOST).

Lars Kepler dnes po celém světě patří mezi nejčtenější autory severské krimi a je přirovnáván ke Stigu Larssonovi. Nebojí se přinášet nové prvky do tradiční detektivní tvorby a jeho knihy jsou tak spíše brilantní thrillery než klasické detektivky. Hon na pachatele je plný nečekaných a násilných zvratů. Zdá se, že každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám a to, co se zdálo být jednoduché, je v příštím okamžiku plné slepých uliček.

Máte pocit, jako když vás strhne proud. Polapí vás a sotva můžete dýchat.

Dagens Nyheter

Inspektor Joona Linna již strávil na místě činu víc času než kterýkoliv jiný detektivní inspektor. Ale stále má pocit, že tu ještě neskončil, že je tu ještě něco, co musí vidět. Než odejde z toho hrůzostrašného pokoje, musí objevit detail, jehlu v kupce sena, po jejíž niti je možno se vydat dál. Dívá se na dívku v posteli. Její bledá pleť stále vyzařuje slabé teplo. Ruce má semknuté na obličeji, jako by si hrála na slepou bábu a zrovna pikala. Opatrně se nad ní nakloní a zjistí, že pod nehtem ukazováčku na levé ruce něco je. Vypadá to jako tmavočervené zrnko písku nebo úlomek rubínu. Zamrká a pokusí se zaostřit pohled. Je obtížné se soustředit na drobounké červené zrnko v pokoji pokrytém stříkanci krve, ale nevzdává se, naklání se víc a víc, až ucítí sladkou vůni. A náhle pochopí, co je ta věc pod nehtem. (anotace)

Lit.: -ob- (=Bezr, Ondřej): AUDIO: Vražda mladé dívky a spiritismus, to je novinka Larse Keplera. In web IDnes, 21. 11. 2012 (článek + ukázka z CD). – Cit.: Jako klasická tištěná kniha, e-kniha i audiokniha zároveň právě vychází novinka Larse Keplera Svědkyně ohně. iDNES.cz přináší ukázku z audioknihy v interpretaci herce Pavla Rímského.

Lars Kepler je jedním z nejpopulárnějších současných autorů severských detektivek, čtenáře nadchl stejně jako před časem Stieg Larsson s trilogií Milénium. Lars Kepler je pseudonym, pod kterým tvoří renomovaní švédští spisovatelé, manželé Ahndorilovi. Ti se snaží do detektivního žánru vnést nové prvky inspirované filmem, nové charakterové typy a netypické zápletky. Důkazem, že se jim to daří, je mimořádný světový úspěch jejich předcházejících knih Hypnotizér a Paganiniho smlouva.

Nový thriller uvádí na scénu inspektora Joonu Linnu. Sleduje mrtvou dívku, ležící na posteli s obličejem zakrytým rukama. Celý pokoj střediska speciální péče o mládež je od krve, ale na jejím těle jí není ani kapička. Joona pozoruje mrtvolu, prodlévá u každého detailu a stále má pocit, že mu něco uniká.

Když na policejní linku pro veřejnost zavolá Flora Hansenová a tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné dívky, nikdo jí nevěnuje pozornost. Hon na pachatele je plný nečekaných zvratů. Každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. A telefonáty Flory Hansenové policie nadále ignoruje…

Lit.: Gregor, Lukáš: Svědkyně ohně: co se stane, když u „filmu“ vypnete obraz? In web Knihožrout, 14. 1. 2013 (recenze). – Cit.: Po mimořádném úspěchu Larssonova Milénia už nic nebude jako dřív. Zvláště připočtete-li k tomu spanilou jízdu, kdy se tuzemskými knihkupectvími prohání Jo Nesbø. Severské detektivní a kriminální thrillery na české čtenáře působí jako lovecká vábnička na kachny. Pokud začnete některou z knih číst, dostanete se do teritoria, z něhož není cesty zpět…

Je přirozené, že celosvětový ohlas pobízí ke psaní další a další autory (v samotné Skandinávii je navíc detektivka tradičně silný žánr) a pochopitelně i nakladatelé loví mezi jinými jmény ze severu. Bezpochyby se někde mezi nachází další perla, která nedá čtenářům spát a nakladateli „snese“ vytoužené zlaté vejce. Trefu v tomto případě představuje Lars Kepler, kterého pro domácí trh objevilo poprvé v roce 2010 nakladatelství Host. Zatím vyšly tři tituly (Hypnotizér, Paganiniho smlouva a Svědkyně ohně) a minimálně Svědkyni ohně nešlo uniknout: byla doslova všude. A podíváte-li se na čtenářské recenze a „známky“, atakuje 100% hranici spokojenosti. Navíc souběžně s knižním vydáním vyšlo také zvukové zpracování. Svědkyně ohně se chopila firma ADK Prague, jejíž produkce na serveru Audioteka.cz kraluje žebříčkům – ano, má totiž „na svědomí“ právě Larssonovu trilogii.

Když Kepler není Kepler

Při prvním spuštění mobilního přehrávače jsem rozhodně netušil, že Lars Kepler není Lars Kepler, ale společný pseudonym manželů Ahndorilových. Oba byli již dříve činnní (!) na poli „seriózní literatury“ (dobře známý z dvojice byl především Alexander Ahndoril). Historky o krytí se pseudonymem při vyzkoušení lehkého žánru a potřebě změny jsou zábavné, ale věřím, že jim taky někdo s čichem pro marketing poradil, že jména Alexandra a Alexandr Ahndorilovi nezní tak úderně jako Lars Kepler. Při poslechu jsem také nic moc netušil o pravidlech švédské výslovnosti ( a respektive i finské, neboť Keplerův detektiv je příslušník finské menšiny ve Švédsku) tudíž mi jméno „Jůna“ (psáno Joona) coby jméno pro nekompromisního vyšetřovatele znělo poněkud divně. Později jsem zjistil, že by se mělo vyslovovat „Jóna“. No, ani to není zrovna cool, ale na tom přece čtenářský záitek nestojí – každopádně matoucí výslovnost v audioknize tak trochu zarazí.

Při prvním poslechu, který mi sebral tradiční spánek při cestě pendolinem z Bohumína do Prahy, jsem dostal od Keplera výtečně vystavěnou expozici. Zpoznal jsem atraktivní prostředí Brigittina dvora (soukromý ústav pro problematické dívky), vyšetřovatele-málomluvku Jónu/Jůnu, nadýchl se duchařiny a taky potkal pár mrtvých. A ačkoliv v ústavu se u následně děj moc neodehrává, přichází na scénu pár dalších zajímavých postav a především Kepler neustále posunuje děj kupředu a klade nové překážky. Nejen hlavnímu hrdinovi, ale také čtenáři. Kdo je kdo a kdo za co může? Existují skutečně duchové a může spojení s nimi případ vyřešit? Napínavá četba v tom nejlepším slova smyslu.

Pozor, ježek!

Autor si libuje v přítomném čase, což ve spojení s napjatým přednesem Pavla Rímského jen stěží může nevtáhnout do švédských lokalit. Občas jsem měl pocit, že stojím po boku hlavního vyšetřovatele, jen v některých případech jsem raději zůstal raději stát opodál, protože, přátelé, on je tak trochu hazardér… Přítomný čas, krátké věty a hutné dialogy dělají ze Svědkyně ohně údernou kompozici. Kepler se jasně inspiruje filmovým, akčním jazykem, scény staví jako obrazy. Jak to může fungovat v audioknize? Zřetelně vyniknou záblesky popisnosti. Například Rímský čte opravdu napínavou pasáž, jde o život, jeho přednes se zrychluje, věty jsou kratší a kratší, skoro se a zadýchává (stejně jako postavy) a do toho vmete informaci, že kolem proběhl ježek. Kdyby na ježka švenknula kamera, dost možná by záběr zvýšil napětí. Při poslechu je to ale detail pouze komický.

Keplerova kniha není ani příliš znepokojivá, nemá v sobě typický společenský přesah, i kdy se částečně dotkne kupčení s dětmi. Je však napínavá, funguje v rámci svého žánru, byť si občas vypůjčuje až příliš osvědčené prvky (vypjatou scénu ohrožení je nejlepší zasadit do prostředí jatek). Obešel bych se bez Keplerovy tendence akční sekvence zbytečně do detailů popisovat a taky bych nepostrádal závěrečný epilog, byť o Joonovi/Jůnovi/Jónovi zase něco dalšího vypovídá.

Ale dosti slov, pokud hledáte něco na zimní večery, Svědkyně ohně vám je zaručeně oživí. Není kdovíjak inovativní, vlastně vůbec, ale má rytmus a dobrou atmosféru. Já bych osobně dal přednost audioknize (ukázku si poslechněte zde: http://audioteka.cz/svedkyne-ohne,produkt.html), ale proti gustu žádný dišputát.

Mluvené slovo na zvukových nosičích