Chodci v soumraku 1/5 (2013)

Přidal: Martin |

Únor 21, 2013

Václav Chytil. Četba na pokračování. Připravila Eva Lenartová. Technická spolupráce Marek Hoblík. Režie Petr Gábor.

Účinkuje Luděk Eliáš.

Připravil Český rozhlas Ostrava v roce 2013 (5 x 25 min.). Premiéra 18.-22. 2. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00-22:30). Reprízy 29. 2. – 4. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h), 6., 13., 20., 27. ledna a 3. února 2019 v cyklu Počteníčko (ČRo Olomouc).

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Václav Chytil: Chodci v soumraku. In web ČRo 20. 2. 2013 (anotace). – Cit.: „Nejvíc mrzne v mých vzpomínkách, v nich je taky nejdusnější léto, nejvíc v nich voní voda z řeky a nejjasněji v nich svítí hvězdy. V nich je všechno nejvíc a v nejčistší a nejpronikavější podobě: láska, zklamání, beznaděj, touha.“

Nostalgická, přesmutně krásná a pravdivá slova čteme na samém konci knihy Chodci v soumraku. Zároveň nás však vracejí na začátek našeho vlastního rozpomínání, abychom zjistili, jestli i naše kořeny jsou tak prožité a tak opravdové, a trochu závidíme stárnoucímu vypravěči, že se se svými „chodci v soumraku“ stále potkává.

Václav Chytil je pseudonym prozaika, který žije v Šenově u Ostravy a ves na Ostravsku je také místem, kam nás vypravování o jednom obyčejném dětství obyčejného kluka zavede. Do domu, kde bydlí 12letý hoch s rodiči a bratrem, ale hlavně s dědou a babičkou. Je to rozpomínání plné touhy a něžného stesku, věčné pátrání po smyslu života. „Jaký smysl má život rorýsů a vlaštovek? Napadá mě. Smyslem jejich života je létat vzduchem, lovit hmyz, stavět hnízda, vyvádět mladé a pak umřít. Odpovídám si. Nějak tomu nemůžu přijít na kloub. Uvažuju o tom pořád a pořád. Je to smysl života? Je třeba pouze dělat to, k čemu byl kdo zrozen? Jenže na rozdíl od rorýsů a vlaštovek netuším, k čemu jsem stvořený.“

Četba na pokračování