Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013)

Přidal: Přemek |

Květen 24, 2013

J. Bernlef (= Heindrich Jan Marsman). Postupující demence v záznamech starého postiženého muže. Zvuk, záznam a střih Lukáš Chyška. Překlad Olga Krijtová. Hudba Richard Mlynář, ruchy Soul Hunter. Úprava a režie Michal Bureš.

Čte Jan Kačer.

Natočeno květen 2013. Vydal Radioservis a Nakladatelství Za tratí, podzim 2013 (2CD, cca 150 min.).

Vysíláno také jako devítidílná četba. Premiéra 14. – 24. 10. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.) v rámci Alzheimerovského týdne v Českém rozhlase.

Pozn.: Bylo nastudováno také scénické provedení (režie Michal Bureš, hraje Jan Kačer, premiéra 21. září 2015, 19:00 h.) v NoD Roxy Praha.

Pozn.: V románu nizozemského spisovatele J. Bernlefa Vyhasínání mozku Martina Kleina se setkáváme s vynikajícím, až dramatickým popisem situací, které prožívá smutný protagonista, americký občan nizozemského původu, který na tomto kontinentu pracoval, oženil se, vychoval svoje děti a nepřímo i vnoučata a nyní, ke stáří, si již nevzpomíná, jaký je den, kolik je hodin, nepamatuje si věk svých dětí a ani neví, co dělal včera a předevčírem. Proč také, když bez pracovního poměru, tedy činnosti, kterou považujeme za práci, není důvod vědět, zda je pondělí nebo sobota či neděle. Nemodlíme se, šábes nedržíme, vypadli jsme tak nějak ze seznamu. Diagnóza je stanovena a dává starému pánovi jasné stigma. Jenže – diagnóza nic neléčí, jen člověka nějak zařazuje. Diagnóza Alzheimerova choroba je provázena všeobecnou dohodou, že takový člověk za sebe neodpovídá, že ho nemáme brát vážně, že potřebuje péči, která je současně i represí. Nebo s represí hraničí. A všichni kolem si tím pojmenováním podivného chování vlastně oddechnou, asi jako když v Kafkově Proměně přestali nešťastní příslušníci rodiny pana Řehoře Samsy zapírat proměnu svého syna a živitele v odporného brouka. který se válí ve vedlejší místnosti. Vyhasínání mozku Martina Kleina je román o láskyplné a smutné péči o člověka, který sice ještě žije, ale již nám tzv. normálním přestává rozumět. Nebo my jemu? Když mu nerozumíme a občas nás to štve, tak si ho tedy pěkně označíme, zařadíme, přidělíme mu sociální statut. Uměli bychom to jinak? (anotace)

Lit.: Zlámalová, Jana (?): Neveselé vyprávění o vyhasínajícím mozku. In web Mlok Cestovatel, 15. 1. 2016 (recenze). – Cit.: O audioknize, kterou je dobré si poslechnout, i když vám z ní bude smutno.

Vyhasínání mozku Martina Kleina je zvláštní příběh. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli je možné tuto audioknihu nazývat příběhem. Příběh má mít děj a toho v této knize s tak zvláštním jménem moc nenajdete. Vyhasínání mozku Martina Kleina je totiž spíš smutným vyprávěním o odcházení z tohoto světa.

S mozkem Martina Kleina, úředníka v důchodu, se začíná dít něco zvláštního. Nejdříve si toho všimne jeho žena Věra, později i posluchači audioknihy a na malý moment, chvíli před tím, než jeho mozek vypoví nadobro službu, i samotný Martin Klein.

Už dlouho jsem nečetla tak smutnou knihu jako je právě Vyhasínání mozku Martina Kleina. Tahle kniha ve mně vzbuzovala potřebu pevně se přitisknout ke všem, které mám ráda, užívat si jejich blízkost a potom, ze smutku nad tím, že každého z nás může potkat stejné vyhasínání mozku jako Martina Kleina, si zalézt do postele, přetáhnout si peřinu až k uším a vyčkat, jestli se náhodou neobjeví nějaká veselejší audiokniha.

Před nějakým časem jsem četla knihu Ještě jsem to já. Zde byla hlavní hrdinkou padesátiletá neuroložka bojující s Alzheimerovou chorobou. Kniha byla svojí myšlenkou velmi podobná Vyhasínání mozku Martina Kleina. Byl zde ale jeden rozdíl, který udělal z recenzované audioknihy tak působivé vyprávění a který je zároveň i jejím jediným nedostatkem.

Kniha Ještě jsem to já byla racionální výpovědí o Alzheimerově chorobě. Jako turistický průvodce prováděla čtenáře všemi pocity a útrapami hlavní hrdinky a doplňovala je o vysvětlující komentář.

Naopak Vyhasínání mozku Martina Kleina je pouze syrovým zápisem toho, jak okolní svět vnímá člověk postižený stařeckou demencí. Zde se nedozvíte, co to vlastně Martina Klaina postihlo, proč se to děje a jaká je pravděpodobnost, že to potká právě vás, vaše rodiče nebo vašeho partnera. Zde prostě nemáte ani chvíli čas si vydechnout, protože jste Martinem Kleinem, který musí bojovat sám se sebou, svými vzpomínkami a především se světem, který mu přestává rozumět.

Zvuk hodinového stroje se svojí předzvěstí nevyhnutelného a hlas Jana Kačera podtrhující zoufalost stárnoucího zmateného muže přispívají k pochmurnosti celé nahrávky a dělají z této audioknihy poměrně depresivní záležitost.

I když poslech téhle audioknihy může docela bolet, je dobré se jí nevyhýbat. Se stářím se dřív nebo později setkáme všichni a je dobré na něj být aspoň trochu připraveni. Poslech Vyhasínání mozku Martina Kleina se dá snad přirovnat k rčení “Těžko na cvičišti, lehko (nebo aspoň o něco méně těžko) na bojišti.”

Lit.: Rozešívačka: Vyhasínání mozku Martina Kleina. In web Rozešívačka.cz, 14. 7. 2016 (recenze). – Cit.: Vyhasínání mozku Martina Kleina je nenápadná kniha s velkým tématem a skvělým zpracováním. Vyšla v Nizozemí poprvé v roce 1984 a od té doby má už za sebou neuvěřitelných padesát vydání. Byla zfilmována i převedena na divadelní jeviště.

Spletete si den v týdnu, zapomenete naštípat dřevo do kamen, nevzpomínáte si přesně na děj filmu nebo knihy. Říkáte si, že to není nic zvláštního a ve svém věku na to máte nárok. Jenže to postupuje a časem třeba nepoznáte svou dceru, vymizí znalost cizích jazyků, najednou už neumíte hrát na klavír a jdete do práce, kde už léta nepracujete. Svět kolem vás už je jednou velkou neznámou a události vám nedávají žádný smysl. Končíte v nemocničním zařízení, kde jsou cizí lidé a dějí se věci, kterým nerozumíte. Není to zrovna příjemná představa, že? A přesně to se děje Martinovi, hlavní postavě tohoto příběhu.

Celá kniha je vyprávěna z Martinova pohledu, takže sledujete, jak vnímá situace kolem sebe a jak jeho mozek postupně vyhasíná. Stálicí v jeho životě je manželka Věra, které také patří velká část jeho myšlenek. Kniha je tak i příběhem o celoživotní lásce a partnerství. Je to opravdu velmi sugestivní vyprávění, celou dobu slyšíte pouze Martinovy myšlenky, spolu s ním cítíte zmatek, strach, nejistotu. Ani na okamžik nezměníte vypravěče a úhel pohledu, občas jen zprostředkovaně uslyšíte rozhovory dalších lidí, např. Věry s lékařem. S Martinem tak budete až do hořkého konce.

Knihu výborně načetl Jan Kačer a neumím si představit lepšího interpreta. Za celou dobu nezakolísá a nevypadne ze své role, opravdu máte pocit, jako by své myšlenky vyjadřoval hlavní hrdina. Je to melancholické, dojemné, ale často i poetické vyprávění. Klavírní doprovodnou hudbu občas střídá výrazný zvuk hodin, který značí plynoucí čas. Oboje, skvělý narátor i hudební předěly, pak umocňují tísnivý pocit, který jsem při poslechu této audioknihy měla.

V současnosti trpí 1/4 lidí starších 85 let demencí. Alzheimerova choroba se na tomto čísle podílí z 60 %. Ve věku nad 65 trpí touto nemocí každý 20. člověk a Alzheimerova choroba již není nemoc jen těch nejstarších. Počet nemocných v mladších věkových kategoriích se zvyšuje. Podle odhadu trpělo touto nemocí v roce 2000 17–25 milionů lidí na světě, v roce 2008 již 37 milionů (jiný odhad hovoří v r. 2009 o minimálně 30 milionech). V České republice to bylo v roce 2000 zhruba 50–70 tisíc osob, v roce 2008 již 120 tisíc osob. Pokud nebude nalezena a zavedena účinná léčba Alzeimerovy choroby, odhadují odborníci, že do roku 2050 vzroste počet nemocných v celém světě čtyřnásobně, minimálně na 100 milionů případů. (zdroj: http://www.alzheimercentrum.cz/alzheimerovo-onemocneni/)

Proč vlastně číst nebo poslouchat knihu s tak depresivním tématem? Ačkoli nevíme, co se opravdu děje v mozku takto nemocných lidí, autor dokázal přiblížit jejich vnitřní svět a postupný úbytek duševních sil velmi věrohodně. Ano, není to zrovna veselé dovolenkové čtení, ale někdy je dobré přestat zavírat oči nad realitou a poznat i něco z té smutnější stránky života.