Sonka 1/2 (1994)

Poezie tohoto německy píšícího básníka, rodáka ze slováckého Kyjova (1889–1953 věznice Mírov), který chtěl změnit svět, přežil Osvětim a zemřel v komunistické věznici, vyšla v Česku teprve nedávno, výběr z jeho díla přeložil Radek Malý. Sonkovo dílo představuje pro český literární kontext zajímavý fenomén přinejmenším ve zřetelných souvislostech jeho poezie s tvorbou jeho českých vrstevníků. Také jeho četná přátelství s českými spisovateli, o nichž vypovídá jeho korespondence, představují nevšední svědectví o česko-německo-židovských literárních vztazích.
Básníkův život představuje závratný sled dobrodružství: milostných, revolučních, tuláckých, bohémských, uměleckých. Už jako gymnazista vstupuje mezi anarchokomunisty, toulá se po světě. Tuláctví tehdy jaksi patřilo k literárnímu procesu, připomeňme alespoň „tuláka“ Hermanna Hesseho. Vyskytuje se na místech, kde se schyluje k mimořádným událostem, nejčastěji ke vzpourám a revolucím. Pochybuje o svém původu. Z těchto pochybností si „vytvoří“ básnický program. Jednu jeho knihu uvádí motto: Sonka-Judenjunge, Slowakenkind: Kulturbastard. Studuje marxismus, ale není mu cizí buddhismus. Stejně jako básník Erich Mühsam vyznává kult těla. Jako opravdový revolucionář nikdy nepracuje. Podle anarchisty Michala Mareše se nechá živit ženami. Fascinuje je tancem. Ve Vídni je častým hostem kavárny Central. Zná se s Oskarem Kokoschkou. Portrétuje ho Egon Schiele. Stane se předobrazem literárních postav Franze Werfela a Roberta Musila.
„Se Sonnenscheinem jsme uzavřeli na léta vřelé přátelství, jehož ohlasy a jednotlivé fáze mohu dnes velmi dobře sledovati ve svém románu Podivné přátelství herce Jesenia,“ napsal Ivan Olbracht v Rozpravách Aventina. Sonka posloužil Olbrachtovi k vytvoření literární postavy démonického anarchisty, herce Jana Veselého. V době Sonkova věznění na Mírově mu tehdy uctívaný socialistický spisovatel Olbracht posílal balíčky s jídlem.

Takhle Sonku viděl Egon SchielePříchod nového člověka na zemi

Básník v životě i v poezii balancuje na hranici poezie a skutečnosti. Jeho básnické knihy, jejichž verše urážejí křesťanský i židovský jemnocit, jsou konfiskovány. V jeho verších však nalezneme i stopy bratrství ve stylu Otokara Březiny. Sonka autorovi Tajemných dálek posílal své básnické knihy. V jednom dopise Březina poetickou zásilku komentuje: „Znáte tajemství druhého narození, hrůzu vnitřního rozkladu, chaosu, bezmocnosti a skepse; ale i štěstí stavby, jistoty, zákona, žal všech odmítnutých, ponížených, zavržených, znamenaných, příliš brzo narozených; ale i polední mlčení vítězů a sladká slova jasnovidců, ohlašující příchod nového člověka na zemi.“ O sbírce básní Bratr Sonka Lev Trockij jejímu autorovi napsal: „U této knihy musím konstatovat dvojí: zaprvé, že autor je básník; zadruhé, že jeho světový názor je poměrně hodně vzdálen světonázoru komunistickému. Marx však jednou řekl: Básníci jsou zvláštní chlapíci.“
Hugo Sonnenschein začínal jako anarchista. Po Říjnové revoluci se názorově sblížil s Leninem. Byl jedením ze zakladatelů KSČ. Poté ho zaujal Trockij. Nesouhlasil s oficiální linií KSČ. Kritizoval Stalina v souvislosti s moskevskými procesy. Vystupoval proti nacistickému pronásledování spisovatelů na kongresu Pen-klubu v Dubrovníku. Jeho knihy pak hořely na německých náměstích spolu s jinými „zvrhlými“ díly. „Milý strýčku Lve Davidoviči, tentokrát se na Vás obracím s prosbou o pomoc. Situace u nás se vyvíjí tak, že bude nutné odtud odejít. Marně se snažím získat vstupní vízum do vaší hostitelské země. Každopádně vás prosím, abyste mi napsal, jestli jste obdržel tento dopis.“

Sonka versus Fučík