O umývání nádobí (2013)

Přidal: Přemek |

Květen 24, 2013

František Brüstl. Fejeton původně publikovaný v Rovnosti v květnu 1979. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2013. Premiéra 25. 5. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: František Brüstl – O umývání nádobí. In web ČRo, květen 2013 (anotace + úryvek textu). – Cit.: František Brüstl (2.6.1938 – 2.6.1988) byl brněnský středoškolský pedagog, publicista, rozhlasový, televizní a divadelní scenárista. Z vysílání Českého rozhlasu Brno si můžete pamatovat třeba jeho fejetony, z novin a časopisů výtvarné recenze, reportáže z ateliérů a rozhovory s umělci.

V 80. letech připravoval pro Brněnský Večerník spolu s fotografem Jefem Kratochvilem seriál Dech brněnských ateliérů. Pro Divadlo Husa na provázku přeložil filmový scénář Alexandra Volodina Blondýnka pro projekt Scénické čtení ze současné literatury národů Sovětského svazu a v roce 1979 napsal na objednávku pro nejstarší skupinu Dětského studia muzikál Bramborový den.

V něm pak režisér Zdeněk Pospíšil – slovy Víta Závodského – „metaforicky rozvinul jak rozverný příběh školní brigády s karikovaným pedagogem a jeho podařenými žáky, tak do něho vložené fantazijní výjevy o Kolumbově setkání s exotickou indiánskou civilizací. V této československé premiéře na sebe upozornila řada mladých interpretů, kteří se posléze dobře uplatnili také v profesionálních souborech – jako Jan Antonín Pitínský a Martin Havelka.“ – Brüstlův někdejší žák Petr Šotnar, který se pomalu stává dobrovolným archivářem a popularizátorem díla svého učitele, dal Zelnému rynku k dispozici mj. fejeton O umývání nádobí, původně publikovaný v Rovnosti v květnu 1979. Uslyšíte jej v sobotu 25. května.

Jedním z častých jader sporů bývá umývání nádobí. Muži zde jaksi neradi ustupují a považují tuto práci za ryze ženskou záležitost – nemohou zde uplatnit ani svou fyzickou sílu, ani technickou vynalézavost. A byvše přistiženi se zástěrou kolem boků u dřezu plného nádobí, tváří se obvykle nasupeně a zarputile i na své nejbližší přátele a spolupracovníky. Nepomáhá ani nápaditý design mužské zástěry, která, přiznejme si, může být i pro muže slušivá. Faktem však zůstává, že většina mužů hledá nejrůznější výmluvy nebo předstírá domácí práce, které pokládá momentálně za mnohem důležitější a nezbytnější. Líčí pasti na drobné hlodavce, natírá balkóny krycí barvou, tapetuje předsíň jako jeskyňku, popřípadě se nechává telefonicky odvolat na důležité služební jednání mimo domov. Jsou-li však muži donuceni při měkkosti své povahy, momentálním zamilování nebo po svatební depresi uvázat si zmíněnou zástěru kolem boků, hledají pak ještě východisko a lokální vzpouru v tom, že se jim podaří rozbít každý třetí talíř – včetně toho památečního po prababičce z Vídně. I stane se někdy, že jsou od umývání nádobí odehnáni slovy: „Běž raději od toho – s těma svýma olšovýma rukama! Co já si to vzala za chlapa!“. Muž je potom obvykle zahnán k méně kvalifikované práci, jako je klepání koberců a vynášení smetí, vzácněji k věšení záclon. Starým mládencům je hej. Ti jedí většinou z hliníkového nádobí ušlechtilého tvaru, veskrze praktického, jemuž se od vojenských dob říká ešus neboli jídelní miska. Každým novým jídlem odstraňují zbytky toho předešlého. Jeden brněnský malíř, dnes už zesnulý, zásadně vařil párky ve stejném hrnci jako čaj – a tak mu přátelé při jedné příležitosti podarovali čajník: pěkný, s dlouhou, ladnou hubicí, pomalovaný kytičkami. Když se potom u něho sešli s blaženým pocitem, že teď už jejich čaj nebude mít onu typickou špekáčkovou příchuť, zjistili, že čaj z čajníku nevytéká. Ani nemohl. Čajník byl až po okraj naplněn párky.
Úryvek

Eseje, fejetony, přednášky