Náš popsaný svět (2013)

Přidal: Přemek |

Únor 6, 2013

Pavel Švanda. Ukázka z knihy. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2013. Premiéra 9. 2. 2013 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy: Pavel Švanda – Náš popsaný svět. In web ČRo Brno, únor 2013 (anotace + úryvek textu). – Cit.: Spisovatel a filmový kritik prof. Pavel Švanda se narodil v roce 1936. Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor dějiny umění. V letech 1971-1990 prošel řadou praktických zaměstnání vesměs manuální povahy, roku 1990 se vrátil k literární a publicistické činnosti a v roce 1992 začal přednášet na Divadelní fakultě JAMU. V 60. letech publikoval v časopisech Host do domu, Film a doba, v deníku Rovnost aj., v 90. letech mj. v revue Proglas. Knižně vydal mj. Anonymní povídky (1967), Zázraky v malém ráji (1991), Portréty (1994), Zkušenosti (1995), Na obou březích (1996), Libertas a jiné sny (1997), Hodinka profesora Bojera (1998). V roce 2002 přibyla prozaická kniha Krajina s trnem v oku a soubor jedenácti esejů Monstrum a jiná domácí zvířata, v roce 2004 básnická sbírka Cestou z Kainova pohřbu a roku 2006 vzpomínková kniha Paměť esejisty. Nyní vydalo nakladatelství Atlantis jeho prozaickou sbírku O intelektuálovi, který se necítí dobře. Z ní pochází delší fejeton Náš popsaný svět, z něhož zazní v Zelném rynku úvodní část.

„Podoba písma se mění zřejmě ve vztahu k historickým proměnám jeho funkcí. Jinak vypadalo písmo, dokud bylo tajemnou šifrou vzdělanců. Pozdější variace, vesměs organizované státním školstvím, ovlivnily požadavky na širší společenskou gramotnost. Výuka psaní byla zároveň výcvikem ve zvládání dobových komunikačních a společenských konvencí. Uhlazený, občas až nesnesitelně ornamentalizovaný krasopisný projev byl tedy pečlivě vyučován a pedanticky vyžadován jako znamení souhlasu s dobovými představami o solidním mezilidském styku. „Pěkný“ rukopis byl považován za záruku lidské spolehlivosti. Osobně jsem míval s ručně malovanými písmenky potíže. V žákovských letech jsem si pro neobratné prsty užil pronásledování jak náboženský sektář za baroka. Ale byla to jen záležitost prstních kůstek? Zdaleka ještě nešlo o literaturu, a už neuspořádaná písmenka v mých sešitech s oslíma ušima vyvolávala zvýšený dozor a represálie. Toho nekonečného opisování za trest! Právem. Můj školní rukopis vypadal, jako kdybych trpěl otravou rtutí. Občas se vytrácel do znechucené nečitelnosti, věrně odrážející nudu škamen a můj vnitřní odpor. Dokonce ještě na vysoké škole za vojenské přípravy byl můj sešit vyzvednut ročníkovým důstojníkem jako odstrašující příklad nekasárenské neúpravnosti. Spolu se mnou byl takto hanbou signován i básník Kuběna; oba jsme měli ve zvyku komentovat postranními kresbičkami nejzajímavější výroky vojenských pánů a úryvky služebních řádů.„

Eseje, fejetony, přednášky