Longen a Hašek (2013)

Přidal: Přemek |

Duben 4, 2013

Připravil Jiří Kamen.

Natočeno 2013. Premiéra 27. 4. 2013 v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava (ČRo 3 Vltava, 8.00–11.00 hod).

Lit.: Kamen, Jiří: Longen a Hašek. In Magazín Klubu Vltava 1/2013 (článek). – Cit.:Emil Artur Longen (1885–1936) byl malířem, hercem, režisérem, jevištním výtvarníkem, filmařem, spisovatelem, novinářem, kabaretiérem, mimem, klaunem a žonglérem. A ve všech zmíněných rolích přinášel do Čech něco dosud nevídaného, nového a pokud možno provokujícího. Malířské dílo z období Osmy, založení kabaretu u nás (Longenovo kabaretní číslo zaznamenal Franz Kafka ve svém deníku), jeho avantgardní Revoluční scéna, „objevení“ hereckých talentů Xeny Longenové, Vlasty Buriana, Jaroslava Marvana, uvedení Haškova Švejka na jeviště, to jsou Longenovy nejvýznamnější stopy v dějinách moderního českého umění. Umělcovy bohémské eskapády, zejména jeho dobrodružství s Haškem, Sauerem, Kischem, Kubínem, Gellnerem, zaujaly čestné místo v mytologii „magického města“ nad Vltavou. Čteme-li Longenovo curriculum vitae, máme dojem, že některé peripetie jeho života si vymýšlel spisovatel rozhodnutý napsat román o umělci, který vždycky hrál o všechno. Se svým životem a uměním hrál vabank a většinou prohrával. Mnohé z jeho umělecké tvorby je pro nás už jenom dokumentem doby a ilustrací života svého tvůrce.

Před první světovou válkou se spolu mnohokrát toulali noční Prahou. Dva králové pražské bohémy, Hašek a Longen. Z hospody do hospody. Z Montmartru do Kravína. Z vinohradského Zlatého litru, kde sedával stařičký Arbes, do Novoměstské kavárny v Myslíkově ulici. Cestou z Jedové chýše se zastavili u Rajknechtů na nejlepší držkové polévce v Praze. Nebo v Arcu naproti nádraží Franze Josefa u stolu německy píšících spisovatelů.

Strana mírného pokroku v mezích zákona šla do voleb. V hospodě U Vejvodů se hrál kabaret. Longen představoval detektiva Herloka Šolmese, Hašek Watsona. Po českém venkově jezdil kočovný kabaret Artura Longena, Xeny Longenové a Karla Nolla. Program se jmenoval Smích nad smích. Někdy se přidal Jaroslav Hašek.

Hašek za války třikrát umřel. O jeho smrti psaly noviny. A pak se vrátil živý. Do reklamního plakátu na Švejka napíše: nejlepší humoristicko-satirická kniha světové literatury. Třetího ledna v třiadvacátém roce zemře. I přátelé budou jeho smrt považovat za novoroční žert. Také Longenově smrti se budou smát jako dobrému vtipu. Mnohokrát předvedl užaslému publiku dokonalý tanec smrti. Pak ze země vstal, oprášil se a odešel. A takový člověk nemůže jen tak umřít.

Když se Hašek vrátil ze sovětského Ruska, strávil u Longena, který měl tehdy své vlastní divadlo, Revoluční scénu, Štědrý večer. Žádný společný flám, žádná spanilá jízda noční Prahou.

Longen se vypravil za Haškem do Lipnice. Společně psali frašky pro Longenovo divadlo. Hra Ministr a jeho dítě, která měla urážet ministra zahraničí doktora Beneše, se nesměla hrát. Cenzoři v ní našli narážky na nedávnou Benešovu aféru s cestovatelem Fričem. Ministr odmítl cestovatele jmenovat vyslancem Československé republiky v jižní Americe a ten ho obvinil ze zpronevěry peněz. Beneš je měl odcizit za války v Paříži ze společné pokladmy emigrantského hnutí. Hašek s Longenem napsali na Lipnici podle Kischova námětu druhou hru Z Prahy do Bratislavy za 365 dní.

Pro letní scénu v Šárce chystal Longen dramatizaci Haškova Švejka v titulní roli s Vlastou Burianem. Jenže Vlasta dal před divadlem přednost fotbalu a Longen musel premiéru odvolat. O pár měsíců později do role Josefa Švejka obsadil Karla Nolla. Divadlo bylo vyprodané. Karel Noll se stal přes noc slavným. Kritici pochválili režii a herce. Románová předloha se jim nelíbila. Ta Švejkova dlouhá a nudná vyprávění by se měla zkrátit. A pak by to chtělo více satiry! A humoru také není nikdy dost.

O Jaroslavu Haškovi Longen napsal román. Nejde o skvělé literární dílo, ale o zajímavé svědectví na pomezí literatury faktu a beletrie o životě autora dobrého vojáka Švejka a také o Longenově vztahu k Haškovi.