150 let Umělecké besedy 1/6 (2013)

Přidal: Přemek |

Březen 5, 2013

Kapitoly z historie nejstaršího českého uměleckého spolku Umělecká beseda. Připravil a uvádí Lukáš Matoušek.

Natočen 2013. Premiéra 1. dílu 9. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h. ) v cyklu Euphonia.

Obsah: 1. Založení a první rok. (59 min) – 2. „V umění volnost“. Vzmach a vzrůst.- 4. Dvě mezidobí – po válce a koncem 60. let, do likvidace v roce 1972. – 5. Znovuzrození v roce 1990.

Lit.: Matoušek, Lukáš: 150 let Umělecké besedy. In Magazín Klubu Vltava 1/2013 (článek). – Cit.: Umělecká beseda se od ostatních spolků, sdružení a uměleckých organizací odlišuje tím, že sdružuje od svého počátku hudebníky, literáty (spolu i s herci) a výtvarníky. A nejen, že je sdružuje de iure, ale po celou dobu trvání Umělecké besedy i de facto. Máme-li hovořit o hudebnících v UB, je to velmi komplikované, protože činnost UB spojovala všechny umělce do jednoho celku. Již samotný vznik tohoto spolku provázely přípravy, na nichž se zcela samozřejmě podíleli umělci všech výše uvedených oborů. Psát o hudebnících Umělecké besedy by vydalo samostatnou práci. Vždyť jejich počet se za dobu existence UB pohybuje okolo 250. A byli to často nejvýznamnější hudebníci své doby. Proto se zde zmíníme letmo jen o některých z nich. (Zájemce o bližší podrobnosti odkazuji na skvělou publikaci Rudolfa Matyse V umění volnost, kapitoly z dějin Umělecké besedy.)

V samých počátcích existence Umělecké besedy se významně o její činnost zasloužil především Bedřich Smetana, který byl zvolen prvním předsedou hudebního odboru. Při nejrůznějších akcích UB dirigoval nebo hrál nejen své skladby a hudbu svých besedních kolegů, ale i skladby zahraničních autorů. Již v srpnu prvního roku existence (1863) se konal koncert, na němž Smetana s Ferdinandem Laubem zahráli Beethovenovu Kreutzerovu sonátu, zazněly v premiéře sbory Karla Bendla a slečna z Ehrenbergů (budoucí „první“ Mařenka) zazpívala české lidové písně. V prosinci se konal první orchestrální koncert prvního českého abonentního cyklu, iniciovaný a dirigovaný Smetanou. Pro silvestrovskou besední slavnost téhož roku zkomponoval Smetana předehru pro loutkovou parodii hry Matěje Kopeckého Oldřich a Božena. Hned v následujícím roce 1864, kdy Umělecká beseda uspořádala velkolepé oslavy k 300. výročí narození Williama Shakespeara, zkomponoval Smetana slavnostní pochod. Při této slavnosti Smetana dirigoval i Berliozova Romea a Julii a hudební suitu k šesti živým obrazům od Viléma Blodka. V té době byl vyslán hudebním odborem do Drážďan, aby tam opsal skladby J. D. Zelenky.

Mezi dalšími významnými a velmi aktivními zakladateli Umělecké besedy byli dva Smetanovi vrstevníci (narození stejně jako Smetana v roce 1824) – skladatel Josef Leopold Zvonař a učitel zpěvu František Pivoda, pozdější Smetanův odpůrce. V roce 1866 Pivoda založil proslulou pěveckou školu a v roce 1871 byl spoluzakladatelem besední pěvecké školy, která pod jeho vedením připravovala zpěváky pro smíšený besední sbor. Ten účinkoval nejen na besedních koncertech, ale i při různých besedních zábavách, vycházkách a výletech.

Významným členem, činovníkem a pamětníkem dlouhého vývoje Umělecké besedy byl Josef Bohuslav Foerster. Při vzniku UB mu sice byly čtyři roky (jeho otec i strýc byli zakládajícími členy UB), ale do Besedy vstoupil jako mladík již v 70. letech 19. století. Prožíval vývoj Umělecké besedy až do roku 1950, kdy byla její činnost utlumena poúnorovým komunistickým nátlakem. Mnoho zajímavého se můžeme dočíst v jeho životopisné knize Poutník. Vzpomíná v ní, jak se v 70. a 80. letech zúčastňoval každý týden schůzí UB, kde se scházela „zpravidla vzácná společnost: Dvořák, Fibich, Rozkošný, Bendl, Kovařovic“ a jmenuje ještě řadu dalších. Vzpomíná i na velmi úspěšný orchestrální koncert v roce 1885, na kterém si výše uvedení autoři ještě spolu s Foersterem a Kàanem dirigovali svoji skladbu. Z podnětu nakladatele Velebína Urbánka vznikla i fotografie zúčastněných autorů tohoto koncertu. A právě z Urbánkovy iniciativy se od roku 1886 konaly pravidelné besední tzv. populární orchestrální a později i komorní koncerty, které se staly záhy velmi navštěvované. A Urbánkovou zásluhou byly i koncerty s účastí zahraničních umělců, klavíristy Ignacy Paderewského, klavíristy a dirigenta Hanse von Bühlova (prvního manžela Lisztovy dcery Cosimy) nebo skladatelů Saint-Saënse a Čajkovského. Zahraničních hostů a mnohdy i čestných členů Umělecké besedy bylo veliké množství. O půl století později to byli například Arnold Schönberg, Albert Roussel, Alfred Cassela, Ottorino Respighi, Karol Szymanowski, Igor Stravinskij (v té době se s ním na besední půdě setkal i Jaroslav Ježek), Sergej Prokofjev nebo Maurice Ravel.

Urbánkem iniciované populární koncerty nebo Pivodova besední pěvecká škola, Smetanou zorganizovaný první abonentní cyklus orchestrálních koncertů nebyly jediné významné počiny v prvních letech činnosti Umělecké besedy. Již v roce 1871, tedy osm let po vzniku UB, byla založena Matice hudební, první české hudební nakladatelství, které se pod patronací UB rozrostlo v jedno z největších českých nakladatelství a jehož sláva trvala až do doby, než bylo po komunistickém puči 1948 pohlceno Státním nakladatelstvím (SNKLHU), které se posléze stalo nakladatelstvím Supraphon. Nebylo snad významného českého hudebního díla poslední třetiny 19. století a první poloviny 20. století, které by nevyšlo v Hudební matici Umělecké besedy.

Mezi členy hudebního odboru Umělecké besedy najdeme jména nejvýznamnějších hudebníků své doby, ať jsou to skladatelé nebo interpreti. Mnozí se podíleli i na činnosti UB. Například Dvořák byl na konci 70. let členem výboru hudebního odboru, později předsedou a jedním z místostarostů. Mezi aktivními členy hudebního odboru byli v pozdějších letech například Karel Kovařovic, Leoš Janáček, Vítězslav Novák, Josef Suk, Václav Talich, Otakar Ostrčil, Karel Boleslav Jirák, Václav Smetáček, Karel Ančerl, Miloslav Kabeláč nebo Ladislav Vycpálek, který byl téměř čtvrt století (1928–1951) předsedou hudebního odboru a pak téměř dvacet let starostou celé UB.

Ve 30. letech z iniciativy Silvestra Hipmana se začaly pořádat pravidelné úterní podvečerní koncerty v zasedací síni Besedy (dnes je tento prostor rozdělen příčkami na kanceláře Českého hudebního fondu) a tak vznikly slavné Besední úterky, které se konají dodnes. Březnový Úterek v rámci slavností 150. výročí UB je již 589. Hipman dokonce pomohl k založení pravidelných koncertů (nejen Úterků) v řadě dalších měst republiky, kde vznikaly v meziválečném období pobočky Umělecké besedy. Mnohé dnešní Kruhy přátel hudby navázaly právě na tuto činnost.

Když byla v roce 1990 Umělecká beseda znovu obnovena (zrušena byla v roce 1972), byl starostou celé Besedy zvolen Klement Slavický. Předsedou hudebního odboru se stal Jan Klusák a od té doby dodnes pracovali ve výboru hudebního odboru mimo jiné Karel Odstrčil (který patřil k pilným obnovitelům činnosti UB), Milan Slavický, Petr Pokorný, Marta Jiráčková, Lukáš Matoušek (který vystřídal Jana Klusáka ve funkci předsedy odboru), Jaroslav Rybář (který je současným předsedou hudebního odboru), Jarmila Doubravová,Tomáš Víšek a Jan Dušek. Klementa Slavického vystřídal ve funkci starosty na dvě volební období Ilja Hurník. Mezi členy znovuobnovené UB najdeme jména jako Petr Eben, Jindřich Feld, Svatopluk Havelka, Jan Hanuš, Karel Husa, Luboš Sluka, Zdeněk Šesták, Josef Suk, Jiří Bělohlávek, Ivan Moravec, Jaroslav Krček, Ivana Loudová ad.

Hudební Úterky UB opět v nové době ožily, jsou doplněny i krátkým vystoupením hostů výtvarného a literárně-dramatického odboru, takže prvotní myšlenka zakladatelů propojující vzájemně jednotlivá umění je i touto formou zachována.

Ještě malá zajímavost na konec. V hudebním odboru UB byli a jsou i členové jiných profesí, kteří byli nebo jsou aktivními hudebníky. Jmenujme některé z nich. Antonín Benjamin Svojsík, pedagog a zakladatel skautingu byl dlouholetým jednatelem hudebního odboru. Stavební inženýr Otakar Šourek, knihovník Umělecké besedy, napsal čtyřdílnou dvořákovskou monografii. Chemik prof. Emil Votoček, spolutvůrce českého chemického názvosloví, je znám nejen svým dosud nepřekonaným slovníkem hudebních výrazů, ale provozovány byly jeho skladby komorní i orchestrální. Prof. MUDr. Jaroslav Hořejší, internista, zakladatel klinické biochemie a objevitel gamaglobulinu, byl vynikající klavírista. Mezi významné klavírní virtuózy patřil i prof. MUDr. Otakar Vondrovic. Ing. arch. Miloš Haase je výborný hudební publicista s neobyčejnými znalostmi a také komponuje. Mladý úspěšný chemik RNDr. Petr Cígler je jako hornista vynikající interpret soudobé hudby a jeho skladby zaznívají na festivalech soudobé hudby doma i v zahraničí.

Lit.: Matys, Rudolf: Je nejstarší, a kupodivu stále mladá! In Magazín Klubu Vltava 1/2013 (článek). – Cit.: Umělecká beseda je nejstarším uměleckým spolkem v českých zemích (a mezi těmi, které ještě nezanikly, nejspíš i nejstarším v Evropě!) a šíří svého působení i spolkem nejvýznamnějším!
V jejích třech odborech – literárním, výtvarném a hudebním – se pod heslem „V umění volnost“ a v duchu nadšené vzájemnosti a tolerance sdružily 9. března 1863 přední osobnosti české kultury (Smetana, Mánes, Erben, Hálek, Purkyně ad.), aby daly najevo novou ctižádost: zbavit české umění a kulturní prostředí vůbec provincialismu, dát mu evropský rozměr. Prvním vrcholem činnosti UB bylo počáteční dvacetiletí její existence. Hned od začátku projevovala cílevědomý zájem o souvztažnosti mezi jednotlivými uměleckými oblastmi, snažila se o pěstování mezigeneračního dialogu i o vytváření tak široké základny, aby umožnila plodnou konfrontaci umělců rozličných názorových orientací, a to vše už zůstalo pro UB jejím typickým rysem.

Pořádala četné výstavy svých členů i zahraničních hostů, ve všech odborech rozvíjela přednáškovou i diskusní činnost bohatého tématického spektra. V literárních polemikách, vedených proti konzervativním vlasteneckým koncepcím, krystalizovalo mnohem širší pojetí národního kulturního konceptu, otevřeného světu. Stala se i uměleckou agenturou, pečovala o hmotné zajištění svých nemajetných členů; byla poradenským centrem v oblasti výtvarného umění i hudby. Byla i klubem umělců, místem pro vážná i veselá setkávání, střediskem společenské zábavy.

Na své půdě uvítala řadu velkých uměleckých osobností, mezi její čestné členy patřili mimo jiné i Tolstoj, Turgeněv, Liszt, Hugo. Do jejích dějin se zprvu výrazně zapsali výtvarníci jako Purkyně, Pinkas, Ženíšek, Aleš, Chittussi, Schnirch a Myslbek, skladatelé Dvořák, Blodek či Fibich, básníci Neruda, Vrchlický, Zeyer ad.; ale také divadelníci, výkonní hudební umělci, vědci, žurnalisti, pedagogové, architekti, etnografové…

Druhý vrchol činnosti Umělecké besedy patří meziválečným létům. Získala na Kampě sídlo s výstavní síní a dvoranou pro koncertní a divadelní provoz. V Besedním domě pořádal spolek pravidelné výstavy, přednášky, diskuse i společenské akce, jsou s ním spojeny i počátky Osvobozeného divadla. Sídlila tam také redakce besední revue Život, v níž působili Vladimír Holan a Josef Čapek. V tolerantním, širokospektrálním ovzduší výtvarného odboru, propojujícím tradici s modernitou, působili vedle tradičně orientovaných krajinářů i významní modernističtí umělečtí solitéři: Zrzavý, Čapek, Šíma, Tichý.

Ani 2. světová válka činnost Besedy nezmařila, takže v krátkém období relativní svobody 1945–1947 mohl spolek navázat na předválečné úspěchy. Únor 1948 však přivodil konec většiny svobodných aktivit, Umělecká beseda však i v těchto stísněných podmínkách fungovala dál, až roku 1972 byla přinucena k rozpuštění.

Nová kapitola jejích dějin se otevřela po listopadu 1989. Prvním starostou byl K. Slavický, po něm převzali tuto funkci I. Hurník, O. Zoubek, E. Petrová a L. Matoušek. Předsedkyní literárního a dramatického odboru je dnes H. Kofránková; výtvarný odbor vede R. Drury, odbor hudební J. Rybář.

Ve své obnovené činnosti navazuje na podstatné rysy své minulosti. Chce vytvářet přátelské prostředí, v němž by se mohli ve svobodomyslném duchu setkávat umělci nejrůznějších disciplin, generací a stylového zaměření, seznamovat se navzájem s výsledky své činnosti, ale i nacházet tu místo pro společenskou relaxaci. Seznamovat veřejnost s výsledky uměleckého úsilí svých členů prostřednictvím členských výstav, hudebních prezentací, čtení z literárních novinek aj. bylo vždy základem činnosti UB. Jedním pro UB typických znaků bylo i propojování odvážných uměleckých výbojů, otevřených současným světovým kontextům, s vědomím souvztažností s domácí tradicí, což však nesmí znamenat konzervativní lpění na zděděných hodnotách! Na obě tyto tendence se dnes snaží obnovená Umělecká beseda navázat a rozvíjet je v nových, ovšem už mnohem skromnějších poměrech!

Radiodokument