Vraťte se zdraví a krásní (2013)

Přidal: Přemek |

Červenec 2, 2013

Sedmý dokument z cyklu 90. let s vámi je věnován historii dovolených v Československu a v České republice. Připravil Petr Hladík. Režie Petr Mančal.

Natočeno 2013. Premiéra 3. 7. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 28 min). Repríza 27. 5. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.); 9. 7. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.); 5. 7. 2022 (ČRo Plus, 9:10 – 9:34 h.); 6. 7. 2023 (ČRo Plus, 8:34 – 9:00 h.); 5. 7. 2024 (ČRo Plus, 15:10 h.).

Lit.: Hladík, Petr: Vraťte se zdraví a krásní. In Týdeník Rozhlas 27/2013 (článek). – Cit.: „Ideální dovolená je ta, na které dostaneme se do nové krajiny, do nového příjemného prostředí, na které děláme věci, které ve městě neděláme, ale přitom máme pohodlí a stravu, na něž jsme zvyklí.“ Tato slova pronesl ve třicátých letech v jedné ze svých rozhlasových přednášek na téma dovolená přední český psychiatr Vladimír Vondráček. Fenomému dovolených a rekreací se bude věnovat červencový díl rozhlasového cyklu 90 let společně, který postupně zazní na stanicích Vltava (3. července, 21.45), Plus (13. července, 21.00) a Dvojka (16. července, 18.05).
V době, kdy profesor Vondráček psal svou přednášku, jsme se teprve učili, jak nakládat se svým volným časem. Důležitým impulzem bylo uzákonění osmihodinové pracovní doby v prosinci roku 1918 a pak zákonné úpravy podmínek pro čerpání dovolené, přijaté o dva roky později. Volný čas také významně ovlivnil fakt, že mnoho lidí začalo místo v zemědělství pracovat v průmyslu. V meziválečném období začaly vznikat první cestovní kanceláře, které se zaměřovaly hlavně na Jugoslávii, ale v jejich nabídce byla i exotičtější místa jako Egypt. Podstatná část lidí ale trávila své volno v tuzemsku.

Výrazně českým fenoménem byl tramping. Někteří trampové si postupně stavěli objekty na víkendové přebývání, což byl zárodek chataření a chalupaření.

Letní byty a tramping

Tématem dovolených se brzy po svém vzniku začal zabývat i rozhlas. U mikrofonu se střídali především lékaři, kteří se snažili připravit zejména městské posluchače na záludnosti venkova. Takto to dělal například již zmíněný Vladimír Vondráček: „V našich venkovských hostincích neumějí nic jiného než vařit než vepřovou, telecí, hovězí, kuře a husu. Žaludky a střeva jsou pak orgány, které nejvíce na dovolenou doplácejí.“ I přes tato „nebezpečí“ byl český a moravský venkov nejčastějším cílem dovolené. Jezdilo se sem na letní byty. Fungovalo to tak, že se domácí rodina odstěhovala na půdu a světnici přenechala za úplatu hostům z města, takzvaným letňákům či lufťákům. Masivnějším hnutím, zejména kvůli finanční dostupnosti, se však stal tramping. „Někteří trampové si postupně stavěli objekty na víkendové přebývání, což byl zárodek chataření a chalupaření,“ vysvětluje historik Masarykova ústavu Martin Franc. Tento fenomén se naplno rozvinul až v šedesátých letech. Předtím jsme absolvovali období kolektivně organizovaných dovolených.

Výběrová rekreace a chataření

Dovolené na podnikových zotavovnách nejsou výdobytkem politického převratu v roce 1948. Základy k výběrové rekreaci položili už nacisté v období protektorátu. „Nacisté si potřebovali získat loajalitu zaměstnanců, kteří pracovali v průmyslu, a proto pro ně pořádali různé volnočasové aktivity,“ připomíná Martin Franc. Po válce se staly odborářské dovolené opravdovým fenoménem. Jejich síla byla v tom, že dovolenou dostávali lidé za odměnu, a navíc se na ní potkávali s lidmi z dalších profesí a různého postavení. Jedna věc ale byla podle historika France nedotažená: „Vybraný člověk se takové dovolené zúčastňoval samostatně, což rozbíjelo systém rodinného trávení dovolené.“
Místem trávení rodinné dovolené, ale i volných víkendových dní se staly chaty a chalupy. Chalupaření, tedy vlastnictví kamenných domů, bylo na rozdíl od chataření zpočátku omezeno určitými zákonnými předpisy. „Zákon neznal pojem chalupa a nárok na chalupu, tedy na další druh bydlení, měl v padesátých letech pouze velmi omezený okruh lidí – umělci, vědci, veřejně činné osobnosti, funkcionáři,“ vysvětluje historik Martin Franc. První chalupářské oblasti vznikly v Sudetech, kde se nepodařilo trvale osídlit všechny objekty po odsunutých Němcích. Chalupaření posílil také pokračující masivní odliv obyvatel z venkova, který přinutil představitele místních samospráv k tomu, aby nebránili užívání prázdných objektů pro rekreační účely. Chataření a chalupaření je v mnoha podobách oblíbené i v současné době. Stejně jako cesty do zahraničí.

Dovolené na podnikových zotavovnách ROH nebyly výdobytkem politického převratu v roce 1948. Základy k výběrové rekreaci položili už nacisté v období protektorátu

Za hranice všedních dnů

Zahraniční dovolená pro nás byla někdy nedostupná z finančních důvodů, jindy z důvodů politických. Nejčerstvěji jsou v naší paměti zapsány peripetie spojené s výjezdem do západních zemí v době totality. Vzpomíná spisovatel Hynek Jurman: „Na jednom setkání brněnské pobočky svazu spisovatelů jsme probírali možnost zájezdu do Vídně. Dlouhé měsíce jsme vyřizovali výjezdní doložky a devizové přísliby a nakonec nám výjezd nepovolili. Národní umělec Jaromír Tomeček tehdy pronesl větu: ‚A to by nešlo jako dříve, že by maminka uvařila oběd, my sedli na vlak a jeli do Vídně, jak to bejvávalo?‘“ Možné to bylo až po otevření hranic v roce 1990, kdy začaly nájezdy českých turistů do nejatraktivnějších míst Evropy. Dnes se situace sice uklidnila, ale touha po zahraniční dovolené přesto stále roste. Z údajů Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR vyplývá, že v roce 1993 cestovalo na zahraniční dovolenou šestnáct procent obyvatel České republiky, v roce 2000 to bylo necelých třicet procent a v roce 2011 už čtyřicet procent. Přesto stále rádi kombinujeme pobyt v zahraničí s dovolenou na chatě či chalupě.
Příležitostí pro trávení dovolené máme tedy spoustu. Možná vám při výběru té letošní pomohou slova, která Vladimír Vondráček pronesl v rozhlasovém vysílání v roce 1938: „Dovolená, má-li býti pořádnou dovolenou, musí znamenat radikální změnu života, ovšem k lepšímu.“ Něco na tom asi bude.

Radiodokument