Žil jsem zbytečně 1/21 (1990-1991)

Přidal: Přemek |

Prosinec 13, 2007

Jiří Hejda. Četba na pokračování z rukopisu vlastního životopisu významného českého národohospodáře a publicisty Jiřího Hejdy odsouzeného na doživotí v procesu s dr. Miladou Horákovou. Pořad připravil Josef Melč. Scénická hudba Lukáš Matoušek. Redaktor Jiří Vondráček. Režie Josef Melč.

Účinkují Otakar Brousek, Magdalena Rychlíková a Hana Mašková.

Natočeno na přelomu let 1990-1991 (21 x 30 min.). Premiéra 3. dílu 12. 2. 1991 (Praha, 21:45 h). Repríza 1. dílu 24. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 5. 7. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Části: 1. Za císaře pána a jeho rodinu (1914-1916), 2. Na frontu mne už nikdy nedostanou (1917-1918), 3. Líbánky na Hané (1919-1926), 4. Plnou parou vpřed (1926-1928), 5. Adieu Lidové noviny (1928-1930), 6. České slovo (1930-1934), 7. Boj o devalvaci – Bída v pohraničí – Hospodářská mafie (1934-1936), 8. Českomoravská Kolben Daněk (1935-1938), 9. Opustíš-li mne, zahyneš (1938-1939), 10. Dance macabre (1939-1945), 11. Po válce (1945-1947), 12. Únor (1948-1949), 13. Ruzyně (1949-1950), 14. Monsterproces (1950), 15. Z Pankráce na Mírov (1950-1951), 16. Leopoldov (1951-1953), 17. VVU – Večerní vězeňská univerzita (1953), 18. Zůstal jsem sám (1955-1959), 19. Valdice (1959-1962), 20. Návrat a počátek nového života (1962-1966), 21. Nový život (1966-1973).

Pozn.: Třetí částí pokračuje v Radioknize četba z knihy významného českého politika a národohospodáře Jiřího Hejdy. Jeho autobiografie Žil jsem zbytečně: román mého života mapuje Československé dějiny celého 20. století. Jiří Hejda totiž bojoval v první světové válce, v roce 1934 vydal knihu reportáží o nacistickém Německu, po okupaci Československa se zapojil do protinacistického odboje, v roce 1949 byl zatčen Státní bezpečností a v procesu s Miladou Horákovou byl v červnu 1950 odsouzen na doživotí?Hejdova autobiografie Žil jsem zbytečně: román mého života mohla být vydána až po roce 1989. V režii Josefa Melče, který také pořad z rukopisu připravil, účinkují Otakar Brousek, Magdalena Rychlíková a Hana Mašková. (anotace)

Lit.: anonym: Jiří Hejda – Žil jsem zbytečně. In Týdeník Rozhlas 7/1991 (anotace).

Lit.: Turek, Petr: Jiří Hejda a jeho memoáry Žil jsem zbytečně. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 6 (článek). – Cit.: Český politik a národohospodář, účastník protinacistického odboje, vězeň komunistického režimu, spisovatel a publicista Jiří Hejda (25. 2. 1895 Praha – 25. 4. 1985 tamtéž) prožil život, kterým procházejí dějiny celého 20. století: bojoval v první světové válce, v roce 1934 vydal knihu reportáží o nacistickém Německu (V zemi hákového kříže: Německo v srpnu 1934), v níž již v počátcích hitlerovského režimu odhalil jeho určující totalitní rysy, po okupaci Československa se zapojil do protinacistického odboje, v roce 1949 byl zatčen Státní bezpečností a v procesu s Miladou Horákovou byl v červnu 1950 odsouzen na doživotí…

Jiří Hejda vystudoval práva (absolvoval 1920). Od roku 1919 pracoval jako národohospodářský redaktor, nejprve v deníku Tribuna, později v olomouckém Čs. deníku. V roce 1926 se vrátil do Prahy, kde pracoval jako redaktor. Z jeho ekonomických prací uveďme knihy Hospodářská funkce akciové společnosti (1930) a Problémy světové hospodářské krize (1933). S manželkou Luisou měl tři děti (Jitku, Šárku a Neklana). V roce 1935 se stal generálním tajemníkem koncernu ČKD. Po okupaci musel toto místo opustit, zapojil se do protinacistického odboje v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD). Po 2. svět. válce se opět věnoval publicistice: psal do Svobodného slova a do Peroutkova Dnešku. Stal se významným představitelem Československé strany národně socialistické a napsal její hospodářský program. Poúnorový režim mu nezapomněl spolupráci s P. Zenklem, P. Drtinou a J. Stránským: byl zatčen Státní bezpečností a v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí (původně byl odsouzen k trestu smrti). Poznal řadu věznic: Pankrác, Mírov, Leopoldov, Valdice. Nedotkla se ho ani rozsáhlá amnestie roku 1960 a podmínečně propuštěn byl až v roce 1962, trest mu byl zrušen až v roce 1968. Až do důchodu pracoval jako figurant v Geodézii.

Během svého věznění vytvořil Hejda řadu básní, v nichž lyrický subjekt uvažuje o ubohosti člověka i o jeho prométheovských touhách (Sonety, 1993 a 2010). Hejdova autobiografie Žil jsem zbytečně: román mého života mohla být vydána až po roce 1989 (Melantrich, Praha 1991. 2. vyd. nakl. Machart, Beroun 2010). Rozhlasové zpracování Hejdových knižních vzpomínek je impozantní: Četba na pokračování má 21 částí! V režii Josefa Melče, který také pořad z rukopisu připravil, účinkují Otakar Brousek st., Magdalena Rychlíková a Hana Mašková. Natočeno na přelomu let 1990–1991. Pořad uvádíme při příležitosti dvojího Hejdova výročí: v roce 2015 uplynulo 120 let od jeho narození a 30 let od jeho úmrtí.

Lit.: Šinágl, Jan: Z naší korespondence – ČRo Vltava: Jiří Hejda: Žil jsem zbytečně. In web Šinágl, 25. 7. 2015 (článek). – Cit.: Ukrajina vyřadila komunisty z voleb. Viní je z mučení lidu a vražd – Bude zajímavé sledovat, jakou pozornost této zprávě budou dnes věnovat veřejnoprávní média? Ukrajina je na Východě, ale vyřazením komunistů z voleb prokázala, že je na Západě více než Česká republika, kde vliv komunistů i bývalých posiluje! – Bolševici a hladomory!

Václav Havel: „Myslím, že knihy jako je „Žil jsem zbytečně“ od Jiřího Hejdy jsou nesmírně důležité, ne-li pro nic jiného, tak aspoň proto, že pomáhají udržovat to, čemu se říká „paměť národa“. Bez paměti není kontinuity a bez kontinuity není identity.“

… (Ne nadarmo jej Baťa jako předního ekonoma chtěl získat pro svůj podnik a Hejda – příznačně odmítl s tím, že by se ocitl ve střetu zájmů a nemohl by svobodně psát; Baťa – také příznačně – jeho rozhodnutí naprosto respektoval. Tedy vítězit vždy čestně a ne za každou cenu.) Kromě toho pociťujeme autorovo přirozené, žité vlastenectví bez náznaku šovinismu nebo xenofobie a s příslušnou mírou sebekritičnosti i skepse. Být vlastencem znamená pro Hejdu pracovat pro obecný prospěch, který jediný může zajistit skutečný a trvalý prospěch vlastní. A především pak vnímáme jeho hluboké demokratické cítění, sociální étos, úctu k práci jiných i k jejich názorům, korektní cesty k prosazování třebas i bolavé pravdy. …

* * *

Vážení a milí přátelé,

koho by to zajímalo, upozorňuji, že od soboty 25. července vysílá Český rozhlas na stanici Vltava každý den od 18.30 na pokračování ve 21 půlhodinách četbu z románu mého dědy Jiřího Hejdy: Žil jsem zbytečně. Jedná se o četbu, kterou připravil a režíroval již v roce 1991 Josef Melč a čte to Otakar Brousek. Připojuji i informaci z rozhlasového časopisu. Škoda, že tam nepřipomenuli i nové vydání (v podobě knižní i jako e-knihu) v nakladatelství Machart. Pokud by se někomu z Vás podařilo celý cyklus nahrát, prosím, dejte mi vědět. Mám jen starou kopii na kazetách a uvítal bych digitální verzi.

Přeji příjemný zbytek léta a srdečně zdravím

Lukáš Matoušek, 24.7.2015

* * *

Tajný zázrak Jiřího Hejdy

Kdyby se situace v Československu po roce 1945 ubírala stejným směrem jako třeba ve Francii nebo v Itálii, dovedu si představit, že by už během 60. let značka Hejdovy Továrny kuchyňských zařízení zářila neony v různých evropských metropolích. V takovém případě by ale před námi neležela jeho sbírka Sonety, neměli bychom rukopisy řady Hejdových povídek, románu Útěk nebo pentalogie Národ sobě, které spolu s jeho publicistikou připravuje nakladatelství Euroslavica postupně k vydání. Pokud by snad Hejda napsal autobiografii, byla by o životě úspěšného ekonoma a podnikatele a asi by se nejmenovala Žil jsem zbytečně. Kde však leží hranice mezi zbytečným a nezbytným v dobách, v nichž, řečeno Hejdovým veršem, “tma, nenasytný žrout, zdávila město”? …

V jeho charakteru se protíná řada vlastností, zdánlivě protikladných, ale typických pro prvorepublikového intelektuála ve své ryzí podobě. Na první pohled upoutá jeho velká praktičnost, racionalita i vůle a ctižádost: uchopit vzpouzející se problém, zkrotit jej, osedlat a dorazit na něm první do cíle. To jej sbližovalo s baťovskou školou. (Ne nadarmo jej Baťa jako předního ekonoma chtěl získat pro svůj podnik a Hejda – příznačně odmítl s tím, že by se ocitl ve střetu zájmů a nemohl by svobodně psát; Baťa – také příznačně – jeho rozhodnutí naprosto respektoval. Tedy vítězit vždy čestně a ne za každou cenu.) Kromě toho pociťujeme autorovo přirozené, žité vlastenectví bez náznaku šovinismu nebo xenofobie a s příslušnou mírou sebekritičnosti i skepse. Být vlastencem znamená pro Hejdu pracovat pro obecný prospěch, který jediný může zajistit skutečný a trvalý prospěch vlastní. A především pak vnímáme jeho hluboké demokratické cítění, sociální étos, úctu k práci jiných i k jejich názorům, korektní cesty k prosazování třebas i bolavé pravdy. Sám byl ateista, ale respektoval duchovní rozměr existence. Tyto zmíněné rysy řadí Hejdu po bok dalších osobností první republiky – ostatně jeho přátel a kolegů z novin: Ferdinanda Peroutky, bratrů Čapkových (Sonety naznačují, že by měl blíže spíš k hloubavějšímu i jadrnějšímu Josefovi než k uhlazenějšímu Karlovi), Josefu Palivcovi. To vše se stalo fundamentem dramatické i jímavé osobní výpovědi, vzniklé z “vnitřní potřeby” a tvořící autorovo světonázorové “vyznání víry”.

Onen borgesovský “tajný zázrakě” díla, uchovávaného v paměti, se pro nás tedy stal zjevným. Rád bych doufal v další zázrak – aby se ideály, které Jiří Hejda zastával, o kterých psal a podle nichž žil, staly znovu součástí naší dnešní praxe.

Vladimír Kříž, nakladatelství Euroslavica

(předneseno v Praze v Kolovratském paláci Senátu na křtu Hejdových Sonetů 19. ledna 2011)

http://www.nfan.cz/vydani-sonet/laudatio-sonety-vladimir-ki

* * *

Křtu knihy Hejdových Sonetů v Kolovratském paláci dne 19.1.2011 jsem se zúčastnil. Vzpomínám si, jakHejda Sonety pozvanka 190111 se tehdejší ministr kultury MUDr. Jiří Besser vyhýbal setkání se mnou. Přítomnost funkce ministra kultury byla na místě, rozhodně ne už její nositel, který svým morálním profilem byl pravým opakem Jiřího Hejdy.

Neméně skvělá kniha Jiřího Hejdy ÚTĚK, vyšla poprvé v roce 1969, letos vychází znovu: … Hlavní hrdina utíká před nelidským systémem, neutíká ale před svým svědomím, ideály a zodpovědností. A tak, aniž by to oslabilo dramatičnost děje, můžeme sledovat i jeho niternou cestu ke správnému rozhodnutí… Román Jiřího Hejdy, který vznikl na základě autentických vyprávění autorových spoluvězňů, vyšel poprvé – a na dlouhou dobu naposledy – v roce 1969. I přes nastupující cenzuru se tehdy již nepodařilo normalizátorům zabránit vydání a kniha se setkala s nebývalým ohlasem Hejda Utek Avers 1969čtenářské veřejnosti. Nyní vychází po 46 letech znovu…

Dne 24.2.2012 se v Klementinu konalo předání ceny Torza naděje. Mj. ji obdrželi Jaroslav Bezděk, bezcharakterní předseda KAN Přerov z rukou novináře Luďka Navary, bezcharakterní Vladimír Hučín z rukou herce Ondřeje Vetchého a JUDr. Hana Marvanová z rukou soudce JUDr. Vojtěcha Cepla ml. Předávajícím to nelze vyčítat, tehdy ještě nemohli nic tušit a vědět. Dnes už by vědět měli.

Pana Josefa Vláška jsem si jako charakterního člověka, filologa, překladatele a mecenáše, velmi vážil. Neměl rád konflikty. Byl to jemný intelektuál, který neměl schopnost vnímat zlo ve svém okolí, či ho vědomě potlačoval. Není divu, že se jeho tajemníkem stal Vladimir Hučín s platem 8.000,-Kč měsíčně. Co za tyto peníze odváděl za práci je mi dodnes záhadou. Jisté je, že skonem Josefa Vláška, „tahouna“ a zakladatele NFAN, dne 6.8.2014, činnost NFAN se zcela zastavila, jak dokazují jeho webové stránky. Z pana Hučína se stal mezitím díky mnohamilionovému dědictví, odkázaném mu majitelem přerovské firmy KAZETO Karlem Zejdou, milionář. Že by pan Hučín převzal roli pana Vláška, nebo alespoň věnoval na činnost NFAN peníze, silně pochybuji. To spíše uvěřím, že plat jako tajemník pobírá tento darebák dodnes….

Je zajímavé, že mnoho pořadů s nekomunistickou tématikou jsou v archivu ČT a ČRo roky, ale mnohé s komunistickou tématikou jen týden, přitom jsou často z produkce ČT a ČRo? Chrání si tak obě veřejnoprávní média svá autorská práva za peníze občanů? Pochybuji, že by potomci Jiřího Hejdy dovolili uložení pořadu do archivu pouze na týden. Poslechněte si ukázku ze skvělého fejetonu syna Ludvíka Vaculíka – Ondřej Vaculík: Zpívá Karel Gott aneb Jak Babetta nešla do světa – v archivu ČRo nebyl ani týden, jak má, prý se stala chyba…?! Naštěstí jsem ji stihl natočit.

Dnes jsme na Letním táboře v Praskolesích přivítali už 5.turnus, ale ještě nejsme za půlkou. Pro velký zájem a přízeň kalendáře uspořádáme ještě rekordní 9.turnus. Dnes večer budu opět dětem vyprávět o Janu Husovi, pro kterého byla cena pravdy vyšší než cena vlastního života. Naposledy děti debatovaly skoro hodinu. Věřím, že by jejich názory potěšily i Mistra Jana Husa.

Lit.: Turek, Petr: Jiří Hejda: Žil jsem zbytečně. In web ČRo Plus, 5. 7. 2017 (článek). – Cit.: Český politik a národohospodář, účastník protinacistického odboje, vězeň komunistického režimu, spisovatel a publicista Jiří Hejda prožil život, kterým procházejí dějiny celého 20. století. Bojoval v první světové válce, v roce 1934 vydal knihu reportáží o nacistickém Německu, po okupaci Československa se zapojil do protinacistického odboje, v roce 1949 byl zatčen Státní bezpečností a v procesu s Miladou Horákovou byl v červnu 1950 odsouzen na doživotí.

Jiří Hejda (25. 2. 1895 Praha – 25. 4. 1985 tamtéž) vystudoval práva, absolvoval roku 1920. Od roku 1919 pracoval jako národohospodářský redaktor, nejprve v deníku Tribuna, později v olomouckém Čs. deníku. V roce 1926 se vrátil do Prahy, kde pracoval jako redaktor. Z jeho ekonomických prací uveďme knihy Hospodářská funkce akciové společnosti (1930) a Problémy světové hospodářské krize (1933). S manželkou Luisou měl tři děti (Jitku, Šárku a Neklana).

V roce 1935 se stal generálním tajemníkem koncernu ČKD. Po okupaci musel toto místo opustit, zapojil se do protinacistického odboje v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD). Po 2. světové válce se opět věnoval publicistice: psal do Svobodného slova a do Peroutkova Dnešku. Stal se významným představitelem Československé strany národně socialistické a napsal její hospodářský program.

Poúnorový režim mu nezapomněl spolupráci s P. Zenklem, P. Drtinou a J. Stránským: byl zatčen Státní bezpečností a v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí (původně byl odsouzen k trestu smrti). Poznal řadu věznic: Pankrác, Mírov, Leopoldov, Valdice. Nedotkla se ho ani rozsáhlá amnestie roku 1960 a podmínečně propuštěn byl až v roce 1962, trest mu byl zrušen až v roce 1968. Až do důchodu pracoval jako figurant v Geodézii.

Rozhlasové zpracování Hejdových knižních vzpomínek je impozantní: četba na pokračování má 21 částí. V režii Josefa Melče, který také pořad z rukopisu připravil, účinkují Otakar Brousek st., Magdalena Rychlíková a Hana Mašková. Natočeno na přelomu let 1990 a 1991.

Četba na pokračování