Pomník (2012)

Přidal: Přemek |

Listopad 20, 2012

Johana Součková. Minutová hra. Marné volání před sochou velikána. Zvukový mistr Dušan Kozák, Tomáš Gsöllhofer. Zvukové a hudební efekty Dušan Kozák. Produkce Iveta Tomášková, Dana Reichová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Natália Deáková.

Osoby a obsazení: Ryšánková (Johanna Tesařová), pán (Miroslav Hruška).

Natočeno 2012. Rozhlasová premiéra 21. 11. 2012. Repríza 12. 4. 2016. K poslechu zde.

Pozn.: Kvůli výrazu „serou“ v textu byla Radě pro rozhlasové a televizní vysílání zaslána stížnost (č.j. 1660/2013) a ta ji řešila.

Text hry:

PÁN: Ryšánková, koukněte už zas ňákej, věnec mu nese, vůl jeden. Já se na to nemůžu…

RYŠÁNKOVÁ: No jo no…

(Kroky mužských bot, na chvíli se zastaví, položí věnec, odejdou.)

PÁN: Jéžiš, co to je za dobu, tohleto! Já se na to můžu… A další! Koukněte!

(Slyšíme mužské hlasy, pár ruských slov, položí věnec, odejdou.)

PÁN: Já jim to du říct, to přece…, já se na to… Proč k tý soše nedaj cedulku, sakra? … To je katastrofa mezinárodního toho…

RYŠÁNKOVÁ: No jo no…

PÁN: Stojí tady za to, že byl… pravda zvítězí…, prší na něj… serou na něj ty… a teď ještě si ho pletou s tim… jak se on to… Takovej plešatej, taky s čepičkou… pravda nezvítězí. A další!

(Opět to samé: kroky, hlasy.)

PÁN: Já bych brečel, tuhle tyč ze zábradlí bych na ně vzal.

RYŠÁNKOVÁ: Tak jim to děte říct.

PÁN: Co?

RYŠÁNKOVÁ: No, děte jim říct, že to není Lenin, ale Masaryk.

PÁN: A co bych z toho… Proč já? … Já se na to můžu… Přes hubu by mně ještě dali… Ale je to smutný. Smutný… (Na hlavu mu serou…)

Rozhlasové hry