Živá voda 1/8 (1984)
Marcel Pagnol. Překlad Dagmara Halasová a František X. Halas. Připravil Alexandr Jerie. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují René Přibil, Růžena Merunková, Jan Gross, Ivan Gübel a Jiří Miegl.
Nastudovala Plzeň v roce 1984. 1 díl cca 24 min. Repríza 8. dílu 27. 3. 1993 (Vltava, 18:00 h); 1. dílu 9. 8. 2007 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h); 14. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h) v rámci cyklu Týden vody.
Lit.: anonym: Marcel Pagnol: Živá voda (1/8). In web ČRo 3 Vltava, 9. srpen 2007 (článek). – Cit.: Kromě úspěšných divadelních her, jež Marcel Pagnol psal před druhou světovou válkou, jsou vypravěčsky zdařilá především jeho prozaická díla z padesátých a šedesátých let 20. stol.: k takovým patří např. román Živá voda z roku 1963. Osmidílná četba na pokračování z tohoto románu začíná líčením prostředí, v němž se bude odehrávat příběh Césara Soubeyrana, jemuž se říkalo Papet, jeho synovce Ugolina, krásné Florette, jejího syna Jeana Cadoreta, krásné Manon a dalších, příběh, jehož středobodem je dvorec Romarins poblíž Bastides Blanches. Z překladu Dagmary a Františka X. Halasových připravil Alexandr Jerie. V režii Miroslava Buriánka účinkují René Přibil, Růžena Merunková, Jan Gross, Ivan Gübel, Jiří Miegl, Tomáš Šolc, Pavel Pavlovský, Miroslav Rataj, Ilona Vaňková a Eva Wimmerová. Pořad byl natočen r. 1984.
Ačkoli je Marcel Pagnol ve Francii znám především jako dramatik a až na druhém místě jako prozaik, u nás je tomu opačně. Jeho jméno našim čtenářům asociuje především úsměvné Vzpomínky z dětství, jež vyšly v českém překladu pod názvem Jak voní tymián. Pagnol (1895-1974) byl však i filmovým libretistou – zpracoval pro film nejen svou „marseilleskou trilogii“ Marius (1928), Fanny (1931) a César (1932), ale i literární předlohy autorů spojených většinou s jihofrancouzským prostředím, jako byli Daudet nebo Giono – a překladatelem: přeložil do francouzštiny Shakespearova Hamleta a Vergiliovy Bukoliky.
Kriticky se zamýšlel nad funkcemi jazyka (odmítání tzv. „vysokého stylu“; záměrná volba každodenního jazyka v jeho komediích), nad komikou – jeho Poznámky o smíchu vyšly roku 1948 česky v překladu Jana Vladislava – i nad úlohou literární kritiky (v řadě statí pranýřoval subjektivnost divadelní kritiky).
Kromě úspěšných divadelních her, jež Pagnol psal před válkou, jsou vypravěčsky zdařilá především jeho prozaická díla z padesátých a šedesátých let: vedle již zmíněných Vzpomínek z dětství je to např. román Živá voda (1963). Osmidílná četba na pokračování z tohoto románu začíná líčením prostředí, v němž se bude odehrávat příběh Césara Soubeyrana, jemuž se říkalo Papet, jeho synovce Ugolina, krásné Florette, jejího syna Jeana Cadoreta, krásné Manon a dalších, příběh, jehož středobodem je dvorec Romarins poblíž Bastides Blanches.
Kraj je to vskutku ojedinělý: „Bastides Blanches neboli Bílé domky byla farnost o sto padesáti obyvatelích usazená na přídi jednoho z posledních výběžků pohoří Étoile, asi dvě míle od Aubagne… Na padesát prostředně velkých stavení, domků bílých už podle jména, vroubilo pět či šest ulic, které nebyly asfaltované a kde chyběly i chodníky: byly úzké kvůli slunečnímu žáru a křivolaké kvůli mistralu. (…) Bastiďané byli většinou velcí, hubení a svalnatí. Ačkoliv jejich rodiště leželo pouze dvacet kilometrů od Starého přístavu v Marseille, nepodobali se Marseillanům, a dokonce ani Provensálcům z širšího okolí.“
Z překladu Dagmary a Františka X. Halasových připravil Alexandr Jerie. V režii Miroslava Buriánka účinkují René Přibil, Růžena Merunková, Jan Gross, Ivan Gübel, Jiří Miegl, Tomáš Šolc, Pavel Pavlovský, Miroslav Rataj, Ilona Vaňková a Eva Wimmerová. Pořad byl natočen r. 1984.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku