Dobrá vůle – Osvračín – ostrov svobody (2012)

Přidal: Přemek |

Listopad 6, 2012

O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Objekt bývalého mlýna v Osvračíně na Domažlicku koupili manželé Chnapkovi v roce 1981. Navzdory marasmu doby chtěli žít svobodně, ale systematická perzekuce a šikana státních orgánů za přispění několika místních lidí na sebe nenechaly dlouho čekat. Ale vyvlastnění hospodářských budov a pozemků naštěstí zastavil sametový listopad. Jak se žije oběma stranám v téže vesnici dnes? Připravila Petra Hynčíková. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Yvona Žertová.

Natočeno 2012. Premiéra 11. 11. 2012 (ČRo 2 Praha, 18:05 h.; 25 min). Repríza 14. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 17. 11. 2018 (ČRo Plus, 44 min.); 1. 6. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.). K poslechu zde.

Pozn.: Tento příběh zpracoval Adam Drda v cyklu Příběhy 20. století.

Lit.: Hynčíková, Petra: Ani po pádu komunismu své undergroundové útočitě neopustili. Jak se jim tam žije dnes? Dokument Osvračín: ostrov svobody. In web ČRo 2 Praha, 14. 10. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: František Čuňas Stárek jako první popsal fenomén komunitního života českého undergroundu (včetně příběhu manželů Chnapkových) v knize Baráky – souostroví svobody.

Bývalý mlýn v Osvračíně na Domažlicku nemůžeme minout. Cedule na vratech upozorňuje kolemjdoucí, že tu funguje penzion a koupíte zde užitkovou i uměleckou keramiku přímo od pece. Jeho provozovatelé mají zajímavý osud.

Budovu polorozpadlého mlýna zachránili před zánikem v roce 1981 Silva a Jaroslav „Šimako“ Chnapkovi. Polorozpadlé budovy i s pozemky kolem zakoupili s jasnou vizí: vybudovat si tu zázemí, kde se člověk žijící v komunistické totalitě může alespoň trochu svobodně cítit. Tato myšlenka v nich zrála už během předchozích let, která prožili v komuně s podobně smýšlejícími lidmi na Nové Vísce u Chomutova.

Když undergroundové centrum v Nové Vísce StB rozprášila, našli si Chnapkovi nový domov právě v Osvračíně. Usídlili se tu s představou, že se pokusí dosáhnout největší možné nezávislosti na státním systému. Hospodařili na svých pozemcích, chovali jako jedni z mála ve vesnici koně, několik kusů dobytka a drobného domácího zvířectva, tak, aby byli soběstační. A kromě toho se stal jejich dům brzy fungujícím centrem setkávání lidí z celých západních Čech, kteří měli blízko k undergroundu.

Trnem v oku StB

To bylo trnem v očích tehdy vládnoucím komunistům. Státní bezpečnost proto začala se systematickou šikanou nejen Chnapkových, ale i všech, kteří s nimi udržovali styky nebo k nim jezdili na akce či setkání. A tak státní bezpečnost a její místní přisluhovači začali Chnapkovy systematicky perzekuovat. Tlak postupně narůstal, až došlo k obligátnímu vyvlastňování budov a část pozemků. To jim mělo především znemožnit drobné zemědělské hospodaření, které bylo ekonomickou nutností.

Za stálých šikan StB se vyvlastňovací proces vlekl až do listopadu 1989, kdy bylo Chnapkovým soudně nařízeno vystěhování. Naštěstí přišel listopadový převrat, který konečně komunistickou zlovůli zastavil. Chnapkovi v Osvračíně žijí dodnes. Uprostřed vesnice, jejíž obyvatelé se ale se změnou režimu nevyměnili. Jak se žije oběma stranám v téže vesnici dnes?

Radiodokument