Někdy nad ránem (2012)
Dora Viceníková. Minutová hra. Mluvíme, mluvíme, mluvíme… S prázdným pohledem nad poloprázdnou sklenicí se ptáme po naplnění. Zvukový mistr Ladislav Reich. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Natáčecí technik Dominik Budil. Produkce Iveta Tomášková, Dana Reichová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: muž (Radek Holub), žena (Barbora Hrzánová).
Natočeno 2012. Rozhlasová premiéra 27. 2. 2013. Repríza 26. 2. 2015. K poslechu zde.
Text hry:
(Ruch hospody, která se již vyprázdnila a čeká se na pár posledních sedících stínů s nepřítomnými výrazy. Každý ruch, každé šoupnutí židle po kachlích se zařeže do kouřového oparu.)
MUŽ: To je zajímavý, jak svěřování ulevuje od utrpení. Proto pořád mluvíme a mluvíme a mluvíme. Vlastně si jen ulevujeme, místo abychom napravovali. Jo, je to pohodlnější.
ŽENA: Nejraději mám pořad „Prostřeno“. Je to vynikající sonda do vkusu národa – zarámované puzzle na barevných stěnách. Televize se účinně stará u diváků o ztrátu sebe sama.
MUŽ: To, co je skutečně důležité, odsouváme do pozadí na někdy jindy a vymlouváme se, že ještě bude příležitost se k tomu vrátit. A pak už je pozdě.
ŽENA: Někdo vám zemřel?
MUŽ: Nejlepší přítel.
ŽENA: A co jste mu nestačil říct?
MUŽ: Ani nevím… Platím!
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku