Průtrž (2013)

Přidal: Přemek |

Květen 31, 2013

Martin Františák. Rozhlasová hra. Příběh dvou bratří v těžkých časech lehkých topných olejů. Vítězný text ze soutěže k 90. výročí Českého rozhlasu. Dramaturg Renata Venclová a Martin Velíšek. Režie Natália Deáková.

Osoby a obsazení: matka Jana Švecová (Johanna Tesařová), Jiří, její syn (Martin Stránský), Mirka, jeho manželka (Vanda Hybnerová), Marek, její druhý syn (Martin Hofmann), Markéta, jeho snoubenka (Zuzana Ščerbová), JUDr. Posel, obchodník (Martin Zahálka), JUDr. Kuták, obchodník (Ladislav Frej), Stronský, kněz (Jaroslav Satoranský), Valentová ze vsi (Andrea Černá), Valenta ze vsi (Petr Halíček), Koňařík z vily (Michal Novotný), Jarda z herny (Martin Velíšek), Malina, muzikant (Jiří Hána), Lacina, muzikant (Tomáš Vacek) a hlas z rádia (Stanislava Dufková).

Natočeno 2013. Premiéra 18. 3. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21.30 h.). Repríza 6. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 63 min.); 10. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: 1. místo v soutěži o původní rozhlasovou hru 2013.

Lit.: Bednářová, Veronika: O lidu připosraženém. In Pátek Lidových novin, 31. 5. 2013 (rozhovor – Kristina Žantovská). – Cit.: (…) * První cenu, a tedy 90 000 korun získal v soutěži Martin Františák, renomovaný autor, umělecký šéf Divadla Petra Bezruče v ostravě. Loni byla jeho hra Dva chlapi za město nominovaná na rozhlasovou přehlídku Prix Bohemia, jeho účast vás asi nepřekvapila. O čem je jeho vítězný kus Průtrž?

Tentokrát jsme kdesi na valašském venkově, pobožná matka a dva dospělí synové. Jeden dělá do topných olejů, vydělává obrovské peníze – a matka, aniž by tušila, co vlastně dělá, je na jeho úspěch pyšná. Zvlášť v rozhovorech s panem farářem, který nakonec z bohatství také těží a může pro farnost nakoupit polnosti, to má hezký paradoxní rozměr. Matka chce, aby Martin pomohl bratrovi Jurovi, který jako veterán z války v Iráku pracuje za pár korun v pekárně a na krku má ženskou, která mu zanáší, a ještě vyčítá, že je nula a nic nevydělá. A tak se Jura dostane také do „byznysu“, má za úkol takzvaným fakturantům připomínat platby a občas i lámat ruce na výstrahu. Ale byznys vykolejí – a z vlaku se nedá vystoupit. Novodobá tragédie, tři rozdílné světy v jedné rodině, přesný obraz naší současné reality. (…)

Lit.: Žantovská, Kristina – Novotná, Klára – Velíšek, Martin: Sad, Benzína Dehtov a Průtrž. Premiéry tří vítězných her. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/2014, s. 9 (anotace + rozhovor). – Cit.: Autorem vítězné hry Průtrž je čtyřicátník Martin Františák. Pochází z Valašského Meziříčí. Do rodného kraje umísťuje děj většiny svých her. Vystudoval divadelní fakultu JAMU v Brně. K dnešnímu dni má na svém kontě přes padesát režií v českých a moravských divadlech.
V letech 2005–2007 byl uměleckým šéfem v brněnském Divadle Polárka, od roku 2007 působil sedm let jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče. Martin Františák je také vůdčí uměleckou osobností divadelního souboru Jana Honsy v Karolince. V produkci ČT také režíroval cyklus Česko jedna báseň. Je autorem divadelních her Doma, Nevěsta a Karla. Posledně jmenovanou, stejně jako hru Doma, uvadlo Pražské Národní divadlo. Pro rozhlas napsal Martin Františák tři hry – Tvůj děda, Dva chlapi za město a Průtrž. Při příležitosti premiéry hry Průtrž jsme autora poprosili o odpověď na tři otázky:

Hra vychází z autentického materiálu. Tím, žes jsi si vybral takovou látku, trochu vybočuješ z řady svých předchozích her. Byl to tak silný impuls a v čem?

„Devadesátá léta nastavila pravidla, do kterých dodnes nevidíme. V té době se spousta věcí okolo LTO děla téměř na dotek. Vsetín vyhrával jeden hokejový titul za druhým, chlápci nosili do hospody pistole, někomu zplesnivěly v garáži prachy, jiného, co bydlel za kopcem, oddělali, jiní zmizeli… Tehdy to u nás vypadalo jako u Alibaby a čtyřiceti loupežníků…
Po letech jsem se dozvěděl o knize Jany Lorencové Krvavé oleje a došlo mi, kdo bydlel tam za kopcem a s kým tehdy chodila ta holka, co jsem s ní nebezpečně tancoval, a čí je ta veliká fabrika na kraji města. Pochopitelně z toho šla hrůza a bezmoc. Zjištění, že ta jejich pravidla většina lidí přijala jako nutnost pro přežívání, byla horší než historky o uřezaných končetinách. A tak jsem napsal takový výkřik. Když jsem ho psal a mluvil o tom, tak každý zmlknul a tiše pokyvoval hlavou. Byl cítit strach. A je cítit dodnes. Příběhy nenažraných olejářů nejsou na pranýři, ale jsou reklamou pochmurného úsměvu nově vzniklých elit.“

Tvoje hry se často odehrávají na venkově. Myslíš, že je to pro drama příznivější prostředí?

„Sbor má konkrétní charakter a postavy osobité mýty.“

Průtrž bude tvojí třetí hrou realizovanou v rozhlase. V čem je pro tebe největší rozdíl v psaní pro rozhlas a pro divadlo?

„Pro rozhlas se pokouším psát. Hraji si se slovy, dělám lotroviny u stolu, představuji si, jak to bude zníííít… Je to více hra. A taky si myslím, že jsem v tom amatér. U divadla
je to jinak. Dodnes jsem napsal tři hry. Doma, Nevěstu a Karlu. V Průtrži jsem našel tři, čtyři postavy. Matku, Kněze, Syna a dítě. Postavy, které znám, myslím, důvěrně. A s nimi začínám psát hru z krajiny. S postavami si užívám v dobrém i zlém. Mluvím o nich s kamarády, obyčejnými lidmi, otravuji manželku a sleduji svět okolo i ten v sobě. Rádio je jiné. Tolik nebolí. A taky rádio je hlas a tak jsem chtěl o těch věcech, které se tam tenkrát u nás na severu děly, promluvit. Ani více, ani méně.“

Lit: Velíšek, Martin: Martin Františák: Průtrž. In web ČRo 3 Vltava, březen 2014 (článek+rozhovor). – Cit.: Původní rozhlasová hra Průtrž se svým dějem vrací do těžkých časů lehkých topných olejů v devadesátých letech minulého století. Vítězný text ze soutěže k 90. výročí Českého rozhlasu.

Mladší ze dvou bratří, hlavních hrdinů hry, se kolem nejasných obchodů pohybuje už dlouho. Starší, původním povoláním voják, právě přišel o špatně placenou práci a i jeho osobní život je v troskách. A v tu chvíli mu bratr nabízí pomoc v podobě nové práce. Rozjíždí se koloběh, ze kterého se dá jen těžko vystoupit.

Inscenaci nastudovala režisérka Natália Deáková s Martinem Stránským, Martinem Hofmanem, Johannou Tesařovou, Vandou Hybnerovou a Jaroslavem Satoranským v hlavních rolích.

Autorem hry Průtrž, která zvítězila v loňské soutěži o původní rozhlasový text při příležitosti 90 let Českého rozhlasu, je čtyřicátník Martin Františák. Pochází z Valašského Meziříčí a do rodného kraje umísťuje děj většiny svých her.

Vystudoval divadelní fakultu JAMU v Brně. K dnešnímu dni má na svém kontě přes padesát režií v českých a moravských divadlech. V letech 2005-2007 byl uměleckým šéfem v brněnském Divadle Polárka, od roku 2007 působil sedm let jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a od příští sezóny by se měl stát šéfem činohry Národního divadla v Brně.

Martin Františák je také vůdčí uměleckou osobností divadelního souboru Jana Honsy v Karolince. V produkci ČT Martin Františák režíroval cyklus Česko jedna báseň.

Je autorem divadelních her Doma, Nevěsta a Karla. Posledně jmenovanou, stejně jako hru Doma uvedlo Pražské Národní divadlo.

Pro rozhlas napsal Martin Františák tři hry – Tvůj děda, Dva chlapi za město a Průtrž. Při příležitosti premiéry poslední z nich jsme autora poprosili o odpověď na dvě otázky:

Hra vychází z autentického materiálu. Tím, že jste si vybral takovou látku, trochu vybočujete z řady svých předchozích her. Byl to tak silný impuls?

Devadesátá léta nastavila pravidla, do kterých dodnes nevidíme. V té době se spousta věcí okolo LTO děla téměř na dotek. Vsetín vyhrával jeden hokejový titul za druhým, chlápci nosili do hospody pistole, někomu zplesnivěly v garáži prachy, jiného, co bydlel za kopcem, oddělali, jiní zmizeli… Tehdy to u nás vypadalo jako u Alibaby a čtyřiceti loupežníků…

Po letech jsem se dozvěděl o knize Jany Lorencové Krvavé oleje a došlo mi, kdo bydlel tam za kopcem a s kým tehdy chodila ta holka, co jsem s ní nebezpečně tancoval, a čí je ta veliká fabrika na kraji města. Pochopitelně z toho šla hrůza a bezmoc. Zjištění, že ta jejich pravidla většina lidí přijala jako nutnost pro přežívání, bylo horší než historky o uřezaných končetinách. A tak jsem napsal takový výkřik.

Když jsem ho psal a mluvil o tom, tak každý zmlknul a tiše pokyvoval hlavou. Byl cítit strach. A je cítit dodnes. Příběhy nenažraných olejářů nejsou na pranýři, ale jsou reklamou pochmurného úsměvu nově vzniklých elit.

Průtrž bude vaší třetí hrou realizovanou v rozhlase. V čem je pro vás největší rozdíl v psaní pro rozhlas a pro divadlo?

Pro rozhlas se pokouším psát. Hraji si se slovy, dělám lotroviny u stolu, představuji si, jak to bude zníííít… Je to více hra. A taky si myslím, že jsem v tom amatér. U divadla je to jinak. Dodnes jsem napsal tři hry. Doma, Nevěstu a Karlu.

V Průtrži jsem našel tři, čtyři postavy. Matku, Kněze, Syna a dítě. Postavy, které znám, myslím, důvěrně. A s nimi začínám psát hru z krajiny. S postavami si užívám v dobrém i ve zlém. Mluvím o nich s kamarády, obyčejnými lidmi, otravuji manželku a sleduji svět okolo i ten v sobě.

Rádio je jiné. Tolik nebolí. A taky rádio je hlas, a tak jsem chtěl o těch věcech, které se tam tenkrát u nás na severu děly, promluvit. Ani více, ani méně.

Rozhlasové hry