Malý princ (1994)

Přidal: Martin |

Březen 31, 2013

Antoine de Saint-Exupéry. Tvůrci nezjištěni.

Vypráví Viktor Preiss.

Vydalo Forte v roce 1994 (2 CD, 0005).

Lit.: Fajmon, Kamil: Proč tolik Malých princů? In web Naposlech.cz, 10. 12. 2017 (článek). – Cit.: Trh s mluveným slovem aktuálně nabízí osm zpracování slavného příběhu Antoina de Saint-Exupéryho, během necelých třiceti let jich však vzniklo ještě více. Proč tolik Malých princů? Umí si všechna nastudování najít v naší malé republice své zákazníky? Podle jakých kritérií si kupující nahrávky vybírají a proč se různí vydavatelé ke knize stále vracejí? V tomto textu blíže představím jednotlivé snímky a v jeho závěru nabídnu i tři osobní doporučení.

Devadesátá léta

Patřím ke čtenářům, kteří v Malém princi pokaždé nacházejí něco nového. 90. léta nabídla v rychlém sledu hned tři audioknihy, které mi tuto preferenci umožnily. Vydavatelství AudioStory se do Malého prince pustilo jako první a natočilo jej ve formě jednohlasé četby s Eduardem Cupákem. Snímek pokládám za nadčasový a je jen dobře, že se do dnešních dnů v distribuci udržel. Následující tituly už takové štěstí neměly.

Edice Český lev kdysi na magnetofonové kazetě vydala pojetí s prvky dramatizace. Jeho autorem byl Libor Vacek, prince ztvárnila talentovaná holčička Lucie Bártová. Záznam byl pozoruhodný hned z několika úhlů: Malý princ pochází z jiné planety, dívenčiny party tak doplnil echo efekt. Ivona Žertová, režisérka nahrávky, precizně pracovala i se stereem. Když Vacek vedl s Bártovou dialog, došlo k rozložení interpretů do obou kanálů a vypravěč zůstal na středu.

Do vymezeného období dále spadá audiokniha vydavatelství Forte s Viktorem Preissem. Škoda, že se nedočkala reedice – četeb s Viktorem Preissem není mnoho. Herec se této formě vyhýbá, protože, jak sám říká, má před četbou hluboký respekt. Když už se k ní však nechá přemluvit, podá vždy vysoce kvalitní a umělecký výkon, což právě platilo i v tomto případě.

Pro děti

V dětství jsem měl, podobně jako mnozí mí vrstevníci, velký problém porozumět Exupéryho knize. Nedokázal jsem pojmout množství metafor a myšlenek v ní obsažených. Pomocnou ruku podalo vydavatelství Multisonic, které Malého prince v roce 2002 svěřilo Jiřině Bohdalové. Dospělí patrně interpretaci příliš neocení, ale pro malé posluchače ji považuji ze všech provedení za nejsrozumitelnější. Pro interpretku se tvůrci rozhodli přetavit autorovu mužskou ich formu do er. Do více digitálních obchodů se bohužel nahrávka zatím nedostala, koupit ji lze v elektronické podobě na iTunes nebo fyzicky na kompaktním disku.

Posledních šest let

Z předchozích řádků je patrné, že nakladatelé nechrlili příliš velké množství zvukových verzí. V poslední době se ale s Malými princi doslova roztrhl pytel, a to jak na poli čteném, tak i v dramatizacích, na které se zaměřím později. V roce 2012 se látky chopili Pavel Vacek a Kateřina Liďáková. Audiokniha podle mého názoru nepatří zrovna k vydařeným počinům. Čteci se sice pokusili podat text co nejlépe, záznamu však chybí dynamika, problém spatřuji v temporytmu a v nadměrných pomlkách mezi větami. Podstatně hůře ovšem dopadlo neprofesionální namluvení Jana Tuháčka (Jana Maghreba), který knihu jen předčítal, děj nevyprávěl, hlas se proháněl v neposlouchatelných melodiích a části oddělovala jediná dokola se opakující skladba. Z novějších čtených titulů zbývá ještě audiokniha z produkce Tympana, které v edici Načteno vydalo nahrávku ze Spolku Mluvící kniha. Snímek v rozděleném podání načetli v roce 2004 Ladislav Mrkvička a Daniela Kolářová a jejichž provedení může konkurovat i Eduardu Cupákovi.

Dramatizace

Už jsem napsal, že si v Exupéryho díle rád hledám nové myšlenky. Ani jedna ze tří dramatizací, které jsou k dispozici, mi tuto možnost bohužel neposkytla. Problém vidím zejména v tom, že dramatizace už sama nabízí určitou interpretaci textu, kdežto v četbě je možné díky hercům, kteří řemeslu rozumějí, pracovat s hlasem tak, aby se řečené mohlo v posluchačově představivosti a v mysli vyložit i při opakovaném poslechu jinak. Četba navíc poskytuje lepší možnost se k daným pasážím vracet nebo je na delší dobu pozastavit. V dramatizaci je přece jen kladen větší důraz na posluchačovo soustředění a na orientaci využitých zvukových prostředků v realizovaném scénáři.

Obchod Českého rozhlasu Radiotéka zařadil do svého fondu dvě rozhlasové hry. První pochází z roku 1961. Dramatizaci napsala Zdenka Stavinohová, která zachovala velkou část partu vypravěče – zahrál jej Václav Voska, a scény převedla do dialogů. Sluší se dodat, že Malý princ byl pojat jako dítě, které ztvárnila Jiřina Jirásková.

Druhá nabízená rozhlasová hra je podstatně mladší, Pochází z 80. let. Autor úpravy, František Pavlíček, se rozhodl k textu přistoupit odlišně. Vypravěč (Ladislav Mrkvička) zde vystupuje pouze jako jednající postava, scénář je napsán tak, aby vše na sebe navazovalo v dialozích. Malý princ v podání Miroslavy Hozové není pouhým dítětem, režisér Karel Weinlich se rozhodl jej obklopit tajemstvím. Slávka Hozová proto svého hrdinu ztvárnila tak, aby si posluchač v tomto případě mohl postavu prince představit po svém a uzpůsobila tomu i těžko definovatelnou, ale přesto svým obsahem magickou mluvu.

Čerstvou letošní novinkou je dramatizace vydavatelství Supraphon, z níž se bohužel kvůli scénáři vytratila veškerá Exupéryho poetika. Dialogy jsou psány moderním způsobem, velká část vypravěčova partu ovšem zůstává v původním módu. Kombinace dvou forem sdělování nepovažuji za šťastnou. Zahrát Malého prince bývá obtížné, i zřejmě z tohoto důvodu jej tvůrci až na jednu výjimku svěřovali ženám. Dítě, které pro tuto roli vybral Supraphon, se nedokázalo se svou postavou ztotožnit a jednalo samo za sebe. Ve výsledku se tak s vypravěčem neustále hádá, je protivné a nesmírně dotěrné až otravné. Bolestné jsou i návštěvy jednotlivých planet – Norbert Lichý musel zvládnout více postav, což dramatizaci neprospělo. Nadměrná zvuková koláž často jen opakuje vypravěčova slova a téměř vůbec se jí nedaří vytvářet daná prostředí.
Který?
Z mnoha nastudování Malých princů bych tedy ze svých zkušeností dospělým doporučil nahrávku s Eduardem Cupákem z vydavatelství AudioStory a snímek od Tympana v podání Ladislava Mrkvičky a Daniely Kolářové, dětem pak snímek od Multisonicu v interpretaci Jiřiny Bohdalové.

Mluvené slovo na zvukových nosičích